• slavkov-austerlitz

Osobnosti Slavkova u Brna

Aktualizováno: 2. 5.


Josef Klír: Jarní Slavkov (olej na plátně, 98x70 cm)


Seznam osobností našeho města přináší v abecedním pořádku jména občanů spjatých se Slavkovem, kteří vynikali ve svém oboru na celostátní úrovni nebo se výrazně prosadili ve své činnosti v rámci našeho města. Kritéria pro zařazení do seznamu: tito lidé se buď ve Slavkově narodili nebo zde v určité části života působili. V seznamu nejsou zařazeny dosud žijící osobnosti.

Tento seznam není úplný, průběžně bude doplňován. Prosím čtenáře o zasílání tipů pro zařazení dalších osobností. Mailová adresa: malecekb@seznam.cz. Díky.



František Bílek

19. 2. 1886 Jívová–1. 4. 1947 Slavkov u Brna

učitel, hudebník

Působil ve Slavkově jako učitel obecné chlapecké školy. Do kulturních dějin Slavkova se zapsal jako spoluzakladatel Pěveckého sdružení. Od roku 1922 do roku 1947 byl dirigentem tohoto sboru, za jeho vedení dosáhlo Pěvecké sdružení svého vrcholu.


Augustin Blahutka

28. 8. 1889 Slavkov u Brna–1972 Vsetín

varhaník, dirigent

V letech 1906–1909 studoval na Janáčkově varhanické škole v Brně. Žák Leoše Janáčka. Od roku 1912 působil jako varhaník, ředitel kůru a učitel hudby ve Vsetíně. Je autorem několika chrámových skladeb, které provedl na vsetínském kůru. Celý život zasvětil varhanům.


František Boleloucký

6. 1. 1896 Lovčičky–21. 6. 1942 Brno

prozaik

Pocházel z rodiny nadučitele národní školy v Lovčičkách. Dětství prožil ve Zbýšově u Slavkova, obecnou školu a nižší gymnázium navštěvoval v Bučovicích. Po krátké praxi hospodářského adjunkta ve Slavkově u Brna byl za první světové války odveden na italskou frontu. V r. 1922 absolvoval hospodářský odbor VŠZ v Brně a získal titul zemědělský inženýr. Za činnost v oboru zemědělské chemie a ekonomiky obdržel cenu Národohospodářského ústavu při ČAVU. Publikoval v mnoha časopisech. Napsal několik románů. Za německé okupace byl v odboji, podporoval rodiny zatčených, později byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a zastřelen.


Marcus Eugenius Bonacina

1570 Milán (Itálie)–20. 3. 1621 Moravská Třebová

lékař, alchymista

Studoval práva a medicinu v Padově. V letech 1608–1616 pobýval na dvoře Oldřicha z Kounic ve Slavkově u Brna, v r. 1616 sepsal latinský alchymistický traktát o výrobě zlata. Později působil v Moravské Třebové. V r. 1619 se zúčastnil moravského stavovského povstání.


Stanislav Červinka

13. 11. 1923 Slavkov u Brna–14. 10. 1994 Slavkov u Brna

fotograf

Nadšený amatérský fotograf především společenských akcí ve Slavkově. Rád fotil i přírodu. Vedl fotokroužek. Byl také zapálený zahrádkář. Jeho fotografie sportovních a společenských akcí ve Slavkově u Brna jsou cenným dokumentem a dotvářejí obraz života města v druhé polovině 20. století.


Vladimír Doupovec

11. 6. 1933 Slavkov u Brna–20. 9. 1970 Skalice nad Svitavou

učitel, sběratel lidových pověstí

Působil především v Blansku. Je spoluautorem publikace Seznam nemovitých památek okresu Blansko.


Jan Faust

22. 7. 1908 Slavkov u Brna–1985

houslista, skladatel

Studoval soukromě konzervatoř v Brně, obor housle u O. Vávry. Působil u vojenské hudby, v Osvobozeném divadle, hudební škole v Berouně, Rakovníku a v Praze. Žil řadu let ve Svinařově. Autor metodických příruček, vlastních skladeb a instruktážních prací o hudbě na motivy národních písní. Působil v Berouně, Brně, Praze a v Rakovníku, od 1948 působil v různých orchestrech.


František Franc

23. 1. 1897 Žádovice–31. 1. 1942 Slavkov u Brna

varhaník, učitel

V roce 1911 ho adoptoval bratr jeho babičky Antonín Franc ze Slavkova. Původně se jmenoval František Toufar. Vystudoval brněnskou varhanickou školu. Žák Leoše Janáčka, založil ve dvacátých letech dvacátého století ve Slavkově hudební školu. Od r. 1922 ředitel kůru, sbormistr chrámového sboru Cyrilská jednota. Od r. 1937 dirigent Orchestrálního sdružení. Autor klavírních skladeb, hudby k divadelním hrám, chrámových sborů a písní. Vychoval generace hudebníků. V roce 2002 byla Základní umělecká škola ve Slavkově přejmenována na Základní uměleckou školu Františka France.


Gustav Frištenský

18. 5. 1879 Kamhajek–10. 4. 1957 Litovel

Legendární zápasník. Nikdy neprohrál žádné z 2000 amatérských utkání. V padesáti letech se stal profesionálním mistrem Evropy v řeckořímském zápase. G. Frištenský žil ve Slavkově v letech 1904 až 1908.



Josef Ganzwohl

14. 11. 1825 Slavkov u Brna–21. 3. 1885 Uherské Hradiště

právník

Rakouský a český právník a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu. Profesí byl notářem. Od roku 1859 žil v Uherském Hradišti. Byl i poslancem Říšské rady, kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873. Poslanecký slib skládal v únoru 1867 v češtině. Patřil k Moravské národní straně (staročeské).


Doc. PhDr. Alois Gregor

14. 12. 1888 Kožušice–8. 9. 1971 Slavkov u Brna

učitel

Zajímal se mj. o dialektologii. Učil na středních školách a na Masarykově univerzitě v Brně. V r. 1959 vyšel jeho Slovník nářečí slavkovsko-bučovického. Je pohřben na slavkovském hřbitově.


JUDr. Jaroslav Gregor

1901 Rašovice–15. 4. 1968 Praha

Rodák z Rašovic, byl všestranně činný ve slavkovském Sokole a v ochotnických spolcích. Při studiích publikoval v některých časopisech pod pseudonymem J. Velešovský. Byl spolupracovníkem Aloise Slováka. Iniciátor Napoleonských her ve Slavkově a Napoleonské výstavy v r. 1931. Za zásluhy o vybudování Mohyly míru byl dekorován francouzským Řádem čestné legie. Zemřel na následky věznění v koncentračních táborech.


Mirko Hanák

4. 9. 1891 Slavkov u Brna–22. 3. 1972 Ostrava

dirigent, skladatel a houslista

Vystudoval brněnskou varhanickou školu (žák Leoše Janáčka, absolvoval v roce 1911), 1911–1914 konzervatoř v Krakově (hra na housle). Přechodně působil v Kielcích, Radoni, Charkově, Kyjevě. Skládal operety, scénickou hudbu, orchestrální skladby, písňové cykly, mužské sbory, mše, přednesové jazzové skladby, masové a budovatelské písně. Od roku 1919 koncertní mistr u opery v Ostravě, od roku 1922 až do svého odchodu do důchodu v roce 1958 působil v Ostravě jako dirigent opery i operety. Jeho skladba Slavkov 1805 – 2. věta stejnojmenné symfoniety zazněla na koncertě k 180. výročí bitvy u Slavkova.


Karel Hanuš

14. 2. 1929 Jičín–6. 3. 2022 Slavkov u Brna

operní pěvec, emeritní sólista opery ND v Praze

V roce 1948 absolvoval učitelský ústav v Jičíně, pak učil v Ústí nad Labem. V letech 1950–1952 byl jako voják základní služby členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Profesionální uměleckou dráhu nastoupil v Ústí nad Labem (1952–1957), kde současně studoval zpěv u J. Švábové. V letech 1957–1959 byl členem opery Divadla F. X. Šaldy Liberec, 1959–1963 zpíval v Olomouci, v letech 1963–1970 ve Státním divadle Ostrava, kde byl spoluzakladatelem Klubu angažovaných nestraníků. Nahrával též rozhlasové snímky operních árií. Vystupoval také na koncertním pódiu, v rozhlase a televizi. Od 1. 8. 1970 se stal sólistou opery Národního divadla. Pracovní poměr v ND byl ukončen 31. 8. 1991. Po ukončení pěvecké dráhy se přestěhoval s manželkou Annou Hanušovou do Slavkova u Brna.


