Josef Klír: Jarní Slavkov (olej na plátně, 98x70 cm)
Seznam osobností našeho města přináší v abecedním pořádku jména občanů spjatých se Slavkovem, kteří vynikali ve svém oboru na celostátní úrovni nebo se výrazně prosadili ve své činnosti v rámci našeho města. Kritéria pro zařazení do seznamu: tito lidé se buď ve Slavkově narodili, nebo zde v určité části života působili. V seznamu nejsou zařazeny dosud žijící osobnosti.
Tento seznam není úplný, průběžně bude doplňován. Prosím čtenáře o zasílání tipů pro zařazení dalších osobností. Mailová adresa: malecekb@seznam.cz. Díky.
František Bílek
19. 2. 1886 Jívová–1. 4. 1947 Slavkov u Brna
učitel, hudebník
Působil ve Slavkově jako učitel obecné chlapecké školy. Do kulturních dějin Slavkova se zapsal jako spoluzakladatel Pěveckého sdružení. Od roku 1922 do roku 1947 byl dirigentem tohoto sboru, za jeho vedení dosáhlo Pěvecké sdružení svého vrcholu.
Augustin Blahutka
28. 8. 1889 Slavkov u Brna–24. 3. 1972 Vsetín
varhaník, dirigent
V letech 1906–1909 studoval na Janáčkově varhanické škole v Brně. Žák Leoše Janáčka. Od roku 1912 působil jako varhaník, ředitel kůru a učitel hudby ve Vsetíně. Je autorem několika chrámových skladeb, které provedl na vsetínském kůru. Celý život zasvětil varhanům. Je pochován ve Vsetíně.
František Boleloucký
6. 1. 1896 Lovčičky–21. 6. 1942 Brno
prozaik
Pocházel z rodiny nadučitele národní školy v Lovčičkách. Dětství prožil ve Zbýšově u Slavkova, obecnou školu a nižší gymnázium navštěvoval v Bučovicích. Po krátké praxi hospodářského adjunkta ve Slavkově u Brna byl za první světové války odveden na italskou frontu. V r. 1922 absolvoval hospodářský odbor VŠZ v Brně a získal titul zemědělský inženýr. Za činnost v oboru zemědělské chemie a ekonomiky obdržel cenu Národohospodářského ústavu při ČAVU. Publikoval v mnoha časopisech. Napsal několik románů. Za německé okupace byl v odboji, podporoval rodiny zatčených, později byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a zastřelen.
Marcus Eugenius Bonacina
1570 Milán (Itálie)–20. 3. 1621 Moravská Třebová
lékař, alchymista
Narodil se v právnické rodině v italském Miláně. Vystudoval práva a medicínu v Padově. V letech 1608–1616 pobýval na dvoře Oldřicha z Kounic ve Slavkově u Brna, v r. 1616 sepsal latinský alchymistický traktát o výrobě zlata. Později působil v Moravské Třebové. V r. 1619 se zúčastnil moravského stavovského povstání.
Stanislav Červinka
13. 11. 1923 Slavkov u Brna–14. 10. 1994 Slavkov u Brna
fotograf
Nadšený amatérský fotograf především společenských akcí ve Slavkově. Rád fotil i přírodu. Vedl fotokroužek. Byl také zapálený zahrádkář. Jeho fotografie sportovních a společenských akcí ve Slavkově u Brna jsou cenným dokumentem a dotvářejí obraz života města v druhé polovině 20. století.
Vladimír Doupovec
11. 6. 1933 Slavkov u Brna–20. 9. 1970 Skalice nad Svitavou
učitel, sběratel lidových pověstí
Působil především v Blansku. Je spoluautorem publikace Seznam nemovitých památek okresu Blansko z roku 1969.
Jan Faust
22. 7. 1908 Slavkov u Brna–1985
houslista, skladatel
Studoval soukromě konzervatoř v Brně, obor housle u O. Vávry. Působil u vojenské hudby, v Osvobozeném divadle, hudební škole v Berouně, Rakovníku a v Praze. Žil řadu let ve Svinařově. Autor metodických příruček, vlastních skladeb a instruktážních prací o hudbě na motivy národních písní. Působil v Berouně, Brně, Praze a v Rakovníku, od 1948 působil v různých orchestrech.
František Franc
23. 1. 1897 Žádovice–31. 1. 1942 Slavkov u Brna
varhaník, učitel
V roce 1911 ho adoptoval bratr jeho babičky Antonín Franc ze Slavkova. Původně se jmenoval František Toufar. Vystudoval brněnskou varhanickou školu. Žák Leoše Janáčka, založil ve dvacátých letech dvacátého století ve Slavkově hudební školu. Od r. 1922 ředitel kůru, sbormistr chrámového sboru Cyrilská jednota. Od r. 1937 dirigent Orchestrálního sdružení. Autor klavírních skladeb, hudby k divadelním hrám, chrámových sborů a písní. Vychoval generace hudebníků. V roce 2002 byla Základní umělecká škola ve Slavkově přejmenována na Základní uměleckou školu Františka France.
Gustav Frištenský
18. 5. 1879 Kamhajek–10. 4. 1957 Litovel
Legendární zápasník. Nikdy neprohrál žádné z 2000 amatérských utkání. V padesáti letech se stal profesionálním mistrem Evropy v řeckořímském zápase. Gustav Frištenský žil ve Slavkově v letech 1904–1908.
Josef Ganzwohl
14. 11. 1825 Slavkov u Brna–21. 3. 1885 Uherské Hradiště
právník
Rakouský a český právník a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu. Profesí byl notářem. Od roku 1859 žil v Uherském Hradišti. Byl i poslancem Říšské rady, kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873. Poslanecký slib skládal v únoru 1867 v češtině. Patřil k Moravské národní straně (staročeské).
Doc. PhDr. Alois Gregor
14. 12. 1888 Kožušice–8. 9. 1971 Slavkov u Brna
učitel
Zajímal se mj. o dialektologii. Učil na středních školách a na Masarykově univerzitě v Brně. V r. 1959 vyšel jeho Slovník nářečí slavkovsko-bučovického. Je pohřben na slavkovském hřbitově.
JUDr. Jaroslav Gregor
6. 8. 1901 Rašovice–15. 4. 1968 Praha
Rodák z Rašovic, byl všestranně činný ve slavkovském Sokole a v ochotnických spolcích. Při studiích publikoval v některých časopisech pod pseudonymem J. Velešovský. Byl spolupracovníkem Aloise Slováka. Iniciátor Napoleonské výstavy v r. 1931 a Napoleonských her ve Slavkově v letech 1933 a 1935. Od r. 1933 byl ve čele Společnosti přátel Francie. Za zásluhy o vybudování Mohyly míru byl dekorován francouzským Řádem čestné legie. Zemřel na následky věznění v koncentračních táborech.
Mirko Hanák
4. 9. 1891 Slavkov u Brna–22. 3. 1972 Ostrava
dirigent, skladatel a houslista
Vystudoval brněnskou varhanickou školu (žák Leoše Janáčka, absolvoval v roce 1911), 1911–1914 konzervatoř v Krakově (hra na housle). Přechodně působil v Kielcích, Radoni, Charkově, Kyjevě. Skládal operety, scénickou hudbu, orchestrální skladby, písňové cykly, mužské sbory, mše, přednesové jazzové skladby, masové a budovatelské písně. Od roku 1919 koncertní mistr u opery v Ostravě, od roku 1922 až do svého odchodu do důchodu v roce 1958 působil v Ostravě jako dirigent opery i operety. Jeho skladba Slavkov 1805 – 2. věta stejnojmenné symfoniety zazněla na koncertě k 180. výročí bitvy u Slavkova.
Karel Hanuš
14. 2. 1929 Jičín–6. 3. 2022 Slavkov u Brna
operní pěvec, emeritní sólista opery ND v Praze
V roce 1948 absolvoval učitelský ústav v Jičíně, pak učil v Ústí nad Labem. V letech 1950–1952 byl jako voják základní služby členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Profesionální uměleckou dráhu nastoupil v Ústí nad Labem (1952–1957), kde současně studoval zpěv u J. Švábové. V letech 1957–1959 byl členem opery Divadla F. X. Šaldy Liberec, 1959–1963 zpíval v Olomouci, v letech 1963–1970 ve Státním divadle Ostrava, kde byl spoluzakladatelem Klubu angažovaných nestraníků. Nahrával též rozhlasové snímky operních árií. Vystupoval také na koncertním pódiu, v rozhlase a televizi. Od 1. 8. 1970 se stal sólistou opery Národního divadla. Pracovní poměr v ND byl ukončen 31. 8. 1991. Po ukončení pěvecké dráhy se přestěhoval s manželkou Annou Hanušovou do Slavkova u Brna.
