Přibližně před dvěma lety bylo v zámeckém parku ve Slavkově pokáceno 92 doupných stromů s dutinami, kde se vždy daly najít 2–3 generace larev páchníka hnědého. Larvy v ležících kmenech buď dospěly nebo zahynuly, v současnosti jejich výskyt nelze vůbec prokázat. V těchto dnech končí léto a s ním i výskyt páchníků. Rád bych se mýlil, ale jejich „rojení“ pozorováno nebylo.
Vlevo různě staré larvy, vpravo larva těsně před zakuklením
Pokácení obsazených stromů bylo pravděpodobně konečným řešením páchníků v zámeckém parku. V pokácených kmenech, nyní částečně na jedné skládce lze najít jen larvy běžných zlatohlávků, které jsou velmi podobné larvám páchníků, dají však odlišit. Páchníci jsou vždy stočené do tvaru podkovy, larva zlatohlávka je menší, na rovné ploše se narovná na záda a odplazí se po zádech. Položené kmeny nejsou vhodné pro vývoj dalších druhů z této čeledi brouků, kteří mají u nás delší tradici ochrany jako páchník: roháč velký, nosorožík, kteří upřednostňují pařezovou a kořenovou část listnáčů. Další zlatohlávek skvostný zase dutiny po ptácích v korunách stromů. Všechny druhy, silně ohrožené byly v parku a alejích zjištěny. Potvrzují zřízení ochrany stanoviště.
Páchník je velmi vybíravý na své bydliště v dutinách stromů, samička musí ve své blízkosti nalézt dutinu pro vývoj larev. Těžce létá, předním párem noh se zahrabává do trouchu v dutině, která musí být „živá“. Z horní části dutiny odpadává zahnívající dřevo napadené houbami, které využívá zažívací trakt larvy působením mikroorganizmů. Zajímavý výzkum z prostředí vývoje páchníků byl proveden na Mendelově univerzitě. Překvapilo velké množství živočichů v trouchu stromů.
V potravě larev páchníků, jádrové dřevo v rozkladu způsobeného desítkami druhů dřevokazných hub obsahuje antibiotika ve výměšcích svého podhoubí, zřejmě prospěšné i pro larvy páchníků. Pro houby jako potrava pro živočichy se též užívá název – ambroziové houby. Na přítomnost larev v dutině má vliv i teplota, vlhkost, zastínění. Vybudovat lokalitu pro páchníky někde na volném prostranství zřejmě nezaručuje úspěch. Larvy si zhotovují kokon ve spodní, nejvlhčí části kmene. Vytvořit příhodné podmínky pro další obyvatele dutin a mrtvého dřeva jako jsou např. kovaříci, predátoři páchníků, kterých je u nás cca 100 druhů, z toho snad třetina ve spojitosti s odumírajícím dřevem,nebo nenápadných drabčíků, kterých je také větší množství v dutinách stromů, nebude jednoduché. Atraktivní pro sběratele brouků byl park svými tesaříky a hlavně krasci, kteří září snad všemi barvami duhy. Krasec lipový, kovově zelený s červeně, zlatě a měďově lemovanými krovkami na lípách v parku bohatě zastoupených subspeciemi našich lip. Krasci z našeho parku zmizeli „vyzdravováním korun stromů“ a absencí květů bylin a keřů. Tam, kde byly ponechány neošetřené řezy větví, bylo porušené pravidlo každého lesníka i zahradníka – odstranit všechny příčiny zraňování stromů, kudy se dostávají svazky cévními největší škůdci stromů, dřevokazné houby až do spodní části kmenů.
S tímto povídáním souvisí i krátká vzpomínka na slavkovského učitele Jana Voláka, který vytvořil jednu z nejobsáhlejších sbírek brouků vůbec. Studoval v zámeckém parku vývoj páchníků a jejich predátorů, larev kovaříků-drátovců – dvou druhů našich největších kovaříků v dutinách stromů (u nás žije cca 150 druhů). Drátovec kusadly vytvoří do kokonu kukly páchníka otvůrek, zavrtává se do těla kukly a postupně ji vysává. Nakonec vnikne do prázdného obalu páchníka a vyvine se v brouka kovaříka. V případě nedostatku páchníků se drátovci uchylují ke kanibalismu. Entomolog a učitel Volák při tom popsal novou barevnou aberaci kovaříka – ab. Austerlitz. (V padesátých letech, kdy J. Volák jako penzista pomáhal v Moravském muzeu jako preparátor.) Obsáhlé informace o páchníku hnědém a fotodokumentace ze Zámeckého parku Slavkov je zveřejněna v časopise Naše příroda č. 3. 2014.
