• slavkov-austerlitz

Léto patří babočkám


Letní měsíce patří tradičně našim nejnápadnějším motýlům – babočkám. Každý zná elegantní babočku paví oko, nádhernou babočku admirála nebo třeba pestře zbarvenou babočku kopřivovou. Jsou okolo nás všude, i když z měst a už i z obcí pomalu mizí. Není to způsobeno jejich úbytkem, ale prostředím, které zde pro motýly není příznivé.

Babočky mají rády pestrost, květiny, byliny, zralé ovoce, barvy… Málo z toho najdou ve městě. Máme sice krásně posečené trávníky, ale bez květin (pro motýly jsou tyto plochy sterilní). Předzahrádky, dříve plné letniček, jsou osázeny především krásnými, ale na údržbu nenáročnými trvalkami, jehličnany nebo skalníky. Nedivme se proto, že v lidských sídlištích můžeme vidět tak akorát obyčejné bělásky.

Stačí si ale vyjít na kraj Slavkova, třeba podél obory, kde roste všechno možné: hlavně bodláky, kopretiny, šalvěje, mateřídouška a různé druhy plevelů a polních květin, a najednou je kolem motýlů plno. A dominují jim právě babočky, mezi něž řadíme např. také perleťovce, ale i bělopásky, batolce a hnědásky (čeleď babočkovití).

Babočky jsou zajímavá čeleď motýlů. Např. při běžném pozorování motýla na květu vidíme, že motýl má jen čtyři nohy (na rozdíl od ostatních zástupců hmyzu se šesti nohama). Ale nemějte strach, ani babočky nejsou výjimkou. Jen přední pár je zakrnělý a téměř splývá s tělem.

Některé druhy našich baboček patří mezi vynikající letce překonávající stovky kilometrů. Mezi nimi vyniká známá babočka bodláková, která na jaře opouští břehy severní Afriky a přes Španělsko si to namíří napříč Evropou na severovýchod. Její dlouhá cesta může skončit u nás ve střední Evropě, mnohé však pokračují dál na sever a někteří jedinci doletí až do Skandinávie, Pobaltí nebo dokonce na Island. V roce 2009 zažil i Slavkov jeden z takových masivních tahů těchto baboček, kdy velké skupiny motýlů několik dnů nepřetržitě táhly Slavkovem.

Velmi zajímavý je i původ názvů baboček. Kde vzala české jméno babočka paví oko je jasné. Latinsky se jmenuje Inachis io. Íó byla v řecké mytologii dcera krále Inacha a kněžkou bohyně Héry, do které se zamiloval Zeus.

Dalším příkladem je babočka admirál. Český název nic moc. Asi barvy na křídlech připomínaly autorovi českého jména admirálské výložky. Ale při výběru latinského jména si dal proslulý Carl Linné záležet. Opět zabrousil do řecké mytologie a nesporně nejkrásnější babočce zvolil jméno dcery bojótského krále Schoinea – Atalanta (která byla velmi krásná). Celé jméno je tedy Vanessa atalanta.

Ve stejných vodách zalovil Linné i při hledání jména babočky osikové (Nymphalis antiopa). Jméno Antiopa nosilo několik žen, např. Antiopa z Théb, Antiopa z Makedonie nebo i vůdkyně Amazonek – kterou měl ovšem Linné na mysli, netuším. Každopádně babočka osiková je krásný sametově černý motýl se světle žlutým lemem. Tohoto motýla najdeme spíše na lesních mýtinách v blízkosti vody.

Ostatní babočky již mají docela běžná jména. Babočka kopřivová (Aglais urticae) – kopřiva-urtica.

Babočka bodláková (Vanessa cardui) – bodlák-carduus atd.

Při toulkách přírodou můžeme v této době vidět např. na kopřivách nápadné černé housenky, často i ve velkém počtu. Jsou to housenky našich krásných baboček, které nám svými barevnými křídly zkrášlují léto.

red.


11 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše