V loňském roce 2021 bez povšimnutí proběhlo jedno kulaté výročí, které si určitě zaslouží naši pozornost. Před sto lety začala pravidelně provozovat místní Tělovýchovná jednota Sokol v prostorách dvorany pro divadlo Sokolského domu (v současné době restaurace Wings) stálé kino.
Kino ve světě fungovalo již od roku 1895, kdy bratři Auguste a Louis Lumièrové v pařížské kavárně Grand Café uskutečnili první představení. Tato novinka se rychle šířila po Evropě. První představení v českých zemích se konalo již v srpnu 1896 v Brně. Teprve však s odstupem jednoho desetiletí začala nahrazovat „kočovné” biografy stálá kina.
Sokolský dům před zřízením kina.
Doklady o filmovém představení ve Slavkově existují již z roku 1906, kdy sem několikrát zavítal jeden z „kočovných” biografů. Představení se konala vždy po několik dní v budově dnešní České spořitelny na rohu Palackého náměstí a Brněnské ulice. Diváci mohli zhlédnout jednak klasické filmy, mohli se poučit o krásách cizích krajů nebo o světových událostech.
Stálé kino začala od roku 1921 provozovat místní TJ Sokol v prostorách dvorany pro divadlo Sokolského domu na Palackého náměstí. Brzy si získalo takovou oblibu, že v roce 1925 byly rozšířeny prostory pro diváky na 240 míst. Sokolský biograf navíc následovalo roku 1927 i kino Charita (později přejmenované na Orel), které fungovalo v tehdejším Lidovém domě (dnes budova ZUŠ).
Díky vysoké návštěvnosti byla kina značně zisková – jen biograf v Sokolském domě vydělal za rok 1929 celkem 2495,60 korun. Rozsáhlé aktivity si také vyžádaly roku 1930 vznik samostatného kinoodboru TJ Sokol. V roce 1931 byla adaptována sokolská tělocvična na kinosál. Zprvu až do roku 1929 byly filmy němé a promítaly se za doprovodu klavíru nebo gramofonu, třicátá léta však znamenala nástup ozvučených filmů.
Kino v Sokolském domě ve 20. letech 20. století (vstup a interiér).
Lidový dům, kde sídlilo kino Charita (později Orel).
Ani po 2. světové válce význam kina ve Slavkově neupadal a státní úřady oceňovaly zejména jeho význam v šíření informací a propagandě. Např. na počest 1. máje 1952 byly v kině Oko promítány v měsíci dubnu poučné filmy: Poznáváme vesmír, Život rostlin, Podmíněné reflexy podle Pavlova, Přetváříme přírodu nebo Lesní ochranné pásy. V témže roce převzal kino Oko Československý státní film a o pět let později jej získal slavkovský MěstNV.
V roce 1959 došlo v rámci „Akce Z” k rozšíření kina Oko pro potřeby promítání širokoúhlých filmů. Budova byla prodloužena, vnitřně přebudována pro 300 osob se vzestupným hledištěm a vybavena moderním promítacím zařízením. Celkové náklady se vyšplhaly na 730 000 Kčs. Širokoúhlé filmy byly odpovědí na novou konkurenci kin – televizi. Díky mnohem kvalitnějšímu obrazu a plátnu větších rozměrů získal divák zajímavější projekci. První typy širokoúhlých snímků se objevily již ve 20. letech minulého století, ale první moderní film formátu 3:1 bylo až Roucho Henryho Kostera z roku 1953. Na uvedenou novinku zareagovala poměrně brzy kina po celém světě včetně tehdejšího Československa. Slavkovské kino patřilo v rámci státu k těm prvním, a 20. listopadu 1959 tak mohlo v nově upravených prostorách promítnout první širokoúhlý film, kterým byl sovětský barevný širokoúhlý film Ilja Muromec. Tím se slavkovské kino zařadilo po bok tehdy nejmodernějších festivalových kin v celé republice (tehdejší Gottwaldov, Brno, Karlovy Vary, Praha aj.).
Nové širokoúhlé promítací plátno v r. 1959 a plakát filmu Ilja Muromec.
Od roku 1960 neslo kino nový název – Kino Jas panoráma. Počet představení v tom roce vzrostl na 590, přišlo na ně 99 783 osob (tj. průměrně 177 osob na představení) a tržby činily 327 470 Kčs. Největší návštěvnost měla filmová pohádka Princezna se zlatou hvězdou na čele (celkem 2130 osob). Modernizace kina měla v 60. a 70. letech velký vliv na bohatou návštěvnost a na dobré zisky slavkovského kina stejně jako na spokojenost diváků. Počet představení se v té době pohyboval na úrovni 10 představení za týden, z toho jen v neděli 2 odpoledních a 1 večerního představení!
Připomínka 30. výročí osvobození města v prostorách kina v r. 1975.
Slavkovské kino přinášelo pro své návštěvníky vždy čerstvé filmové novinky domácí i světové kinematografie. Bylo to zásluhou tehdejšího vedení kina, především jeho vedoucího Jiřího Šilhánka, který zde působil od r. 1945, kdy převzal vedení sokolského kina po svém otci Františku Šilhánkovi, až do počátku 70. let, kdy musel z politických důvodů odejít.
Kino v roce 2004.
Dne 20. října 2009 se uskutečnilo slavnostní představení při příležitosti 50. výročí širokoúhlého kina ve Slavkově a 88 let stálého kina ve Slavkově. Představení předcházela vernisáž výstavy dokumentující historii kina. Při této příležitosti byla zahájena krátká přehlídka úspěšných archivních filmů české a československé kinematografie, kterou otevřelo promítnutí filmu Utrpení mladého Boháčka. V následujících dnech to byly filmy Světáci, Limonádový Joe a v premiéře také koprodukční film Jánošík – pravdivá historie. Pro děti byla připravena přehlídka dětských krátkých filmů.
V rámci slavnosti byl vedením města oceněn pan Kliment Kohoutek, který působil více než 30 let ve funkci vedoucího kina. Jeho nástupci byli Jan Fries a později pak František Červinka.
Připomínka 50. výročí širokoúhlého kina ve Slavkově 20. října 2009.
V sobotu 17. 3. 2012 se konala připomínka 90. výročí existence slavkovského kina. Přítomní diváci vyslechli zajímavé informace z dlouhé historie kina a poté zhlédli úspěšný český film Světáci.
S přibývajícími novými multiplexy ve velkých městech se zvyšovaly nároky i na malá kina. Návštěvníkům například vadilo, že kvůli malému počtu kopií se novinky do venkovských kin dostávají později. Bylo jasné, že by tento problém vyřešila digitalizace. I slavkovské kino bylo postaveno před dilema – přejít na novou technologii (a pořídit si úplně nové vybavení za vysokou cenu), nebo skončit. Digitální technologie slibovala podstatné zvýšení kvality projekce z pohledu ostrosti obrazu i dostatečné intenzity světelného toku, doplněné kvalitním prostorovým ozvučením kinosálu. Nakonec bylo rozhodnuto o modernizaci kina s přihlédnutím k využití nové technologie nejen k promítání filmů, ale také pro vzdělávací programy pro školy i organizace, prezentace, přenosy divadelních nebo operních představení, hudební produkce apod. Zvolena byla levnější varianta (formát E-Cinema).
Nové zařízení pro digitální promítání. Připomínka 90. výročí vzniku kina v r. 2012.
Digitalizace proběhla v průběhu srpna 2012. Stávající klasická promítací technologie z filmového pásu byla přitom zachována, takže umožňovala v budoucnu i promítání archivních filmů nebo filmů, které nebudou k dispozici na digitálním nosiči. V neděli 14. října 2012 se v kině uskutečnilo slavnostní představení filmu Okresní přebor – poslední zápas Pepíka Hnátka k zahájení provozu pro provedené digitalizaci městského kina.
Ve volných dnech, kdy se nepromítalo, byly pořádány besedy a přednášky, různé organizace se zde scházely na výročních schůzích apod. Kino dále fungovalo jako jedno z mála menších kin, která přežila konkurenci multikin a televize (domácího kina), pravidelně promítalo cca čtyři představení týdně, a to až do května 2018. V tomto roce se objevily na vnější fasádě trhliny (viz foto vpravo) a hrozilo nebezpečí zřícení. Provoz kina byl proto do září zastaven. Zvažovala se rentabilita oprav vzhledem ke snižující se návštěvnosti.
Nakonec bylo přijato řešení, že se bude omezeně promítat v sále SC Bonaparte (foto vlevo). Takto kino fungovalo od září 2018 až do března 2020, kdy epidemie koronaviru zastavila veškeré společenské, kulturní a sportovní akce. Provoz kina již nebyl obnoven a kino v 99. roce své existence (zatím) skončilo s promítáním.
Jaké jsou vyhlídky kina do budoucnosti? Těžko říct. Pravděpodobnost, že se obnoví promítání v kině Jas na „Sokoláku”, je mizivá. Snad po rekonstrukci a dostavbě Společenského centra Bonaparte se milovníci filmů dočkají prostoru pro filmové projekce v rámci filmového klubu nebo kinokavárny.
Aleš Šilhánek, Martin Rája a Bedřich Maleček
Slavkovské kino Jas.