Milan Hrabovský, Slavkovský ochranářský spolek S.O.S.
Páchník hnědý
(Osmoderma eremita Scop., 1763)
Páchník hnědý je typickým druhem osidlujícím stromové dutiny. Preferuje osvětlené dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích. Larvy mají víceletý vývoj (patrně 2 až 3 roky) v trouchu v dutinách živých listnatých stromů, především ve střední a horní části kmene.
Dospělí brouci jsou poměrně velcí a zavalití, připomínající tvarem těla zlatohlávka. Mají však smolně hnědočernou barvu se slabým kovovým leskem. Délka těla 24 až 32 mm. Vyskytují se od května do září s maximem výskytu v červenci a srpnu. Žijí skrytě a během dne se zdržují v trouchu uvnitř dutin živných stromů. Aktivují večer a v noci,kdy se i živí mízou poraněných stromů, dutinu stromu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují silnou charakteristickou vůní.
Rozšíření
V České republice se vyskytuje lokálně v nižších polohách. Těžiště výskytu a největší počet nálezů je v České republice znám z jižní Moravy a Třeboňska. Řada dalších lokalit (celkem přes 200) je však známa z celého území ČR, v oblastech do nadmořské výšky 600 m.
Slavkovský zámecký park a přilehlé aleje se starými stromy tvoří v současné době Evropsky významnou lokalitu páchníka hnědého a je příkladem typického antopogenního biotopu.
Příčiny ohrožení
Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť; v původních listnatých lesích, které byly v minulosti specifickým způsobem hospodářsky využívány (vrbovny, pastevní lesy), nebo ve starých parcích a alejích. Tyto člověkem vytvořené, antopogenní biotopy představují dnes většinu lokalit, z čehož lze odvodit i příčiny ohrožení druhu. Je jím především odstraňování starých stromů (jak osídlených, tak k osídlení vhodných – v parcích i lesích, kde se páchník hnědý vyskytuje) a související likvidace alejí (často z „bezpečnostních“ důvodů). Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů. Samotné dutiny pak nesmí být otevřeny dešti. Přehlíženým faktorem ohrožení může být i nadměrné využívání larev jako rybářských návnad v lokalitách na hrázích rybníků. Nepřehlédnutelným faktorem je i aplikace insekticidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí. Vzhledem k tomu, že došlo k fragmentaci původního areálu (odlesnění) má páchník hnědý sklon k vytváření mikropopulací, které jsou o to více náchylné k vymření z vnitřních příčin.
Zachování alejí je klíčovým faktorem umožnění komunikace mezi mikropopulacemi. Populace na většině lokalit pravděpodobně pouze dožívají, protože se v blízkosti dnes osídlených stromů nevyskytují náhradní stromy vhodné do budoucna.
Ochrana a hospodaření na lokalitách
V případě antropogenních biotopů (parky, aleje, solitéry) je nutné zamezit odstraňování dutinových stromů, popř. silných větví s dutinami. V případě nezbytně nutných bezpečnostních odstraňování stromů a větví, popř. odůvodněných rekonstrukčních zásahů v alejích, je nutné zajistit, aby skácené osídlené stromy byly ponechány jednu sezonu nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. V takových případech (které lze charakterizovat jako přímý zásah do biotopu zvláště chráněného druhu) je nutné získat odborný posudek a doporučení o přesném provedení sanačních prací. Odstranění celých alejí, stejně jako plošnou náhradu starých stromů v aleji za sadbové stromky je nutné vyloučit. Doplnění (dosadba a náhrada odumřelých stromů) a prodlužování alejí jsou však velmi vhodné, aby tak byly vytvořeny náhradní biotopy v budoucnu. Postupná dosadba vhodných druhů stromů (především domácích druhů listnáčů) je nutnou součástí aktivního managementu obzvláště v případě stejnověkých alejí. Jako prvek aktivní ochrany tohoto druhu je vhodné doporučit sázení alejí vhodných listnatých dřevin i v blízkosti vymezených území, které by do budoucna umožnily komunikaci mezi dnes izolovanými populacemi. Žádoucí je výsadba solitér a malých skupinek stromů na pastvinách a vrb kolem vodních toků. U vrb je velmi žádoucí ořezávání (pollarding), tedy management, který vytváří hlavaté vrby a zvyšuje pravděpodobnost výskytu vhodných dutin i v relativně mladých stromech. Je nutné na každé lokalitě provést sčítání či odhad obsazených stromů, a stromů, které v horizontu 20–150 let nahradí současné obsazené stromy. Na podkladě těchto znalostí je pak nutné upravit management dotčené lokality.