Stanislav Hejduček
28. 7. 1919 Slavkov u Brna–22. 6. 2004 Praha
operní pěvec
Vyučil se čalouníkem, ale později se začal zajímat o hudbu. Naučil se hrát na pozoun a po válce začal profesionálně působit v divadle v Košicích. Zde si všiml šéf opery jeho zajímavého basu a doporučil mu studium zpěvu. Vystudoval brněnskou konzervatoř. Během studia se stal dočasným dirigentem slavkovského orchestrálního sdružení. Po válce získal angažmá v Plzeňském divadle, kde působil v letech 1945 až 1949. V roce 1949 přestoupil jako sólista opery do divadla v Ústí nad Labem, kde hrál do roku 1969. Vytvořil zde řadu úspěšných rolí. S divadlem vycestoval několikrát i do zahraničí (1954 NDR, 1967 Itálie). Později se přestěhoval do Prahy, kde krátce působil v Pražském pěveckém sboru. Je pohřben ve Slavkově.
František Hlaváček
26. 11. 1876 Slavkov u Brna–15. 10. 1974 Praha
politický pracovník, publicista
Novinář v časopisech lidové strany, úředník České obchodní komory, redaktor Obchodních listů, překládal z ukrajinštiny. Legionář – v 1. světové válce se zúčastnil vzniku čs. legií v Itálii. V r. se stal 1916 vedoucím kanceláře Čs. národní rady v Římě, v r. 1918 předsedou čs. zásobovací komise v Paříži. Jako předseda římské odbočky čs. zahraničního odboje vykonal neocenitelné služby pro budoucí republiku. V r. 1925 generálním tajemníkem strany čs. nár. demokratické. Od r. 1931 byl činný jako nezávislý novinář. Za 2. světové války byl členem odbojových organizací, byl zatčen a v r. 1944 odsouzen k sedmi letům káznice. Po válce se věnoval další propagaci mezislovanských styků, psal články do novin a časopisů, vyvíjel přednáškovou činnost.
PhDr. Marcela Horáková
20. 4. 1947 Slavkov u Brna–30. 4. 2021 Brno
novinářka
Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně. Do roku 1988 pracovala v redakci Lidové demokracie, byla tiskovou mluvčí prvního ombudsmana ČR O. Motejla, pracovala v Českém rozhlase (do r. 2001), byla dlouholetou členkou předsednictva Československé napoleonské společnosti, místopředsedkyní a tiskovou mluvčí, nositelkou vyznamenání ČSNS, z.s. – Záslužný kříž „FÉNIX” II. stupně. Velká propagátorka Slavkova u Brna.
Milan Hrabovský
5. 4. 1935 Slavkov u Brna–22. 6. 2020 Slavkov u B.
dendrolog, entomolog, ornitolog, ochránce přírody
Vystudoval Střední lesnickou školu, nastoupil jako hajný v Nevojicích. Později učil na Zemědělském a lesnickém učilišti ve Slavkově. Na vysoké profesionální úrovni se věnoval svým koníčkům. Byl členem České ornitologické společnosti a Slavkovského ochranářského spolku. O přírodě publikoval v časopisech, napsal knihu o jehličnanech Severní Ameriky. Pro hydrometeorologický ústav denně vyhodnocoval asi sedmdesát meteorologických jevů.
PhDr. Miroslav Ivanov
10. 4. 1929 Josefov n. Metují–23. 12. 1999 Praha
spisovatel a publicista
Byl zakladatelem Klubu autorů literatury faktu, jehož členové se od roku 1985 do roku 2001 scházeli na slavkovském zámku, a jeho dlouholetým předsedou. Jeho účast na setkáních přispěla ke zviditelnění Slavkova v literárních kruzích. Propagaci přispěla i jeho práce o Antonínu Dvořákovi (Novosvětská), která čerpá z historie slavkovských Kouniců. U příležitosti 70. výročí narození mu město Slavkov udělilo čestné občanství.
