Kvetoucí muškáty nebo petúnie jsou v plném květu. Ale co to? Kolem květů víří malý kolibřík! Sice na první pohled tak vypadá, ale je to motýl. Tento malý lišaj nejčastěji vzbuzuje naši pozornost, když se přiletí napít nektaru na balkonových květinách. Jmenuje se dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) a je to motýl patřící mezi lišajovité.
Dlouhozobka má velmi dlouhý sosáček, který se podobá dlouhému zobáku kolibříků. Při sání neusedá na květ, ale rychlým třepotáním křídel (zvládne mávnout křídly až 80x za vteřinu), podobným kolibřičímu letu, se udrží ve vzduchu. Proto často dochází k záměně dlouhozobky s kolibříkem.
Dluhozobka má černobílý zadeček, vypadající jako maličké ocasní peří. Hnědé nenápadně zbarvené tělo kontrastuje se zlatavými křídly, které za letu příliš nevidíme.
Na rozdíl od většiny lišajů, kteří jsou nočními motýly, se dlouhozobka svízelová vyznačuje denní aktivitou, létá za slunce v poledních hodinách, odpoledne, ale i večer.
Samičky během sání potravy kladou vajíčka, která mají nazelenalou barvu, po jednom na svízel, na ptačince a podobné. Po 4 až 6 dnech se z vajíček líhnou malé zelené housenky, které jsou na hřbetě bíle tečkovány. Housenka se vyvíjí přibližně 20 dnů.
Do Česka přilétá každoročně dlouhozobka na začátku léta z jihu. Motýli létají od července do pozdního podzimu, kdy se opět vracejí na jih do teplejších krajin, aby se následujícího roku tito jedinci opět na území zrodu vrátili.
Jako kolibříci vypadají i další druhy větších lišajů, např. lišaj svlačcový. Lišaj svlačcový je nejčastěji vidět za soumraku, kdy přelétá z květu na květ večerních druhů rostlin a saje jejich nektar. Sosák tohoto lišaje, který je srolovaný pod hlavou, dosahuje až 10 cm a motýl s ním za letu dokáže manipulovat tak, aby získal nektar z dlouhých trubkovitých květů. Nektar saje za letu a pohybem křídel vzniká bzučivý zvuk.
B. Maleček
