Pokud vás zajímají zvláštnosti a kuriozity, pak právě tento článek je určen vám. Jde o ojedinělou kuriozitu, která se tu ani ve vzdálenějším okolí už nikdy neobjeví. Je třeba si jí všimnout a popsat, neboť stálé oddalování vede k zapomnění. Co není zapsáno, vyfotografováno, nahráno, za čas zmizí z paměti, a to je bezesporu škoda, zvláště když se jedná o záležitost výjimečnou a neopakovatelnou.
Koncem dubna, spíše začátkem května, kolem slavkovského zámku spontánně rozkvétají desítky stromů. Jsou to hlavně jírovce, v lidovém názvosloví kaštany koňské. Ve velkém počtu je najdeme v zámeckém parku a ještě víc jich je mimo po celém městě, hlavně však podél zámeckých zdí a pak v Kounicově ulici, směřující od zámku podél sportovního areálu města k Oboře. Aleje těchto kaštanů a lip jsou ve volných chvílích vyhledávaným prostředím pro příjemné procházky rodičů s dětmi a pochopitelně i pro dětičky z blízkých mateřských škol. I dospělý člověk, pokud sem někdy zavítá, neodolá, zastaví se, dívá se kolem a obdivuje tu krásnou tvořivou práci přírody. Tu jedinečnost přírody, v této době reprezentovanou spoustou kaštanových květů, vzpřímené nádhery připomínající rozžaté svíčky na vánočních stromcích. Ač nejsem Slavkovák, v této době do těchto alejí rád zabloudím a děkuji panu hraběti ze zámku, že ho kdysi napadlo tu vybudovat něco tak elegantně příjemného, velkolepého a pro lidi prospěšného. Sem tam někdy si při takové procházce pořídím i několik fotografií, neboť fotoaparát už dlouhou dobu se stal běžnou součástí obsahu mých kapes.
Toho 6. května roku 2009 jsem si chtěl pořídit jen tak pro sebe několik fotografií právě v té době kvetoucích kaštanů. Hledal jsem to nejlepší z nabízeného a intenzivně vybíral. Šel jsem od jednoho stromu k druhému, u jednoho jsem se zastavil. Byl v koruně jiný, než ostatní. Jeho zelená koruna byla totiž z poloviny obsypána krásnými vzpřímenými dobře vyvinutými květy, seskupenými do hroznovitých lat, druhá polovina byla bez květů. Hned jsem pochopil, že tu mám před sebou neobvyklou kuriozitu, a tak jsem fotografoval.
Tento strom jsem již od tohoto roku nepustil ze zřetele. Každý rok k němu přicházím a pochopitelně fotografuji. A dělám dobře, neboť několikaletým sledováním jsem tím dospěl k další zajímavosti, že strom rok co rok vytváří květy sice pravidelně, ale střídavě, že polovina koruny, která kvete letos, je v dalším roce sterilní, odpočívá. V dalším roce je tomu naopak.
Vzpomněl jsem si na školu a na výuku genetiky a na knihy jí věnované a pokud si pamatuji, nikdy jsem v žádné z nich nenašel popis něčeho podobného. Hned jsem taky pochopil, že pro rozluštění podstaty tohoto jevu s vlasními vědomostmi nevystačím a chci-li vědět víc, musím za odborníkem. A protože jsem měl představu, že jde o úkaz geneticky podmíněný, rozhodl jsem se loni po několika letech sledování navštívit s dosud pořízenými fotografiemi erudovaného genetika. Třeba některý z těch dobrých genetiků si vzpomene na nějaký publikovaný příspěvek podobného charakteru, že se něco bližšího dozvím.
První návštěvu za odborníky jsem uskutečnil na Mendelově univerzitě v Brně. Už také proto, že tam ještě znám několik lidí, s kterými jsem léta působil v redakční radě časopisu Rostlinná výroba, vydávaného bývalou Československou akademií zemědělských věd, ale hned musím říci, že jsem byl zklamán. Trpěl jsem totiž představou, že když se bývalá Vysoká škola zemědělská přejmenovala na Mendelovu univerzitu, že tam najdu početný tým genetiků a že když je škola pojmenována po zakladateli genetiky, že tam bude existovat i samostatný genetický ústav. Rozčarování. Místo samostatného genetického ústavu vybaveného vším možným moderním tu genetiku představují jen dva erudovaní genetici, z toho jeden je na živočišné výrobě a druhý na rostlinné. A navíc, ani s genetikem na rostlinnou výrobu jsem nemluvil, v době mé návštěvy byl mimo školu. Přesto se tu o tomto „mém“ materiálu uskutečnila debata. Diskutovalo se, probíraly se možné varianty. Shodli jsme se v tom, že tady půjde s největší pravděpodobností opravdu o geneticky založenou záležitost. Přesto mně bylo doporučeno, abych navštívil ještě ústav fyziologie rostlin, třeba tam k tomuto případu budou mít z jejich hlediska nějakou pozitivní zkušenost. Tam se mě ujala nějaká paní docentka, uvažovala, přemýšlela, nakonec to vzdala a souhlasila s názorem kolegů z katedry rostlinné výroby, že půjde o geneticky podmíněnou záležitost.