Stanislav Hejduček

28. 7. 1919 Slavkov u Brna–22. 6. 2004 Praha

operní pěvec

Vyučil se čalouníkem, ale později se začal zajímat o hudbu. Naučil se hrát na pozoun a po válce začal profesionálně působit v divadle v Košicích. Zde si všiml šéf opery jeho zajímavého basu a doporučil mu studium zpěvu. Vystudoval brněnskou konzervatoř. Během studia se stal dočasným dirigentem slavkovského orchestrálního sdružení. Po válce získal angažmá v Plzeňském divadle, kde působil v letech 1945 až 1949. V roce 1949 přestoupil jako sólista opery do divadla v Ústí nad Labem, kde hrál do roku 1969. Vytvořil zde řadu úspěšných rolí. S divadlem vycestoval několikrát i do zahraničí (1954 NDR, 1967 Itálie). Později se přestěhoval do Prahy, kde krátce působil v Pražském pěveckém sboru. Je pohřben ve Slavkově.


František Hlaváček

26. 11. 1876 Slavkov u Brna–15. 10. 1974 Praha

politický pracovník, publicista

Novinář v časopisech lidové strany, úředník České obchodní komory, redaktor Obchodních listů, překládal z ukrajinštiny. Legionář – v 1. světové válce se zúčastnil vzniku čs. legií v Itálii. V r. se stal 1916 vedoucím kanceláře Čs. národní rady v Římě, v r. 1918 předsedou čs. zásobovací komise v Paříži. Jako předseda římské odbočky čs. zahraničního odboje vykonal neocenitelné služby pro budoucí republiku. V r. 1925 generálním tajemníkem strany čs. nár. demokratické. Od r. 1931 byl činný jako nezávislý novinář. Za 2. světové války byl členem odbojových organizací, byl zatčen a v r. 1944 odsouzen k 7 letům káznice. Po válce se věnoval další propagaci mezislovanských styků, psal články do novin a časopisů, vyvíjel přednáškovou činnost.


PhDr. Marcela Horáková

20. 4. 1947 Slavkov u Brna–30. 4. 2021 Brno

novinářka

Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně. Do roku 1988 pracovala v redakci Lidové demokracie, byla tiskovou mluvčí prvního ombudsmana ČR O. Motejla, pracovala v Českém rozhlase (do r. 2001), byla dlouholetou členkou předsednictva Československé napoleonské společnosti, místopředsedkyní a tiskovou mluvčí, nositelkou vyznamenání ČSNS, z.s. – Záslužný kříž „FÉNIX“ II. stupně. Velká propagátorka Slavkova u Brna.


Milan Hrabovský

5. 4. 1935 Slavkov u Brna–22. 6. 2020 Slavkov u B.

dendrolog, entomolog, ornitolog, ochránce přírody

Vystudoval Střední lesnickou školu, nastoupil jako hajný v Nevojicích. Později učil na Zemědělském a lesnickém učilišti ve Slavkově. Aktivně a na vysoké profesionální úrovni se věnoval svým koníčkům. Byl členem České ornitologické společnosti a Slavkovského ochranářského spolku. O přírodě publikoval v časopisech, napsal knihu o jehličnanech Severní Ameriky. Pro hydrometeorologický ústav denně vyhodnocoval asi sedmdesát meteorologických jevů.


PhDr. Miroslav Ivanov

10. 4. 1929 Josefov n. Metují–23. 12. 1999 Praha

spisovatel a publicista

Byl zakladatelem Klubu autorů literatury faktu, jehož členové se od roku 1985 do roku 2001 scházeli na slavkovském zámku, a jeho dlouholetým předsedou. Jeho účast na setkáních přispěla ke zviditelnění Slavkova v literárních kruzích. Propagaci přispěla i jeho práce o Antonínu Dvořákovi (Novosvětská), která čerpá z historie slavkovských Kouniců. U příležitosti 70. výročí narození mu město Slavkov udělilo čestné občanství.


Vilém Jandl

22. 5. 1900 Slavkov u Brna–27. 7. 1925 Bělehrad

klavírista

V r. 1919 vystudoval varhanickou školu. Byl profesorem na bělehradské konzervatoři. Své vzdělání v klavíru dovršil na mistrovské škole u Viléma Kurze (1919–1922).




Přemysl Janíček

28. 4. 1925 Slavkov u Brna–20. 1. 2009 Praha

malíř, grafik

Akademický malíř Přemysl Janíček se věnoval malbě i grafice. Studoval v letech 1945–1949 Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze pod vedením profesora Jana Baucha. Byl členem spolku výtvarníků Hollar. Patřil k silné meziválečné generaci českých moderních výtvarníků. Se svou generací sdílel Přemysl Janíček vliv doznívajícího expresionismu a kubismu. Jeho dílo je zastoupeno v galeriích v České republice, v soukromých sbírkách v USA, Kanadě, Brazílii, Německu, Rakousku a ve vatikánských sbírkách.


Bernard Jarolím

6. 6. 1841 Loštice–24. 1. 1909 Slavkov u Brna

umělecký kovář

Působil ve Vídni, Slavkově u Brna a ve Vyškově. Autor kovářských prací na zámku ve Ždánicích.


Rudolf Jeřela

1916 Slavkov u Brna–30. 1. 1979 Slavkov u Brna

divadelní režisér

Vůdčí osobnost ochotnického divadla ve Slavkově. Získával pro divadlo mladé lidi. Divadlu se věnoval do konce života – poslední hru (Noc na Karlštejně) uvedl o Vánocích 1978.




Rudolf Kachlíř

3. 12. 1924 Brno–4. 11. 1986 Slavkov u Brna

mistr světa ve hře foukací harmoniku

Dětství prožil v Kobeřicích. Od dětský let udivoval ve zručnosti hry na foukací harmoniku. Od r. 1947 spolupracoval s Čs. rozhlasem. V r. 1949 se přistěhoval do Slavkova, kde v r. 1953 založil Echo trio, od r. 1955 to už byl Echo kvartet. Natáčel nepřebernou řadu snímků pro Čs. rozhlas, vydal několik gramofonových desek a se svou skupinou absolvoval stovky vystoupení jak v Českoslovenku, tak i v Evropě a Asii. Na mistrovství světa v roce 1958 v italské Pallanze se stal mistrem světa v kategorii sólistů diatonických foukacích harmonik. Velkých úspěchů dosáhl i na obdobných soutěžích v Lucembursku (1957) a v Rakousku (1959). Mj. je i autorem znělky kdysi oblíbeného rozhlasového pořadu „Pozor, zákruta!“


Doc., PhDr. Dana Kalvodová, CSc.

10. 3. 1928 Slavkov u Brna–31. 10. 2003

česká sinoložka, teatroložka asijských zemí a překladatelka z čínštiny Byla dcerou známého slavkovského lékaře MUDr. Oldřicha Kalvody. Maturovala v roce 1947. Absolvovala FF UK 1952 (čínština, literatura), odborná asistentka Katedry Dálného Východu FF UK 1953–1960, odborná asistentka Katedry divadelní vědy FF UK 1960–1969 (PhDr., docentkou jmenována vzhledem k politické situaci až 1990), 1960–1980 přednášky a semináře o divadelních kulturách Číny, Japonska a Indie, 1980–1985 pracovala na Katedře Asie a Afriky. Podnikla několik studijních cest (Čína, Japonsko, USA, Indie). Ve své odborné a publikační práci se zaměřila především na tradiční a klasické divadlo, japonské nó a kabuki, regionální indické divadlo. V roce 1985 byla nucena odejít do důchodu. Na akademickou půdu se vrátila v roce 1992. Je autorkou, editorkou a spoluautorkou publikací věnovaných divadlu v Číně, Japonsku, Indii a v dalších východních zemích (celkem 14 knih). Publikovala i v odborných publikacích (Divadlo, Scéna, Divadelní noviny, Taneční listy, Acta Scenographica, Nový Orient aj.). Z čínštiny přeložila pět knih. V r. 1999 jí byla v Japonsku udělena cena Nadace herečky Jasue Jamamoto jako uznání „celoživotního studia a šíření znalostí o asijském divadle". Byla členkou Sdružení překladatelů (od 1982), Obce překladatelů (od 1990), Obce spisovatelů (od 1991), Asociace evropských sinologů (od 1991) a Teatrologické společnosti Praha (od 1997). V roce 1970 uděleno čestné členství v American Theatre Association – Asian Theatre Program.


Elias Karpeles

13. 6. 1822 Slavkov u Brna–7. 7. 1889 Vídeň

kazatel, spisovatel

Jako teologický spisovatel a židovský rabín působil v Lošticích. Jeho syn Gustav byl známý literární historik, spisovatel a kritik.


Maximilian Katscher

30. 5. 1858 Slavkov u Brna–27. 1. 1917 Vídeň

architekt

Narodil se ve Slavkově (příslušník židovské obce). Studoval na Technické univerzitě ve Vídni. Proslul krásnými stavbami vil v Českých Budějovicích, ale hlavně ve Vídni a okolí, Lázeňským domem v Badenu, obchodními domy atd. Je pochován ve Vídni.


Antonín Klimeš

27. 7. 1910 Slavkov u Brna–29. 9. 1986 Slavkov u Brna

hudebník

Skvělý aranžér, jeho doménou byl saxofon a klarinet, objevil a vychoval řadu talentů, zpěváků a muzikantů. Předchůdce Břetislava Rozsypala. Založil první taneční orchestr TAJB (The Amateur Jazz Band) ve Slavkově.



Josef Klír

2. 3. 1860 Kožlany–30. 11. 1916 Slavkov u Brna

malíř, asistent technického kreslení na ČVŠT v Brně

Josef Klír patří bezpochyby k nejvýznamnějším uměleckým osobnostem spjatým se Slavkovem. Na podnět svého přítele Václava Kounice přesídlil na konci 19. století z Prahy do Slavkova. To už měl za sebou úspěšný několikaletý pobyt ve Spojených státech, kde získal nejen přízeň umělecky nakloněných krajanů, ale dokonce i občanství. Známé je jeho přátelství s hrabětem V. Kounicem a skladatelem Antonínem Dvořákem. Ve Slavkově působil nejen jako restaurátor obrazů slavkovského zámku, ale zejména zpodobňoval město, jeho okolí a slavkovské obyvatele v desítkách maleb a kreseb. Zde se také oženil a se svou ženou vychoval dvě dcery.


Oldřich Klobas

20. 9. 1933 Křenovice–7. 9. 2005 Slavkov u Brna

spisovatel, politický vězeň

Po maturitě na gymnáziu v Bučovicích začal studovat farmacii v Brně. Mladické pokusy s kamarády o protikomunistický odboj ovlivnily jeho další život. V říjnu 1953 byl odsouzen na 15 let, z nich téměř 10 let pracoval v uranových dolech v Jáchymově. S podmínkou na dva roky byl propuštěn v listopadu 1963. Pracoval v různých profesích ve Slavkově, kde se v r. 1975 oženil. Byl literárně činný, hlavně po r. 1990. Byl spoluzakladatelem literatury faktu, členem Obce spisovatelů a členem KALF (Klub autorů literatury faktu). Vyšlo mu 10 knih, přispíval také do různých periodik a také do Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Ačkoliv je jeho životní dílo uzavřeno, každým dalším vydáním oslovuje čtenáře. Byl oceněn cenou M. Ivanova, E. E. Kische a získal čestné uznání KALF.


Jan Kocian

21. 8. 1863 Slavkov u Brna–8. 9. 1951 Slavkov u Brna

fotograf

Nejznámější a nejplodnější fotograf dokumentárních snímků města Slavkova z dob počátků fotografie. Odbornou způsobilost získal J. Kocian v ateliéru A. Blumenthala a od r. 1886 po čtyři roky pracuje u J. Hilsnera v Brně. Od r. 1891 získal oprávnění k provozování živnosti fotografa. Jeho fotografie se staly součástí vydávaných edic pohlednic města Slavkova, zvláště nakladatele S. Šimáčka a dalších. Jeho dílo nabylo v čase vysoké dokumentární hodnoty pro zachycení zmizelého Slavkova a jeho okolí.


Kliment Kohoutek

9. 2. 1928 Slavkov u Brna–20. 11. 2016 Slavkov u Brna

celoživotní skaut

V roce 1947 se zúčastnil světového Jamboree ve Francii. V letech 1968–1970 vedl slavkovskou junáckou organizaci, v roce 1989 stál také u znovuobnovení činnosti Junáka v našem městě. Několik roků pracoval v různých funkcích u nás i v Jihomoravském kraji. Skautské aktivity vyvrcholily jeho přijetím mezi členy Svojsíkova oddílu v roce 1998. Je autorem publikace 80 let skautingu ve Slavkově u Brna (r. 2000). Byl dlouholetým vedoucím slavkovského kina a také pomáhal s průvodcovstvím v expozici židovské školy.


PhDr. František Koláček

9. 10. 1851 Slavkov u Brna–8. 12. 1913 Praha

C. k. dvorní rada, profesor matematické fyziky na pražské univerzitě, rytíř řádu Železné koruny, člen České akademie věd, Královské české společnosti nauk a čestný člen Jednoty českých matematiků a fyziků. Byl vynikajícím odborníkem v oboru teoretické fyziky. Svědectvím je vydání téměř sta odborných pojednání a tří knih. Ve Slavkově u Brna bylo po něm pojmenováno jedno z náměstí. Jeho zásluhy připomíná pamětní deska na domě č. p. 112.


Jan Koláček

17. 12. 1814 Marefy–13. 11. 1894 Slavkov u Brna

Starosta Slavkova v letech 1861–1876, zavedl na radnici české úřadování, založil obecní kroniku (dnes nezvěstnou), pořádal a studoval materiály v místním archivu. Známý je především korespondencí s historikem Františkem Palackým, u něhož hledal vysvětlení k vývoji názvu města: Slavkov, Novosedelice, Austerlitz. Čestný občan města Slavkova.


Emil Stanislav Kopřiva

26. 6. 1885 Slavkov u Brna–12. 7. 1938 Náměšť n. Oslavou

malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf

Patří mezi nejvýznamnější malíře narozené ve Slavkově. Přátelil se se známými umělci 20. století – např. s A. Muchou. Byl malíř, grafik, sochař a ilustrátor. Působil v Hodoníně. Portrétoval přední české osobnosti. Stal se členem Sdružení výtvarných umělců moravských. Největší soubor jeho díla se nachází na Zámku Slavkov – Austerlitz.


Václav Antonín z Kounic-Rietbergu

2. 2. 1711 Vídeň–27. 6. 1794 Mariahilf

kancléř čtyř císařů

Syn Maxmiliána Oldřicha z Kounic. Vystudoval práva a historii v Lipsku (únor 1731–červenec 1732). Od roku 1735 byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu v císařských státních službách. Od r. 1737 byl říšským dvorním radou, od r. 1744 ministrem ve vládě Habsburského Nizozemska a od roku 1748 se účastnil vyjednávání míru v Cáchách. V letech 1750 až 1753 byl činný jako císařský velvyslanec v Paříži. Po 39 let (1753–1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V této funkci působil za vlády Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II. i Františka II. Dne 27. ledna 1776 byl jmenován českým knížetem. Prosadil řadu reforem, jimiž postupně reorganizoval státní správu, finanční správu, školství a posléze i správu zemskou. Po smrti byl mumifikován a pohřben v rodové hrobce Kouniců ve Slavkově u Brna.


JUDr. Václav hrabě Kounic

26. 9. 1848 Drážďany–14. 10. 1913 Uherský Brod

Politik a mecenáš, byl r. 1883 zvolen do říšského sněmu, v letech 1885–1889 poslancem do říšské rady. Obhajoval zlepšení pracovních podmínek pro dělníky, rovný přístup žen ke studiu, zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě. Politickou činnost ukončil po smrti manželky Josefíny rozené Čermákové (sestry manželky Antonína Dvořáka) a po smrti bratra Albrechta (1897) převzal správu slavkovského panství. Roku 1908 se oženil podruhé s Josefínou Horovou. Novomanželé věnovali studentům rodový palác v Brně. Tak vznikla nadace pro výstavbu Kounicových studentských kolejí.


Bedřich Krapek

2. 9. 1900–1975 Slavkov u Brna

učitel, hudebník

Učitel na měšťanské škole. Jeden z nejvýznamnějších slavkovských instrumentalistů, výborný houslista a zpěvák. Spolu s V. Spurným zakládal v roce 1934 Slavkovské orchestrální sdružení.



Lubomíra Kropáčková

31. 12. 1918 Slavkov u Brna–20. 3. 2016 Slavkov u Brna

kronikářka, učitelka

Vystudovala učitelský ústav v Brně. V r. 1942 zahájila učitelskou dráhu v Bučovicích. Pokračovala na školách ve Slavkově, pak krátce na Kyjovsku. V r. 1957 se vrátila na okres Vyškov. Vysokoškolské vzdělání si doplnila studiem na pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v r. 1968. V r. 1970 byla jmenována kronikářkou města Slavkova. V r. 1990 se zapojila do pátrání po osudech slavkovských židů, které její zásluhou zůstaly zachovány i pro další generace. Publikovala ve Slavkovském zpravodaji jak příspěvky z historie Slavkova, tak především básně ze své bohaté tvorby. Jako autorka se podílela na vzniku knihy Slavkov u Brna – město nejen se slavnou minulostí v r. 2007.


František Kuda

6. 4. 1942–3. 10. 2011 Slavkov u Brna

Dlouholetý člen klubu chovatelů holubů moravských pštrosů a významný chovatel národního plemene moravských pštrosů, s kterými získal nespočet ocenění na národních i mezinárodních výstavách. Byl držitelem chovatelského ocenění – vyznamenání I. stupně v rámci ČR. Byl i vynikajícím řezníkem-uzenářem, jeho prodejna byla vyhlášena v širokém okolí. Se svými uzenářskými výrobky se zúčastňoval regionálních soutěží, kde se pravidelně umisťoval na předních místech.


Josef Lahoda

17. 7. 1934 Slavkov u Brna–13. 1. 1999 Brno

průmyslový designér, pedagog

Po studiích byl zaměstnán v TOS Kuřim (1958–1966) a VÚSZ Brno (1966–1974) Ocenění: 1981 - cena za vynikající průmyslový design; 1982 – cena za vynikající design koupelnového setu; 1983 - cena za vynikající design koupelnového setu.


Bohdan Lachman

9. 10. 1866 Slavkov u Brna–2. 11. 1942 Praha

herec

K divadlu odešel jako dvacetiletý a působil u divadelní společnosti Vendelína Budila, další herecké zkušenosti pak získával v Trnkově divadelní společnosti. Svou uměleckou dráhu završil v pražském divadle Uranie v Holešovicích. Své zkušenosti zúročil mimo jiné funkcí divadelního ředitele. Můžeme si ho připomínat v komediích s Vlastou Burianem a Hugo Haasem. Po boku Vlasty Buriana jej můžeme zaregistrovat jako hosta na pohřbu ve filmu ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (1931), o tři roky později pak s Burianem hrál hosta v lázních v komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (1934). Ve stejné době pak vystřídal odlišné role sluhy a ředitele školy v Haasových filmech POSLEDNÍ MUŽ (1934) a AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935). Jednou z jeho posledních rolí byl komorník v kvalitním melodramatu OHNIVÉ LÉTO (1939). Celkově hrál ve 47 filmech.


Věra Laňková (roz. Weinsteinová)

21. 5. 1921 Slavkov u Brna–

herečka

Absolvovala Státní konzervatoř v Brně (1942), do konce okupace hrála v divadelních společnostech a po válce působila v brněnském Svobodném divadle (1945–1949), Městském divadle Kladno (1949–1950) a ve Vesnickém divadle (1951–1959). Ve filmu se uplatnila od počátku 60. let, a to vesměs ve figurkách manželky radního (Florián, 1961), stávkující ženy (Černá dynastie, 1962), účetní (Naděje, 1963), dámy (Puščik jede do Prahy, 1965), sekretářky (Tam kde hnízdí čápi, 1975), zákaznice (Léto s kovbojem, 1976), členky skupiny Bajo trio (Adéla ještě nevečeřela, 1977), vesničanky (Proč nevěřit na zázraky, 1977), příbuzné (Sólo pro starou dámu, 1978), doručovatelky (Smrt stopařek, 1979). Jako recitátorka se představila v Krejčíkově nemilosrdné satiře Prodavači humoru (1984), vrátnou byla v Olmerově Anthonyho šanci (1986), pokladní ve Figurkách ze šmantů (1987), svatebčankou ve Smyzczkově komedii Sedm hladových (1988), starší ženou byla v Příběhu ’88 (1989). Divákům ale nejspíše utkvěla v paměti jako bodrá sousedka Kolovecká, jejímž uštěpačným poznámkám je při každém setkání vystaven hrdina (M. Šteindler), v komedii Vrať se do hrobu (1989). Na obrazovce si zahrála v seriálu 30 případů majora Zemana (1974–1979). Celkově hrála v 11 filmech a 3 seriálech.


Jaroslav Ledvinka

14. 1. 1925 Rozsochatec–14. 3. 2021 Šlapanice

hudebník

Vystudoval hudební konzervatoř v Brně. Po krátkém působení ve Vsetíně, Havlíčkově Brodě a Tišnově se stal ředitelem Hudební školy v Bučovicích. Odtud přešel na stejný post do Lidové školy umění ve Slavkově a jejím ředitel byl od jejího vzniku v r. 1956 až do 30. 6. 1985. Od r. 1961 dirigent Orchestrálního sdružení ve Slavkově. Ve Šlapanicích, kde žil, dirigoval taneční orchestr Osvětové besedy, hrál na trubku a doprovázel na housle mnohá divadelní představení.


Alois Ličman

29. 5. 1863 Slavkov u Brna–5. 3. 1928 Vysoké Popovice

kněz

Po absolvování střední školy a studiu na biskupském semináři byl vysvěcen na kněze. V roce 1892 se stal farářem v obci Vysoké Popovice, kde žil až do své smrti a je zde i pohřben. Ličman se po celý život zajímal o historii rodného kraje i regionu, kde působil. V roce 1921 sepsal a vydal své nejdůležitější dílo – Vlastivědu moravskou – Místopis. 57. Slavkovský okres. V rámci Vlastivědy moravské patřil tento svazek k nejzdařilejším a nejdůkladněji zpracovaným a je využíván dodnes. Ličman publikoval i v rámci známého Ottova slovníku naučného (XXI. díl) a vytvořil zde heslo o městě Rousínově. Z dalších studií je možné jmenovat např. Náboženské poměry ve Slavkově od počátku 16. století. Zejména díky Vlastivědě slavkovského okresu se zapsal mezi nejdůležitější slavkovské rodáky.


Jaroslav Ludvík

7. 8. 1934 Slavkov u Brna–3. 4. 1995 Slavkov u Brna

motocyklový závodník

V 60. a 70. letech 20. století patřil mezi nejlepší motocyklové závodníky jižní Moravy. V roce 1972 se zúčastnil mistrovství ČSSR a Velké ceny v Brně.




Josef Lulay

10. 3. 1861 Příbor–13. 8. 1930 Tišnov

učitel, publicista

V letech 1894–1905 odborným učitelem ve Slavkově. 1905–1921 ředitelem měšťanské školy ve Vyškově. 1921–1927 okresním školním inspektorem. Autor metodických příruček z počtů, mluvnice, německého jazyka. Autor umělých pohádek pro děti (Obzina 1926).


PhDr. Jiří Majer

8. 2. 1933 Slavkov u Brna–21. 1. 2007 Brno

hudební teoretik, muzikolog, pedagog

Byl dlouholetým členem slavkovského orchestrální sdružení, stál v čele swingové skupiny a big bandu byl profesorem brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. V letech 1970–1983 byl šéfredaktor časopisu Opus musicum. Často spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí v Brně. Zastával funkci tajemníka krajské pobočky svazu československých skladatelů, v letech 1983–1989 byl ředitelem Státního divadla v Brna. Napsal Kapitoly z hudební minulosti města Slavkova (2003).


Vladimír Malacka

11. 7. 1893 Slavkov u Brna–13. 12. 1960 Rosice

učitel hudby, varhaník

Vystudoval varhanickou školu v Brně u Leoše Janáčka. Po absolutoriu v roce 1914 působil jako varhaník a ředitel kůru v Rosicích. Také zde učil hudbu. V roce 1928 založil smíšený pěvecký sbor, roku 1932 obdržel povolení k provozování soukromé hudební školy. Téhož roku založil pěvecké a hudební sdružení Křížkovský. V letech 1953–1956 byl ředitelem Státní hudební školy v Rosicích. Složil řadu skladeb, většinou chrámových. Upravoval české lidové písně. Složil 93 vlastních skladeb, z nich některé vyšly v letech 1919–1933 tiskem v nakladatelství O. Pazdírka a O. Pokoje.


Vratislav Malý

14. 8. 1931–22. 8. 2014 Slavkov u Brna

V r. 1989 se stal členem Sboru dobrovolných hasičů ve Slavkově a v r. 1990 byl zvolen do funkce starosty sboru. Za svoji činnost v SDH získal celou řadu ocenění. Stál u vzniku partnerství našeho města s francouzským městem Darney a později byl jeho nejvýznamnějším propagátorem. Několikrát reprezentoval naše město na Velvyslanectví ČR v Paříži a také při oslavách výročí naší republiky u památníku v Darney. V roce 2014 mu byla udělena pamětní medaile města Slavkov u Brna za dlouholetou a obětavou práci pro město v oblasti rozvoje partnerských vztahů s francouzským městem Darney.


P. Jan Meixner

13. 11. 1904 Znojmo–5. 2. 1968 Slavkov u Brna

děkan

Vysvěcen na kněze byl 5. 7. 1928 v Brně. Ve Slavkově působil dvakrát: po vysvěcení jako kaplan 1. 8.–30. 9. 1928 a po čtrnácti letech se vrátil jako farář 1. 7. 1942. Službu děkana vykonával v letech 1960–1966, službu faráře zastával do konce roku 1966, kdy onemocněl mozkovou příhodou. Zůstalo po něm velké množství jeho nedělních a svátečních kázání.


Anna Mezníková-Křováčková

8. 7. 1913 Slavkov u Brna–3. 11. 1981 Brno

atletka

Patřila mezi nejlepší slavkovské atlety třicátých let 20. století. V pětiboji dosahovala v první polovině 30. let vynikajících výsledků. I v jednotlivých dílčích disciplínách, kterými byly skok do výšky, skok do dálky, vrh koulí, hod oštěpem a běh na 60/100 m, dosahovala na svou dobu mimořádných výkonů. Např. ve skoku dalekém byla v roce 1934 výkonem 501 cm v čele republikových tabulek. Kromě atletiky cvičila na nářadí, byla členkou volejbalového družstva a také hrála v ochotnickém odboru Sokola.


prof. MUDr. Miloš Netoušek, DrSc.

1. 12. 1889 Slavkov u Brna–29. 10. 1968 Praha

lékař, hematolog

Profesor patologie na lékařské fakultě (Bratislava, Brno, Praha). Světový odborník pro patologii a terapii. Autor mnoha odb. pojednání a třídílné VŠ učebnice Pathologická fysiologie (1925) a Klinická fysiologie (1929). Jeden ze zakladatelů čs. hematologie. 1920–1925 přednosta Ústavu všeobecné a experimentální patologie v Bratislavě. 1921–1938 přednosta propedeutické kliniky, 1931–1938 přednosta interní kliniky (v Bratislavě). Dílo: Základy fysikálního vyšetřování vnitřních nemocí, Vnitřní lékařství, Nauka o krvi, Klinická hematologie. Je řazen mezi přední československé hematology.


František Neužil

9. 5. 1907 Pozořice–22. 11. 1995 Brno

Obecnou školu vychodil v Pozořicích, čtyřletý učitelský ústav absolvoval v Brně (maturita 1926). Od r. 1926 byl učitelem na školách na severní Moravě. Po vojenské službě v r. 1931 učil na školách v Pozořicích, Rybníčku u Uničova (od 1933) a v Olomouci (1936). V letech 1949–1952 vystudoval při zaměstnání češtinu a dějepis na PF v Brně. Od 1960 byl ředitelem okresního archívu ve Vyškově deponovaného na zámku ve Slavkově u Brna. V r. 1967 odešel do důchodu. Během života přispíval do několika celostátních časopisů. Od 1980 spolupracoval jako fejetonista s Čs. rozhlasem.


Peregrin Obdržálek

9. 5. 1825 Slavkov u Brna–29. 5.1891 Břesť u Kroměříže

katolický kněz

Na kněze vysvěcen v roce 1850. Zakládal knihovny při školách, zřizoval hospodářské spolky, záložny apod. Přispíval do různých časopisů verši a prózou. Byl autorem náboženských a satirických děl a humoristických povídek. Ve svých dílech užíval někdy také pseudonymu Pelhřim Obdržálek. Ve Slavkově u Brna nechal opravit kapli sv. Donáta a na svůj účet nechal namalovat obraz sv. Donáta.


Eugen Pohle

3. 8. 1911–2003 Slavkov u Brna

znalec a ochránce přírody

Celý život se zabýval pozorováním přírody Slavkovska. Byl zakladatelem Čs. ornitologické společnosti, spolupracoval s Moravským muzeem. Jako preparátor a člen mysliveckého sdružení shromáždil sbírku ptáků ze Slavkova a okolí, na školách organizoval kroužky přátel myslivosti. Založil klub sokolníků, v r. 1978 připravil jejich setkání ve Slavkově. Ve funkci předsedy komise životního prostředí dbal na ochranu stromů, založil a několik let pečoval o zookoutek. Jeho dílo Ptactvo Slavkovska bylo zveřejněno v periodiku Moravského ornitologického spolku.


Otto Pohle

22. 1. 1913 Slavkov u Brna–8. 11. 2007 Slavkov u Brna

hudebník, učitel

Učitel na obecních školách na Vyškovsku. Dlouho působil ve slavkovském amatérském divadle. Ve slavkovských školách vedl jako sbormistr žákovské pěvecké soubory. Ve slavkovském orchestrálním sdružení působil jako houslista. Patřil mezi výrazné osobnosti kulturního života města.




František Poimon

29. 1. 1817 Polná–1. 6. 1902 Polná

katolický kněz

Autor náboženských spisů o církevních dějinách a kancionálu, publicista a překladatel z němčiny. Někdy se podepisoval též jako František Pojmon nebo František Polenský. Byl členem spisovatelské družiny Františka Sušila. Dlouholetý redaktor Hlasu jednoty katolické v Brně. V letech 1863–1877 působil ve Slavkově u Brna, z toho v letech 1863–1869 byl ředitelem hlavní školy. V roce 1897 vydal obsáhlou monografii Polná, která je dodnes bohatým zdrojem informací.


Jakub Polach

21. 7. 1882 Slavkov u Brna– ?

československý politik

V polovině 20. let byl tajemníkem svazu textilního dělnictva v Brně a odborník na otázky textilního průmyslu. V r. 1935 byl redaktorem časopisu Textilník a válečným invalidou. V parlamentních volbách v roce 1929 získal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. V prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Národní strany práce. 1. září 1939 byl zatčen a propuštěn po několika týdnech věznění.


Ferdinand Pražský-Slavkovský

24. 5. 1891 Slavkov u Brna–16. 1. 1979 Mníšek p. Brdy

spisovatel, novinář

Představitel slavkovské organizace Československé obce legionářské. Studoval na právech, ale musel na frontu 1. sv. války. Službu v legiích ukončil jako štábní kapitán. V armádě působil až do r. 1929. Autor četných povídek a vzpomínek ze života čs. legií na Rusi. Dokončil vysokoškolské vzdělání. Stal se předsedou ČSOL v Praze-Podolí a čestným předsedou slavkovské legionářské obce. Za 2. světové války byl stíhaný gestapem. Podílel se na budování muzea ve Slavkově. Nositel Čs. válečného kříže, Řádu M. R. Štefánika a dalších.


PhDr. Eva Procházková

8. 3. 1937 Brno

archivářka a historička

V roce 1960 promovala na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, obor klasická filologie. Od 1. srpna 1960 nastoupila na místo archiváře ve slavkovské pobočce Okresního archivu Vyškov. Při zaměstnání vystudovala obor archivnictví opět na filozofické fakultě UJEP v Brně. Studium ukončila 1. července 1967. Po odchodu F. Neužila z archivu byla jmenována vedoucí archivu (1. 8. 1967). Ředitelkou jmenována od 1. září 1968. V roce 1996 odešla do důchodu. Během svého působení v archivu se zaměřila na kmenové fondy archivů měst Vyškova, Slavkova, Bučovic, později zejména na fondy mladší. Věnovala se archivům národních výborů, Národní fronty, vyškovským spolkům. Je autorkou zápisů v kronice Okresního národního výboru pro léta 1945–1960. V knize Vyškovsko (1965) je autorkou kapitoly o Slavkově. Publikovala řadu článků z dějin Vyškovska v regionálním tisku.


Ludmila Procházková

25. 12. 1903 Heršpice–29. 9. 1984 Slavkov u Brna

malířka

Rodačka z Heršpic žila s manželem na různých místech Moravy. V r. 1941 ji zájem o lidové umění přivedl k malování. Její technografický přístup k malbě se projevoval užitím starých technik i náměty. Třicet devět let svého tvůrčího období prožila ve Slavkově. S výjimkou let 1951–1953, kdy spravovala slavkovské muzeum, pracovala v domácnosti. Své obrazy vystavovala v galeriích po celém světě. Odborníci řadí její dílo do realistického naivního malířství.


Alois Procházka

18. 5. 1875 Lomnice–16. 4. 1940 Slavkov u Brna

učitel, archeolog, vlastivědný pracovník

Učil mj. v Blažovicích (1899–1907), Kobeřicích (1919–1924) či Černčíně, později byl řídícím učitelem ve Slavkově u Brna, kde žil i v penzi. Společně s přáteli a žáky Miroslavem Chleborádem, Emilem Kolibabem, Františkem Kalouskem a Karlem Tihelkou vytvořil pozoruhodnou badatelskou sestavu Bučovicka a Slavkovska, která se prosadila na čelné místo v amatérské archeologii. Jejich sbírky tvoří dodnes významnou část sbírkových fondů pravěku Moravského zemského muzea v Brně. Neúnavný archeolog-amatér vlastními výzkumy (do nichž investoval nemálo času i finančních prostředků) zachraňoval a získával především na Vyškovsku a na Slavkovsku archeologické nálezy snad ze všech období pravěku. Část jeho sbírek skončila v muzeu ve Slavkově. Nejvýznamnějším jeho dílem je monografie Gallská kultura na Vyškovsku. La Tène středomoravský (Slavkov u Brna 1937). 


Josef Procházka

30. 6. 1899 Slavkov u Brna–12. 10. 1976 Slavkov u B.

archivář

Narodil se ve Slavkově. Když pro poranění ruky musel opustit krejčovské řemeslo, pracoval na poště (1931–1957). Krátce byl správcem archivu slavkovského okresu. Manžel L. Procházkové. Malovat začal v roce 1957. Vliv manželky je v jeho práci patrný, ale náměty a rukopis jsou jiné.

Doménou je jeho slavkovské dětství. Svá díla manželé vystavovali na osmi výstavách v různých městech republiky, v šesti evropských městech a v USA.


Josef Pukl

5. 2. 1921 Nevojice–22. 12. 2006 Brno

varhaník, hudební skladatel

V roce 1936 odešel do Brna studovat hru na varhany na Státní hudební a dramatické konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1940, absolventský koncert se uskutečnil v roce 1941. Po skončení války, to už byl ženatý, nastoupil jako ředitel kůru kostela Vzkříšení Páně ve Slavkově. Bylo to jeho první varhanické místo. V letech 1947 až 1951 dále studoval varhanní hru na Janáčkově akademii múzických umění. Jeho pedagogická činnost trvala 40 let. Vyučoval hru na klavír a varhany na konzervatoři (1951–1982) a JAMU v Brně (1962–1991). V roce 1989 provedl jako organolog kolaudaci varhan a toho roku měl v kostele Vzkříšení Páně dva varhanní koncerty (26. 3. a 25. 6.), v době, která tomuto umění málo přála! Byl oceněn Cenou města Brna.


Marie Rosenbaumová-Šimková

29. 1. 1909 Slavkov u Brna–13. 11. 1980 Kyjov

malířka, básnířka

Vystudovala pražskou AVU, působila ve Vizovicích a vystavovala ve Zlíně a v Miloticích. Autorka básní a dvou románových rukopisů.


Zdeňka Rotreklová

15. 2. 1930 Křenovice–6. 12. 2021 Krnov

choreografka; etnografka

Vystudovala v Ostravě lidovou konzervatoř. Věnovala se práci v oblasti folkloru a folkloristiky, práci s mládeží a propagaci města Vyškova a hanáckého regionu doma i v zahraničí. Zdeňka Rotreklová byla uměleckou vedoucí národopisného souboru Trnka, u jehož založení v roce 1975 stála. Působila v Opavě, ve Slavkově u Brna a ve Vyškově. Je čestnou občankou města Vyškova.



Břetislav Rozsypal

15. 8. 1923 Slavkov u Brna–13. 10. 1998 Slavkov u B.

muzikant, dirigent

Vyučil se instalatérem, ale po celý život se věnoval hudbě. Od roku 1984 vyučoval na ZUŠ hře na dřevěné nástroje. Veřejnosti se nejdříve představil jako dirigent úspěšných operet. Později řídil slavkovské Orchestrální sdružení. Kromě toho hrál v tanečním orchestru a v dechovém tělese. Ve spolupráci s tehdejším ředitelem brněnské konzervatoře J. Majerem založil skupinu Big-band a pořádal koncerty Slavkováci baví Slavkov.


univ. prof. MUDr. et PhDr. Josef Sajner, CSc.

6. 7. 1909 Slavkov u Brna–29. 12. 1992 Brno

lékař, farmakolog, historik dějin medicíny

Studoval na bučovickém gymnáziu, kde v r. 1928 maturoval. V r. 1934 promoval na brněnské lékařské fakultě. Zprvu pracoval jako lékař, pak jako univerzitní asistent, za okupace jako nemocniční lékař pojišťovny. Poté se zabýval historicko-medicínskými tématy a význačnými osobnostmi vědy. Autor 14 monografií a 450 časopiseckých a knižních statí, překladatel. Od r. 1937 sekundární lékař v Třebíči; r. 1958–1963 ved. farmakologického ústavu LF UJEP Brno; od r. 1963 ved. odd. pro dějiny lékařství při katedře sociál. lékařství LF UJEP Brno do r. 1974; publikoval např.: Úvod do obecné farmakologie a návod ku psaní receptů (1963), ... Jan Evangelista Purkyně jako zakladatel moderní techniky mikroskopické (1952); Úvod do všeobecné farmakologie (1958) ad.Od 1989 vedoucí kabinetu dějin Lékařské fakulty MU. Jeho žákem je prof. M. Slavětínský z Olomouce.


Sonja Sázavská (provd. Chmelíková)

5. 9 1926 Hodonín–28. 8. 2013 Polná

herečka, režisérka dabingu

Dcera ředitele slavkovského cukrovaru. Vystudovala gymnázium v Německém Brodě a v Bučovicích. Své divadelní začátky prodělala v ochotnickém divadle ve Slavkově. V letech 1945–1949 studovala dramatický obor na brněnské Státní konzervatoři. Od roku 1946 začala působit externě v brněnském rozhlase. V letech 1949–1953 získala angažmá v Novém Jičíně v Beskydském divadle, v letech 1953–1954 ve Slezském národním divadle v Opavě a v letech 1954–1961 v olomouckém Krajském oblastním divadle, respektive divadle Oldřicha Stibora. V této době také účinkovala v rozhlase. V letech 1961–1964 byla členkou Hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Zahrála si drobnější role ve filmech Kde alibi nestačí (1961; režie Vladimír Čech), Zámek pro Barborku (1962; r. Stanislav Strnad), Táto, sežeň štěně! (1964; r. Milan Vošmik) a Anděl blažené smrti (1965; r. Štěpán Skalský). V roce 1964 přijala místo asistentky režie v nově zřízeném dabingovém studiu Československé televize Brno a až do roku 1984 byla režisérkou dabingu. Za celoživotní mimořádnou dabingovou tvorbu obdržela v roce 2001 Cenu Františka Filipovského. V roce 1983 se vrátila do Slavkova. Byla zakládající členkou Občanského fóra ve Slavkově v r. 1989.


prof. JUDr. Jaromír Sedláček

2. 9. 1885 Slavkov u Brna–12. 4. 1945 Brno

Byl největší český právník-civilista. Svým teoretickým zaměřením byl normativista. Sedláček v roce 1904 maturoval na gymnasiu v Uherském Hradišti. V letech 1904–1906 studoval na právnické fakultě ve Vídni, v letech 1906–1908 na právnické fakultě v Praze. V roce 1909 získal doktorát práv. Poté studoval v Berlíně u prof. Kohlera pojišťovací právo. V letech 1912–1914 působil u soudu, pak v bance, kde se věnoval institutu bankovního deposita. V letech 1915–1918 byl na frontě. Dne 21. května 1917 se habilitoval pro právo občanské a obchodní na VUT v Brně. Od 1. ledna 1920 byl profesorem tamtéž. Od 1. října 1921 byl mimořádným profesorem občanského práva na právnické fakultě brněnské university. Od 28. října 1924 byl řádným profesorem tamtéž. V letech 1926–1927 byl děkanem právnické fakulty brněnské university. Autor mnoha odborných spisů a vysokoškolských učebnic (Pozemková reforma, Vlastnictví a vlastnické právo, Rodinné právo atd.). Spoluautor Komentáře k Čs. obecnému zákoníku. Zahynul předčasně při leteckém náletu na Brno.


