Ohniváček černočárný (Lycaena dispar) patří do čeledi modráskovitých, do které patří i dalších pět druhů ohniváčků žijících v současné době na území naší republiky. Rozpětím křídel (až 32 mm) patří k větším druhům této čeledi. Motýl žije lokálně na izolovaných stanovištích a ve Slavkově ho nejčastěji můžeme vidět hlavně ma mokřadech v okolí Litavy, kde hojně rostou šťovíky – živná rostlina jeho housenek.
V přírodě ho lze zahlédnout nejčastěji v letu, kdy se jeho ohnivě červená křídla nádherně na slunci lesknou. Spodní strana má pro tento druh typicky světle modrošedou barvu. Samičky se od samců odlišují tmavší kresbou na líci křídel.
Je rozšířen ostrůvkovitě po celé Evropě. Druh byl popsán v Anglii, kde později vyhynul. V Čechách se téměř nevyskytuje, na Moravě se objevuje lokálně, ale i tam byl až donedávna nehojný. Poslední dobou expanduje na severní Moravu – pronikl až do jihozápadních údolí Nízkého Jeseníku, severního předhůří Beskyd a Moravské brány. V současnosti žije již ostrůvkovitě na celé Moravě kromě vysokých poloh.
Vlevo nahoře je samička, ostatní jsou samci.
Motýl je na seznamu chráněných živočichů. Létá ve dvou generacích, přičemž tu první můžeme pozorovat již od první poloviny června. Druhou potom od konce července a v srpnu. Motýli jarní generace jsou u obou pohlaví výrazně větší než u druhé generace. Housenky žijí hlavně na šťovíku a také na rdesnu hadím kořenu. Motýl přezimuje ve stadiu housenky.
Na lokalitách působí negativně na populaci druhu především plošné sečení luk, vícenásobná nebo nevhodně načasovaná seč. Naopak extenzivní způsob hospodaření (mozaikovitá seč či pastva) je pro zachování biotopu druhu a přežívání populací vhodný.
Bedřich Maleček