V loňském roce jsem se znovu k tomuto problému vrátil. Šel jsem znovu na školu. Z této schůzky jsem si odnesl jen na papíře napsané jméno jedné profesorky, na genetiku fundované, působící na přírodovědecké fakultě. Dal jsem tedy na ně a jel jsem za ní do Králova Pole. Tam mně bylo sděleno, že škola sice má genetický ústav, ale ten v této době už působí v modernějších prostorách univerzitního kampusu Masarykovy univerzit v Bohunicích. Nemeškal jsem a jel tam. Paní profesorka tam už není, je v důchodu, bylo mně sděleno. Sami o tom nemínili přítomní diskutovat. Asi bych slyšel obdobné teorie jako na Mendelově univerzitě. Už jsem se s výsledkem smířil. Nedali mně tu ani adresu a ani telefonní číslo, abych se s ní domluvil na případné schůzce, tak jsem to vzdal.
Takže jsem se dost naběhal a výsledek byl nulový. Už jsem věděl, že si s tímto problémem budu muset poradit sám. Musím se přitom držet reality a řídit se „selským rozumem“. Zapomenout na úvahy o kořenech zpola působících v půdě po zrušené jámě s hašeným vápnem na jedné straně a v normální půdě na opačné straně stromu a další této podobné. Svoji teorii mám, přitom neříkám, že zcela chováním tohoto jedince vysvětluje, ale mně se zdá nejpravděpodobnější.
Tady ji máte. Když se ten náš slavkovský strom chová z roku na rok tak nevysvětlitelně, ale pravidelně, pak ty životní procesy včetně kvetení musí být podmíněny genotypovým založením. O tom nepochybuji. Přívod vody a v ní rozpuštěných živin do stromu je v tomto jedinci společný. O tvorbě květů a plodů však platí pravidla vycházející z odlišného genového založení. Jsou výsledkem ne náhody, ta ve vědě nemá opodstatnění. Ty jsou výsledkem jednoduchého procesu, který se nejen v rostlinné, ale někdy i v živočišné oblasti objeví. Před více než 220 lety hrabě Kounic pro okrasu svého sídla asi dal za úkol svému zahradníkovi, aby vypěstoval několik stovek stromků-kaštanů, které pak již jako urostlé vysadí do zámeckého parku i okolí. Ten nasbíral někde pytel vyzrálých plodů, vysypal je ve skleníku do nějakého prostoru a zasypal hlínou nebo kompostem a zaléval. Naklíčené jedince z híny postupně přesazoval na připravovaný záhon a tam zůstaly do doby, kdy byly vhodné k výsadbě na trvalá stanoviště. A právě tady, ve skleníku, ve fázi klíčení, v nahromaděné vrstvě došlo k „existenční konkurenční tlačenici“. V této době, kdy pletiva klíčků byla poddajná, měkká, došlo k tlaku jednoho na druhého a mladá, rychle se přizpůsobující pletiva klíčků srostla. Já tuto teorii pokládám za možnou.
Co z tohoto velkého povídání plyne? V první řadě je dobře, že tento slavkovský unikát je tímto zhruba zdokumentován. Za druhé – je tu uveden, ovšem zatím ještě ničím nepodložený způsob vzniku takového jedince, za třetí – jde o jedince, který byl vytvořen srůstem odlišných dvou genotypů téhož druhu, a to ve fázi klíčení a za čtvrté – jde o zvláštnost, která nemá ani ve vzdálenějším okolí obdobu. A právě pro svou jedinečnost je třeba, aby se tohoto případu ujal někdo z radnice a usiloval o jeho zapsání do seznamu památných, spíše však jen chráněných stromů a pak, k jako takovému bylo vždy v budoucnu přistupováno, třeba povoleno i jeho chemické ošetření proti případným parazitům (klíněnka apod.) a všemu, co by mohlo tento strom ohrozit nebo třeba i oslabit, narušit odolnost vůči nepříznivým vlivům jakékoliv povahy, omezit asimilaci, imunitu, aby jako slavkovská rarita byl zachován co nejdéle.
A všem vám, kteří jste si tento článek až do konce přečetli, děkuji s přáním – zajděte do Kounicovy ulice na ten strom podívat. Je k vidění od vjezdu od domu č. 633 a ze tří velikánů je tím prvním, bližším k městu.
František Mráz