František Schmidt

1751 Slavkov u Brna–1834 Wien

profesor botaniky a lesnictví

Vyučil se zahradníkem v Kroměříži, poté studoval ve Vídni, v Holandsku a v Anglii. Z cest se vrátil r. 1774 a byl jmenován profesorem na c. k. Teresiánské rytířské akademii ve Vídni. Byl pověřen dohledem na veškeré univerzitní zahrady ve Vídni. Založil zde i proslulé arboretum. V letech 1792–1800 vydal třísvazkové dílo Rakouské obecné arboristické hospodářství. V roce 1807 se také stal učitelem botaniky korunního prince Ferdinanda I.


Zachariáš Solín-Slavkovský

† 8. 3. 1596 Kralice nad Oslavou

tiskař, Bible kralická

Narodil se ve Slavkově a zde i strávil část života. Byl knězem a správce bratrské tiskárny v Kralicích. Pod jeho vedením vyšlo všech šest dílů Bible kralické. Je podepsán i pod vydáním jednodílné Bible z r. 1596. Je považovaná na nejvýznamnějšího tiskaře Jednoty bratrské. Mnoho zkušeností získal jako žák Jana Blahoslava. Zachariáš Solín a jeho podoba je zachycena v kancionálu Ivančickém na obrazu zpívajících bratří.


Vladislav Stávek

25. 11. 1935 Slavkov u Brna–26. 8. 2010 Slavkov u B.

hudebník

Multiinstrumentalista – ovládal trubku, harmoniku, klavír. Také zpíval. Hudební kariéru začal po návratu z komunistického vězení v křenovickém Studiu osm. Jako klavírista působil v tanečním orchestru Styl. Poté roky hrával ve slavkovském orchestrálním sdružení pod vedením B. Rozsypala. Značný časový úsek byl vyplněn hudebním doprovodem svatebních obřadů na slavkovském městském úřadu. Veřejnosti je znám z různých kulturních akcí i soukromých oslav.


Doc. PhDr. Zdeňka Stavinohová, CSc.

24. 5. 1914 Tišnov–9. 1. 2008

překladatelka

Dětství a mládí prožila ve Slavkově u Brna. Vystudovala gymnázium v Bučovicích, Pedagogickou fakultu MU v Brně. Později studovala na pařížské Sorbonně. V padesátých letech nedostala povolení k dalšímu studiu v zahraničí. V letech 1956–1963 působila na katedře jazyků v Brně, připravovala texty pro učebnice středních a vysokých škol. Značný zájem vzbudil její referát o francouzské gramatice přednesený v r. 1978 na mezinárodní konferenci v Lucernu. U nás je známá jako překladatelka díla Antoina de Saint-Exupéryho, s jehož matkou si dopisovala až do její smrti v r. 1972. Překládala práce z oblasti výtvarného umění, také beletrie a knihy pro děti a mládež.


Emil Strach

31. 5. 1884 Slavkov u Brna–27. 4. 1942 Izbica

zasloužilý občan města, ochránce přírody

Majitel výrobny likérů ve Slavkově a horlivý ochránce přírody, se zasloužil o zvelebení sadařství, zahradnictví apod. ve městě a okolí. V listopadu 1933 založil s několika přáteli Spolek okrašlovací, zahrádkářů a přátel přírody ve Slavkově u Brna, který měl odbor ovocnicko-zahradnický, ornitologický a propagační. Stal se jeho prvním předsedou. V r. 1942 byl transportován do Terezína, odtud 27. 4. 1942 do koncentračního tábora v Izbici, kde zahynul.


Jaroslav Svoboda

23. 2. 1920 Říčany u Brna–23. 10. 2010 Šumperk

dirigent, hudeb. pedagog, sbormistr, skladatel

Během svého působení posbíral na 150 severomoravských lidových písní a tanců, byl autorem četných houslových skladeb, orch., úpravy lidových písní. V letech 1941–1943 se stal učitelem na soukromé hudební škole ve Slavkově u Brna, kde vyučoval klavír a housle, a byl také členem tamějšího symfonického orchestru, jehož byl čestným členem. Kromě Slavkova působil ve Střelicích a Rosicích, ve Zlíně a hlavně v Šumperku.


PhDr. Dagmar Šaurová

21. 11. 1909 Jablonec nad Jizerou–30. 1. 1982 Brno

archeoložka, historička

Vystudovala farmacii (1932–1937) a později archeologii a historii na Filozofické fakultě MU v Brně (1949–1953). Od 1955 ředitelka muzea ve Slavkově, kde působila do roku 1970, kdy odešla do důchodu. Stala se tak nejdéle sloužící ředitelkou muzea ve Slavkově. Za dobu svého působení přetvořila muzeum v moderní instituci prezentující jak regionální, tak evropské dějiny. Zabývala se středověkou archeologií, zejména zaniklými osadami Konůvky, Bohušice, Mezilesice, Skřípov, Vilémov a zaniklými hrádky v Rašovicích a na Kepkově.


Josef Šerý

1. 10. 1849 Valašské Klobouky– 4. 9. 1921 Slavkov u B.

dirigent

Hudební vzdělání získával již od 15 let u vojenské hudby ve Vídni a později tříletým studiem na vídeňské varhanické škole. V r. 1881 se přiženil do Slavkova. V roce 1884 otevřel soukromou hudební školu. V roce 1885 dal impuls k založení Farní cyrilské jednoty, jejíž sbor pěstoval i vydatnou činnost mimo chrám. Josef Šerý se uplatňoval i skladatelsky. Skladatelsky se jeví jako pokračovatel české kantorské tradice, jeho kompoziční styl byl ovlivněn především vzorem Dvořákovým. Byl obětavým dirigentem a milovníkem divadla.


Jiří Šilhánek

12. 6. 1925–17. 7. 2002 Slavkov u Brna

cvičitel, vedoucí kina

Neúnavný nositel ušlechtilých myšlenek sokolských tradic, které – byť na čas umlčeny bývalým režimem – uplatňoval i v praxi: vedoucí kina, cvičenec, cvičitel, funkcionář, účast na budování stadionu, na sokolských sletech, navazování kontaktů se zahraničním Sokolem, úspěšné hledání spravedlnosti při navracení sokolského majetku atd. Po r. 1989 se stal místostarostou obnoveného Sokola ve Slavkově.


Ing. Zdeněk Šimek

27. 10. 1907 Slavkov u Brna–15. 11. 1988

publicista, chemik

Vystudoval chemii; publikoval v časopisech Rybářství, Polovníctvo, Rybárstvo; autor rybářských publikací. Působil v Novém Městě na Moravě. Vášnivý rybář-muškař. Se svým přítelem vypracoval české názvosloví pro muškaře.




Alois Schlesinger

1. 5. 1871 Slavkov u Brna–17. 1. 1950 Bučovice

varhaník

Hudbu absolvoval u Leoše Janáčka v Brně, po absolvování hudebního kursu odešel do Prahy na konzervatoř. Své první místo nastoupil v Klatovech na hudební škole. Vojenskou službu si odsloužil v Rumunsku jako kapelník. Pak nastoupil v Bučovicích jako ředitel hudební školy a ředitel kůru. Vyučil třicet varhaníků.



Ing. Jan Špatný

13. 2. 1950 Brno–31. 8. 2001 Slavkov u Brna

historik

Narodil se v Brně, ale zájem o napoleonskou tematiku ho přivedl do Slavkova, kde se i oženil. Opustil dráhu zemědělského inženýra a věnoval se plně historii. Roku 1990 byl jmenován ředitelem Historického muzea. Navázal na práci předcházejících ředitelů Dušana Uhlíře a Jiřího Pernese a ze zámku vytvořil instituci přesahující kulturními a společenskými aktivitami podobná zařízení. Jako jeden z největších znalců byl iniciátorem zmapování napoleonských památek bojiště bitvy u Slavkova a zasloužil se o vyhlášení tohoto území památkovou zónou. Jeho lidskost však vynikla zejména při zakládání Slavkovské iniciativy smíření v lednu 1996, která vznikla jako memento nesmyslně ztracených životů při válečných taženích a nabízí tak usmíření místo válek. O jeho orientaci svědčí i skutečnost, že byl pasován na člena ­Vojenského a špitálního řádu rytířů sv. Lazara Jeruzalémského. Ve Slavkově po sobě zanechal výraznou stopu.


