Josef Jedlička – legionář a odbojář

Josef Jedlička se narodil 9. září 1897 v Budapešti v rodině Ferdinanda Jedličky a jeho manželky Františky Jedličkové (rozené Nesvedové). Otec J. Jedličky pracoval jako vedoucí zahradnictví na zámku významného židovského obchodníka a průmyslníka Sándora Hatvany-Deutsche. Po narození Josefa Jedličky jeho matka s novorozencem odjela přechodně do Vídně k rodině Rudolfa Jedličky, bratra svého manžela Ferdinanda (aby zajistila lepší péči o novorozeného syna). Koncem roku 1897 náhle z neznámých důvodů zemřela. Po smrti své ženy se Ferdinand Jedlička znovu oženil s Albínou (rozenou Strašilovou * 1872). Ta pocházela z Višňové na Znojemsku, kde měl její otec, Václav Strašil, velké hospodářství.

V roce 1919 ukončila rodina Ferdinanda Jedličky svůj pracovní pobyt v Uhrách a vrátila se zpět na Moravu. Tady začali Jedličkovi žít ve Slavkově u Brna v rodinném domku v Jílkově ulici (dnes Jiráskově) čp. 869. Ferdinand Jedlička našel obživu jako vrchní zahradník na místním zámku.

Dne 15. září 1915 byl Josef Jedlička povolán k výkonu vojenské služby do Domobranecké školy pro záložní důstojníky v Jablonci nad Nisou. Po střední škole nastoupil Josef Jedlička službu jako jednoroční dobrovolník k 60. pěšímu pluku se sídlem v maďarském Egeru. V hodnosti desátník aspirant v létě roku 1916 byl odvelen ruskou frontu. 31. srpna 1916 padl u obce Horožďanka na ukrajinské Východní Haliči do ruského zajetí. Do československých legií v Rusku vstoupil Josef Jedlička v Dárnici u Kyjeva 10. září 1916. Od 2. srpna 1917 zastáva funkci velitele družstva a od 4. listopadu 1917 povýšil do hodnosti podporučíka.

V období od 13. května 1919 do 10. června 1919 se Josef Jedlička podílel na ochraně východosibiřské železniční magistrály před útoky bolševických vojsk.

Od ledna 1920 byl jeho střelecký pluk soustředěn ve Vladivostoku. Transportní lodí byla Silesia, kterou se plavil od 10. ledna 1920 do 26. února 1920 do Evropy.

Poté se kapitán Josef Jedlička stal (22. srpna 1920) důstojníkem z povolání Československé branné moci v Brně. Jako zpravodajský důstojník při Zemském vojenském velitelství byl zařazen od 5. dubna 1921 do 25. února 1923 do Užhorodu a poté sloužil do 29. dubna 1924 v Budapešti. V období od 1. května 1924 do 15. května 1925 byl Josef Jedlička zařazen na funkci velitele roty pěšího pluku 13 v Šumperku.

Externí studium meteorologie a klimatologie při Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze zahájil Jedlička v roce 1928, ale pražská studia musel záhy ukončit. Dne 30. září 1930 byl totiž přeložen do Brna a zde až do 14. prosince 1931 zastával funkci velitele roty 43. pěšího pluku. Na podzim roku 1930 zahájil Josef Jedlička při Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně studium oborů: meteorologie, klimatologie, astronomie a geografie.

V lednu 1935 Josef Jedlička obhájil disertační práci a následně dne 29. března 1935 podstoupil hlavní rigorózní zkoušku z meteorologie, klimatologie a geografie a do třetice pak složil 14. května 1935 vedlejší rigorózní zkoušku z astronomie. Ještě téhož dne (14. května 1935) byl Josef Jedlička promován a získal titul Doktor přírodních věd – RNDr. Jako významný člen řádu svobodných zednářů měl a udržoval Jedlička značně rozsáhlý rejstřík společenských a politických kontaktů.

Od roku 1937 začal major RNDr. Josef Jedlička zpravodajsky spolupracovat s agenturní sítí zpravodajské ústředny VONAPO 20*).

Od podzimu roku 1938 se v Praze-Dejvicích začala scházet neformální skupina, ve které se společně setkávali bývalí příslušníci zahraničních československých legií. Na služební cestě v Holandsku dostal nabídku na místo v Indonésii. Ale odmítl. Po svém návratu z Holandska (dne 10. března 1939) navázal Jedlička osobní spojení se zástupcem Generálního konzulátu SSSR v Praze. Nabídl mu přímou spolupráci v oblasti výzvědné činnosti proti Německu.

Od jara roku 1939 tak GRU zahájila přímou spolupráci (kromě jiných osob) i s majorem RNDr. Josefem Jedličkou – svým dřívějším spolupracovníkem působícím v rámci zpravodajské ústředny VONAPO 20.

Od jara 1939 byla budována největší domácí ilegální odbojová organizace Obrana národa (ON). Do činnosti pražského velitelství ON se Jedlička aktivně zapojil již počátkem roku 1939. V létě 1940 začal řídit vlastní ilegální zpravodajskou odbojovou skupinu Julek. Počátkem jara 1941 dostal major RNDr. Josef Jedlička od pražského konzulátu SSSR dvě ilegální krátkovlnné radiové stanice HAR FX 10 americké výroby. Od konce června 1941 příslušníci této radiotelegrafické skupiny pomáhali majoru RNDr. Josefu Jedličkovi udržovat radiové spojení jeho pražské rezidentury s moskevskou centrálou GRU. Josef Jedlička ukončil (na vlastní žádost ke dni 1. března 1941) výkon státní služby ve funkci Vrchního komisaře vědeckých ústavů při Univerzitě Karlově v Praze. Pod cizí identitou se skrýval na různých místech, převážně však v bytě malíře a grafika Františka Vojáčka.

Od října 1941 začalo zatýkání v okruhu J. Jedličky. Sám Jedlička byl zatčen v noci z 8. na 9. října 1941 v pražském konspirační bytě na Letné. Po zatčení byl Josef Jedlička vězněn a vyšetřován v policejní věznici gestapa Praha-Pankrác. V důsledku výjimečného stavu byl dne 2. února 1942 rodině Jedličkových zabaven veškerý jejich osobní movitý i nemovitý majetek. Mimořádným stanným soudem v Praze byl major RNDr. Josef Jedlička v úterý dne 30. června 1942 odsouzen k trestu smrti za velezradu. Podle protokolu byl popraven zastřelením dne 30. června 1942 kolem 19.30 hodin na pražské kobyliské střelnici jako poslední z trojice toho dne: podplukovník Josef Mašín, plukovník Josef Churavý a major Josef Jedlička. Toho dne bylo popraveno dalších 71 odbojářů.

Šestnáctiletý syn Josefa Jedličky Jiří Sergej Jedlička byl zatčen společně se svojí matkou Magdalénou Jedličkovou dne 27. června 1943 (M. Jedličková byla zavražděna v Osvětimi 12. října 1943). Poté, co byl vyslýchán gestapem v pražském Petschkově paláci, byl sice propuštěn na svobodu, ale jako opuštěný nezletilý pobýval v několika domovech mládeže. Později žil Jiří u své nevlastní babičky Albíny Jedličkové (jeho dědeček Ferdinand Jedlička zemřel v roce 1940, Albína Jedličková v roce 1951) ve Slavkově u Brna. Když Albína Jedličková onemocněla Alzheimerovou chorobou, žil Jiří Sergej Jedlička u soudně určených poručnických rodin Františka Strašila ve Slavkově u Brna v Tyršově ulice čp. 547 a Bedřicha Strašila ve Vyškově. František Strašil a Bedřich Strašil byli bratři jeho nevlastní babičky Albíny Jedličkové.

B. Maleček

*) VONAPO 20 (VOjennyj NAbljudatělnyj POst) byla společná československo-sovětská zpravodajská ústředna (působící v Praze v letech 1936 až 1938) namířená proti Německu.