Vilém Jandl
22. 5. 1900 Slavkov u Brna–27. 7. 1925 Bělehrad
klavírista
V r. 1919 vystudoval varhanickou školu. Byl profesorem na bělehradské konzervatoři. Své vzdělání v klavíru dovršil na mistrovské škole u Viléma Kurze (1919–1922).
Přemysl Janíček
28. 4. 1925 Slavkov u Brna–20. 1. 2009 Praha
malíř, grafik, fotograf
Akademický malíř Přemysl Janíček se věnoval malbě i grafice. Studoval v letech 1945–1949 Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze pod vedením profesora Jana Baucha. Byl členem spolku výtvarníků Hollar. Patřil k silné meziválečné generaci českých moderních výtvarníků. Se svou generací sdílel Přemysl Janíček vliv doznívajícího expresionismu a kubismu. Jeho dílo je zastoupeno v galeriích v České republice, v soukromých sbírkách v USA, Kanadě, Brazílii, Německu, Rakousku a ve vatikánských sbírkách. V létě roku 1987 vystavoval svoje obrazy na slavkovském zámku.
Bernard Jarolím
6. 6. 1841 Loštice–24. 1. 1909 Slavkov u Brna
umělecký kovář
Působil ve Vídni, Slavkově u Brna a ve Vyškově. Autor kovářských prací na zámku ve Ždánicích.
Rudolf Jeřela
3. 5. 1916 Slavkov u Brna–30. 1. 1979 Slavkov u Brna
divadelní režisér
Vůdčí osobnost ochotnického divadla ve Slavkově. Získával pro divadlo mladé lidi. Divadlu se věnoval do konce života – poslední hru (Noc na Karlštejně) uvedl o Vánocích 1978. Za svou činnost v III. odboji byl odsouzen na 1,5 roku.
Rudolf Kachlíř
3. 12. 1924 Brno–4. 11. 1986 Slavkov u Brna
mistr světa ve hře foukací harmoniku
Dětství prožil v Kobeřicích. Od dětský let udivoval ve zručnosti hry na foukací harmoniku. Od r. 1947 spolupracoval s Čs. rozhlasem. V r. 1949 se přistěhoval do Slavkova, kde v r. 1953 založil Echo trio, od r. 1955 to už byl Echo kvartet. Natáčel nepřebernou řadu snímků pro Čs. rozhlas, vydal několik gramofonových desek a se svou skupinou absolvoval stovky vystoupení jak v Českoslovenku, tak i v Evropě a Asii. Na mistrovství světa v roce 1958 v italské Pallanze se stal mistrem světa v kategorii sólistů diatonických foukacích harmonik. Velkých úspěchů dosáhl i na obdobných soutěžích v Lucembursku (1957) a v Rakousku (1959). Mj. je i autorem znělky kdysi oblíbeného rozhlasového pořadu „Pozor, zákruta!“
Doc., PhDr. Dana Kalvodová, CSc.
10. 3. 1928 Slavkov u Brna–31. 10. 2003
sinoložka, teatroložka asijských zemí a překladatelka z čínštiny Byla dcerou známého slavkovského lékaře MUDr. Oldřicha Kalvody. Maturovala v roce 1947. Absolvovala FF UK 1952 (čínština, literatura), odborná asistentka Katedry Dálného Východu FF UK 1953–1960, odborná asistentka Katedry divadelní vědy FF UK 1960–1969 (PhDr., docentkou jmenována vzhledem k politické situaci až 1990), 1960–1980 přednášky a semináře o divadelních kulturách Číny, Japonska a Indie, 1980–1985 pracovala na Katedře Asie a Afriky. Podnikla několik studijních cest (Čína, Japonsko, USA, Indie). Ve své odborné a publikační práci se zaměřila především na tradiční a klasické divadlo, japonské nó a kabuki, regionální indické divadlo. V roce 1985 byla nucena odejít do důchodu. Na akademickou půdu se vrátila v roce 1992. Je autorkou, editorkou a spoluautorkou publikací věnovaných divadlu v Číně, Japonsku, Indii a v dalších východních zemích (celkem 14 knih). Publikovala i v odborných publikacích. Z čínštiny přeložila pět knih. V r. 1999 jí byla v Japonsku udělena cena Nadace herečky Jasue Jamamoto jako uznání „celoživotního studia a šíření znalostí o asijském divadle". Byla členkou Sdružení překladatelů (od 1982), Obce překladatelů (od 1990), Obce spisovatelů (od 1991), Asociace evropských sinologů (od 1991) a Teatrologické společnosti Praha (od 1997). V roce 1970 uděleno čestné členství v American Theatre Association – Asian Theatre Program.
Elias Karpeles
13. 6. 1822 Slavkov u Brna–7. 7. 1889 Vídeň
kazatel, spisovatel
Jako teologický spisovatel a židovský rabín působil v Lošticích. Jeho syn Gustav byl známý literární historik, spisovatel a kritik.
Maximilian Katscher
30. 5. 1858 Slavkov u Brna–27. 1. 1917 Vídeň
architekt
Narodil se ve Slavkově (příslušník židovské obce). Studoval na Technické univerzitě ve Vídni. Proslul krásnými stavbami vil v Českých Budějovicích, ale hlavně ve Vídni a okolí, Lázeňským domem v Badenu, synagogou v Linci, obchodními domy atd. Je pochován ve Vídni.
Antonín Klimeš
27. 7. 1910 Slavkov u Brna–29. 9. 1986 Slavkov u Brna
hudebník
Skvělý aranžér, jeho doménou byl saxofon a klarinet, objevil a vychoval řadu talentů, zpěváků a muzikantů. Předchůdce Břetislava Rozsypala. Založil první taneční orchestr TAJB (The Amateur Jazz Band) ve Slavkově.
Josef Klír
2. 3. 1860 Kožlany–30. 11. 1916 Slavkov u Brna
malíř, asistent technického kreslení na ČVŠT v Brně
Josef Klír patří bezpochyby k nejvýznamnějším uměleckým osobnostem spjatým se Slavkovem. Na podnět svého přítele Václava Kounice přesídlil na konci 19. století z Prahy do Slavkova. To už měl za sebou úspěšný několikaletý pobyt ve Spojených státech, kde získal nejen přízeň umělecky nakloněných krajanů, ale dokonce i občanství. Známé je jeho přátelství s hrabětem V. Kounicem a skladatelem Antonínem Dvořákem. Ve Slavkově působil nejen jako restaurátor obrazů slavkovského zámku, ale zejména zpodobňoval město, jeho okolí a slavkovské obyvatele v desítkách maleb a kreseb. Zde se také oženil a se svou ženou vychoval dvě dcery.
Oldřich Klobas
20. 9. 1933 Křenovice–7. 9. 2005 Slavkov u Brna
spisovatel, politický vězeň
Po maturitě na gymnáziu v Bučovicích začal studovat farmacii v Brně. Mladické pokusy s kamarády o protikomunistický odboj ovlivnily jeho další život. V říjnu 1953 byl odsouzen na 15 let, z nich téměř 10 let pracoval v uranových dolech v Jáchymově. S podmínkou na dva roky byl propuštěn v listopadu 1963. Pracoval v různých profesích ve Slavkově, kde se v r. 1975 oženil. Byl literárně činný, hlavně po r. 1990. Byl spoluzakladatelem literatury faktu, členem Obce spisovatelů a členem KALF (Klub autorů literatury faktu). Vyšlo mu 10 knih, přispíval také do různých periodik a také do Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Ačkoliv je jeho životní dílo uzavřeno, každým dalším vydáním oslovuje čtenáře. Byl oceněn cenou M. Ivanova, E. E. Kische a získal čestné uznání KALF.
Jan Kocian
21. 8. 1863 Slavkov u Brna–8. 9. 1951 Slavkov u Brna
fotograf
Nejznámější a nejplodnější fotograf dokumentárních snímků města Slavkova z dob počátků fotografie. Odbornou způsobilost získal J. Kocian v ateliéru A. Blumenthala a od r. 1886 po čtyři roky pracuje u J. Hilsnera v Brně. Od r. 1891 získal oprávnění k provozování živnosti fotografa. Jeho fotografie se staly součástí vydávaných edic pohlednic města Slavkova, zvláště nakladatele S. Šimáčka a dalších. Jeho dílo nabylo v čase vysoké dokumentární hodnoty pro zachycení zmizelého Slavkova a jeho okolí.
Kliment Kohoutek
9. 2. 1928 Slavkov u Brna–20. 11. 2016 Slavkov u Brna
celoživotní skaut
V roce 1947 se zúčastnil světového Jamboree ve Francii. V letech 1968–1970 vedl slavkovskou junáckou organizaci, v roce 1989 stál také u znovuobnovení činnosti Junáka v našem městě. Několik roků pracoval v různých funkcích u nás i v Jihomoravském kraji. Skautské aktivity vyvrcholily jeho přijetím mezi členy Svojsíkova oddílu v roce 1998. Je autorem publikace 80 let skautingu ve Slavkově u Brna (r. 2000). Byl dlouholetým vedoucím slavkovského kina a také pomáhal s průvodcovstvím v expozici židovské školy.
PhDr. František Koláček
9. 10. 1851 Slavkov u Brna–8. 12. 1913 Praha
C. k. dvorní rada, profesor matematické fyziky na pražské univerzitě, rytíř řádu Železné koruny, člen České akademie věd, Královské české společnosti nauk a čestný člen Jednoty českých matematiků a fyziků. Byl vynikajícím odborníkem v oboru teoretické fyziky. Svědectvím je vydání téměř sta odborných pojednání a tří knih. Ve Slavkově u Brna bylo po něm pojmenováno jedno z náměstí. Jeho zásluhy připomíná pamětní deska na domě č. p. 112.
Jan Koláček
17. 12. 1814 Marefy–13. 11. 1894 Slavkov u Brna
Starosta Slavkova v letech 1861–1876, zavedl na radnici české úřadování, založil obecní kroniku (dnes nezvěstnou), pořádal a studoval materiály v místním archivu. Známý je především korespondencí s historikem Františkem Palackým, u něhož hledal vysvětlení k vývoji názvu města: Slavkov, Novosedelice, Austerlitz. Čestný občan města Slavkova.
Emil Stanislav Kopřiva
26. 6. 1885 Slavkov u Brna–12. 7. 1938 Náměšť n. Oslavou
malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf
Patří mezi nejvýznamnější malíře narozené ve Slavkově. Přátelil se se známými umělci 20. století – např. s A. Muchou. Byl malíř, grafik, sochař a ilustrátor. Působil v Hodoníně. Portrétoval přední české osobnosti. Stal se členem Sdružení výtvarných umělců moravských. Největší soubor jeho díla se nachází na Zámku Slavkov – Austerlitz.
Václav Antonín z Kounic-Rietbergu
2. 2. 1711 Vídeň–27. 6. 1794 Mariahilf
kancléř čtyř císařů
Syn Maxmiliána Oldřicha z Kounic. Vystudoval práva a historii v Lipsku (únor 1731–červenec 1732). Od roku 1735 byl Václav Antonín z Kounic-Rietbergu v císařských státních službách. Od r. 1737 byl říšským dvorním radou, od r. 1744 ministrem ve vládě Habsburského Nizozemska a od roku 1748 se účastnil vyjednávání míru v Cáchách. V letech 1750 až 1753 byl činný jako císařský velvyslanec v Paříži. Po 39 let (1753–1792) byl Kounic odpovědný za císařskou zahraniční politiku jako domácí, dvorský a státní kancléř. V této funkci působil za vlády Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II. i Františka II. Dne 27. ledna 1776 byl jmenován českým knížetem. Prosadil řadu reforem, jimiž postupně reorganizoval státní správu, finanční správu, školství a posléze i správu zemskou. Po smrti byl mumifikován a pohřben v rodové hrobce Kouniců ve Slavkově u Brna.
JUDr. Václav hrabě Kounic
26. 9. 1848 Drážďany–14. 10. 1913 Uherský Brod
Politik a mecenáš, byl r. 1883 zvolen do říšského sněmu, v letech 1885–1889 poslancem do říšské rady. Obhajoval zlepšení pracovních podmínek pro dělníky, rovný přístup žen ke studiu, zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě. Politickou činnost ukončil po smrti manželky Josefíny rozené Čermákové (sestry manželky Antonína Dvořáka) a po smrti bratra Albrechta (1897) převzal správu slavkovského panství. Roku 1908 se oženil podruhé s Josefínou Horovou. Novomanželé věnovali studentům rodový palác v Brně. Tak vznikla nadace pro výstavbu Kounicových studentských kolejí.
Bedřich Krapek
2. 9. 1900–1975 Slavkov u Brna
učitel, hudebník
Učitel na měšťanské škole. Jeden z nejvýznamnějších slavkovských instrumentalistů, výborný houslista a zpěvák. Spolu s V. Spurným zakládal v roce 1934 Slavkovské orchestrální sdružení.
Lubomíra Kropáčková
31. 12. 1918 Slavkov u Brna–20. 3. 2016 Slavkov u Brna
kronikářka, učitelka
Vystudovala učitelský ústav v Brně. V r. 1942 zahájila učitelskou dráhu v Bučovicích. Pokračovala na školách ve Slavkově, pak krátce na Kyjovsku. V r. 1957 se vrátila na okres Vyškov. Vysokoškolské vzdělání si doplnila studiem na pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v r. 1968. V r. 1970 byla jmenována kronikářkou města Slavkova. V r. 1990 se zapojila do pátrání po osudech slavkovských židů, které její zásluhou zůstaly zachovány i pro další generace. Publikovala ve Slavkovském zpravodaji jak příspěvky z historie Slavkova, tak především básně ze své bohaté tvorby. Jako autorka se podílela na vzniku knihy Slavkov u Brna – město nejen se slavnou minulostí v r. 2007.
František Kuda
6. 4. 1942–3. 10. 2011 Slavkov u Brna
Dlouholetý člen klubu chovatelů holubů moravských pštrosů a významný chovatel národního plemene moravských pštrosů, s kterými získal nespočet ocenění na národních i mezinárodních výstavách. Byl držitelem chovatelského ocenění – vyznamenání I. stupně v rámci ČR. Byl i vynikajícím řezníkem-uzenářem, jeho prodejna byla vyhlášena v širokém okolí. Se svými uzenářskými výrobky se zúčastňoval regionálních soutěží, kde se pravidelně umisťoval na předních místech.
Josef Lahoda
17. 7. 1934 Slavkov u Brna–13. 1. 1999 Brno
průmyslový designér, pedagog
Po studiích byl zaměstnán v TOS Kuřim (1958–1966) a VÚSZ Brno (1966–1974) Ocenění: 1981 – cena za vynikající průmyslový design; 1982 – cena za vynikající design koupelnového setu; 1983 - cena za vynikající design koupelnového setu.
Bohdan Lachman
9. 10. 1866 Slavkov u Brna–2. 11. 1942 Praha
herec
K divadlu odešel jako dvacetiletý. Od r. 1887 začínal u divadelní společnosti Vendelína Budila, další herecké zkušenosti pak získával v Trnkově divadelní společnosti. Svou uměleckou dráhu završil v pražském divadle Uranie v Holešovicích. Své zkušenosti zúročil mimo jiné funkcí divadelního ředitele. V listopadu 1906, lednu a únoru 1907 hostoval několikrát na scéně Národního divadla v Praze. Můžeme si ho připomínat v komediích s Vlastou Burianem a Hugo Haasem. Po boku Vlasty Buriana jej můžeme zaregistrovat jako hosta na pohřbu ve filmu ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (1931), o tři roky později pak s Burianem hrál hosta v lázních v komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (1934). Ve stejné době pak vystřídal odlišné role sluhy a ředitele školy v Haasových filmech POSLEDNÍ MUŽ (1934) a AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935). Jednou z jeho posledních rolí byl komorník v kvalitním melodramatu OHNIVÉ LÉTO (1939). Celkově hrál ve 47 filmech.
Věra Laňková (roz. Weinsteinová)
21. 5. 1921 Slavkov u Brna–
herečka
Absolvovala Státní konzervatoř v Brně (1942), do konce okupace hrála v divadelních společnostech a po válce působila v brněnském Svobodném divadle (1945–1949), Městském divadle Kladno (1949–1950) a ve Vesnickém divadle (1951–1959). Ve filmu se uplatnila od počátku 60. let, a to ve filmu Florián, 1961, Černá dynastie, 1962, Naděje, 1963, Puščik jede do Prahy, 1965, Tam kde hnízdí čápi, 1975, Léto s kovbojem, 1976, Adéla ještě nevečeřela, 1977, Proč nevěřit na zázraky, 1977, Sólo pro starou dámu, 1978, Smrt stopařek, 1979, Anthonyho šance 1986), Figurky ze šmantů 1987, Sedm hladových 1988, Příběh ’88 1989. Divákům ale nejspíše utkvěla v paměti jako bodrá sousedka Kolovecká v komedii Vrať se do hrobu (1989). Na obrazovce si zahrála v seriálu 30 případů majora Zemana (1974–1979). Celkově hrála v 11 filmech a 3 seriálech.
Jaroslav Ledvinka
14. 1. 1925 Rozsochatec–14. 3. 2021 Šlapanice
hudebník
Vystudoval hudební konzervatoř v Brně. Po krátkém působení ve Vsetíně, Havlíčkově Brodě a Tišnově se stal ředitelem Hudební školy v Bučovicích. Odtud přešel na stejný post do Lidové školy umění ve Slavkově a jejím ředitel byl od jejího vzniku v r. 1956 až do 30. 6. 1985. Od r. 1961 dirigent Orchestrálního sdružení ve Slavkově. Ve Šlapanicích, kde žil, dirigoval taneční orchestr Osvětové besedy, hrál na trubku a doprovázel na housle mnohá divadelní představení.
Alois Ličman
29. 5. 1863 Slavkov u Brna–5. 3. 1928 Vysoké Popovice
kněz, historik
Po absolvování střední školy a studiu na biskupském semináři byl vysvěcen na kněze. V roce 1892 se stal farářem v obci Vysoké Popovice, kde žil až do své smrti a je zde i pohřben. Ličman se po celý život zajímal o historii rodného kraje i regionu, kde působil. V roce 1921 sepsal a vydal své nejdůležitější dílo – Vlastivědu moravskou – Místopis. 57. Slavkovský okres. V rámci Vlastivědy moravské patřil tento svazek k nejzdařilejším a nejdůkladněji zpracovaným a je využíván dodnes. Ličman publikoval i v rámci známého Ottova slovníku naučného (XXI. díl) a vytvořil zde heslo o městě Rousínově. Z dalších studií je možné jmenovat např. Náboženské poměry ve Slavkově od počátku 16. století. Zejména díky Vlastivědě slavkovského okresu se zapsal mezi nejdůležitější slavkovské rodáky.
Jaroslav Ludvík
7. 8. 1934 Slavkov u Brna–3. 4. 1995 Slavkov u Brna
motocyklový závodník
V 60. a 70. letech 20. století patřil mezi nejlepší motocyklové závodníky jižní Moravy. V roce 1972 se zúčastnil mistrovství ČSSR a Velké ceny v Brně.
Josef Lulay
10. 3. 1861 Příbor–13. 8. 1930 Tišnov
učitel, publicista
V letech 1894–1905 odborným učitelem ve Slavkově. 1905–1921 ředitelem měšťanské školy ve Vyškově. 1921–1927 okresním školním inspektorem. Autor metodických příruček z počtů, mluvnice, německého jazyka. Autor umělých pohádek pro děti (Obzina 1926).
PhDr. Jiří Majer
8. 2. 1933 Slavkov u Brna–21. 1. 2007 Brno
hudební teoretik, muzikolog, pedagog
Byl dlouholetým členem slavkovského orchestrální sdružení, stál v čele swingové skupiny a big bandu byl profesorem brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. V letech 1970–1983 byl šéfredaktor časopisu Opus musicum. Často spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí v Brně. Zastával funkci tajemníka krajské pobočky svazu československých skladatelů, v letech 1983–1989 byl ředitelem Státního divadla v Brna. Napsal Kapitoly z hudební minulosti města Slavkova (2003).
Vladimír Malacka
11. 7. 1893 Slavkov u Brna–13. 12. 1960 Rosice
učitel hudby, varhaník
Vystudoval varhanickou školu v Brně u Leoše Janáčka. Po absolutoriu v roce 1914 působil jako varhaník a ředitel kůru v Rosicích. Také zde učil hudbu. V roce 1928 založil smíšený pěvecký sbor, roku 1932 obdržel povolení k provozování soukromé hudební školy. Téhož roku založil pěvecké a hudební sdružení Křížkovský. V letech 1953–1956 byl ředitelem Státní hudební školy v Rosicích. Složil řadu skladeb, většinou chrámových. Upravoval české lidové písně. Složil 93 vlastních skladeb, z nich některé vyšly v letech 1919–1933 tiskem v nakladatelství O. Pazdírka a O. Pokoje.