Lubomír Tesáček

9. 2. 1957 Slavkov u Brna–29. 6. 2011 Praha

atlet

Odchovanec oddílu atletiky Sokola Slavkov vedeného Zdeňkem Újezdským dosáhl řady úspěchů v domácích i mezinárodních soutěžích. Kromě jiných pozoruhodných umístění získal 34 zlatých medailí za první místa v individuálních závodech a 11 ze soutěží družstev s Duklou Praha. Běhal na dráze, v hale, kros i maraton. V jednotlivých disciplínách získával běžně mistrovské tituly. V r. 1984 získal titul mistra Evropy na 3000 m. Po r. 1990 vyhrál nespočet závodů na tratích 10–25 km ve Švýcarsku. Dodnes je držitelem třetího nejlepšího času v ČR na 5000 a 10 000 m.


Hynek Tesák

3. 1918 Kunkovice–3. 3. 2015 Slavkov u Brna

zahradník, herec, zpěvák

Nadšený ochotník, zpěvák a režisér, představitel mnoha nezapomenutelných rolí. Od roku 1940 člen Farní cyrilské jednoty a od r. 1947 i člen Pěveckého sdružení. Spolupracoval s B. Rozsypalem na operetních a populárních koncertech orchestrálního sdružení. Za války pomohl O. Strachovi prací v zahradnictví, aby ho uchránil před transportem. Po únoru 1948 byl jako syn „kulaků“ nucen léta pracovat v dělnických profesích a musel čelit křivým obviněním. Nic z toho jej však nezlomilo a celý život žil podle zásad křesťanského realismu.


František Uhlíř

19. 12. 1883 Slavkov u B.–17. 5. 1926 Mor. Ostrava

herec, režisér a divadelní ředitel

Vystudoval obchodní akademii a stal se ve Slavkově úředníkem, později ředitele Okresní záložny. Věnoval se hlavně ochotnickému divadlu a dokázal je přivést na úroveň, kterou Slavkovu záviděla města v okolí. Ochotnický soubor pod jeho vedením dokázal v dobách jeho působení nacvičit za rok 10–15 divadelních her. Roku 1918 nastoupil v divadle v Moravské Ostravě. První rok působil jako herec, hrál mnoho stěžejních rolí, později byl režisérem a čtvrtým rokem se stal ředitelem Moravsko-slezského národního divadla.


Karel Valach

26. 1. 1918 Kroměříž–23. 6. 1941 Nieuwe Niedorp (NL)

letec RAF

Od mládí žil ve Slavkově u Brna. Po vojenské službě zůstal u armády a stal se pilotem. Po okupaci se dostal k 311. čs. peruti v Anglii. Tam se i oženil. Při náletu na Brémy bylo jeho letadlo sestřeleno 23. 6. 1941 nad Nizozemskem. Byl vyznamenán dvěma Čs. válečnými kříži a dostal i medaili za chrabrost. Je pohřben v Nizozemsku.


Jaroslav Vlach

16. 1. 1915 Slavkov u B.–15. 3. 1996 Slavkov u Brna

typograf, publicista

Výrazná osobnost slavkovského ochotnického divadla. Po obnovení Slavkovského zpravodaje v r. 1983 pravidelně publikoval kvalitní příspěvky z historie našeho města. Je jedním z autorů 150stránkové publikace Kulturní život ve Slavkově u Brna v letech 1867–1985.



Vilém Vodička

16. 1. 1857 Slavkov u Brna–28. 9. 1909

dolnorakouský zemský stavební rada

Zúčastnil se regulace Bečvy, r. 1886 vypracoval několik regulačních plánů, za které získal ocenění. Publikoval ve 4 brožurách a napsal mnoho referátů, recenzí a pojednání do odborných časopisů. Odkázal cenné papíry v hodnotě 1000 K ke školnímu účelu svého rodiště města Slavkova.



Ladislav Vykoupil

27. 6. 1894 Slavkov u Brna–23. 5. 1970 Slavkov u B.

hudebník, dirigent, herec

Vyučil se mědikovcem, již před válkou se zapojil do hudebního života. Za války narukoval na východní frontu, dostal se do zajetí a v Rusku prožil revoluční roky 1917 a 1918. Za svého pobytu v Kyjevě studoval krátce na kyjevské konzervatoři. Po návratu do vlasti vstoupil do Pěveckého sdružení, kde zpíval první tenor a po úmrtí sbormistra Františka Bílka se nakrátko v roce 1947 stal i jeho nástupcem. Zapojil se i jako herec v divadelním odboru Sokola a působil jako dirigent operetních představení. Získal živnostenský list a založil svůj dechovou kapelu. Se svou kapelou se umístil v několika soutěžích. Na podzim 1945 se ujal řízení Slavkovského orchestrálního sdružení. Repertoárově navázal Ladislav Vykoupil na tradici, kterou v orchestru založil František Franc. Z místa dirigenta byl nucen odstoupit v roce 1957. V letech 1945 a 1946 zastával funkci předsedy MěstNV ve Slavkově.


JUDr. Jaroslav Walter

7. 9. 1905 Slavkov u Brna–1981 Slavkov u Brna

klavírista, skladatel

Po roce 1945 v Praze, klavírista oblastního varieté, korepetitor estrádního učiliště HAÚ 1954–1955 (Hudebně artistická ústředna). Při oslavách padesátiletého trvání Cyrilské jednoty hrál na klavír. V letech 1941–1945 byl starostou města.




Joža Walterová-Duchková

19. 3. 1919 Slavkov u Brna–11. 4. 2002 Praha

herečka a operetní zpěvačka

Absolvovala brněnskou konzervatoř. Její první vystoupení bylo ve Slavkově v ochotnickém představení operety Lojzička v roce 1935. Začínala v Ostravě, Jihlavě a Opavě, do Plzně ji přivedl ředitel Zdeněk Hofbauer v roce 1948. Ztvárnila tu bezpočet významných rolí, mj. Agafju v Ženitbě po boku Oldřicha Nového, Polské krvi, Hanu Glavari z Veselé vdovy, Kateřinu z Krále tuláků, Tornado Lou v Limonádovém Joeovi či Offenbachovu Madame. Sólistkou operetního souboru v Plzni zůstala až do roku 1967. Poté přijala angažmá v Hudebním divadle v Karlíně. Za svoji činnost dostala spoustu ocenění a vyznamenání (např. Cena hlavního města Prahy a státní cena Za obětavou práci).


Zdeňka Zahradníková

8. 9. 1927 Slavkov u Brna–14. 12. 2020 Slavkov u B.

organizátorka společenského života, zpěvačka, herečka

Byla výraznou osobností slavkovského kulturního a společenského života ve městě. Dlouhá léta zpívala s tanečními orchestry Styl a Studio Slavkov a byla členkou pěveckého sboru Hlaholík. Účinkovala v mnoha estrádách a byla stálou oporou ochotnického souboru, kde od roku 1955 ztvárnila řadu nezapomenutelných rolí. Slavkovská veřejnost ji znala i jako cvičenku Sokola, organizátorku šibřinek, zakladatelku kondiční kulturistiky žen a dokumentaristku všech důležitých akcí. Většinu svého profesního života byla aranžérkou podniku Pramen. Ve svém volném čase byla vášnivou cestovatelkou, plavkyní, hrála na klavír, učila se cizí jazyky a snažila se stále jít s dobou.


JUDr. Alois Zyka

30. 7. 1912 Brno–1987 Slavkov u Brna

sportovec

Vystudoval práva na MU v Brně v r. 1938. Zapojil se do protifašistického odboje a v r. 1942 byl zatčen gestapem a odsouzen na doživotí. Po osvobození se vrátil do Slavkova, kde pracoval jako soudce a prokurátor. Od mládí byl členem Sokola. Byl zdatným gymnastou na celorepublikové úrovni, ale hlavně se věnoval volejbalu – jako hráč i později trenér. Po roce 1947 po zahájení stavby městského stadionu se stal hlavním tahounem jeho výstavby. Na jeho stavbě odpracoval tisíce hodin. Stadion byl jeho velkou láskou a druhým domovem. Byl předsedou Jihomoravského krajského výboru volejbalového svazu.



726 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše