Opevnění města
Zbytky hradeb v Kollárově ulici
Nejviditelnější výsadou středověkého města byly hradby, které také patřily mezi výsady nejvýznamnější. Výrazným svědectvím o tom jsou například městské pečetě. Ještě dříve, než města začala užívat erbovní znamení, se objevují pečetní znamení v podobě úseku městských hradeb s bránou. Toto vyobrazení známe již z nejstarší pečetě známé z českých zemí – z pečetě města Brna na listině z roku 1247. Později, po vzniku městské heraldiky, přešla v mnoha případech tato pečetní znamení do znaku města. A přesto, že v některých případech – jako příklad můžeme opět uvést Brno – tato pečetní znamení do znaku města nebyla přejata, pronikl tento obraz do městských znaků natolik, že se stal absolutně nejčastějším znamením na erbech našich měst. Dokonce se objevuje znovu ještě na konci 19. a začátku 20. století u nově povýšených obcí, které hradby nikdy neměly.
Nejstarší opevnění našich měst tvořily rovné úseky zdí, zpevněné hranolovými a kruhovými věžemi a branami. Vývoj palebné techniky v 15. a 16. století tyto prosté dispozice antikvoval. Zejména třicetiletá válka vedla k tomu, že se řada měst změnila v pevnosti – v sídliště obklopená rozsáhlým opevňovacím systémem. Jeho význam je např. patrný z úlohy Nových Zámků v tureckých válkách nebo obrany Brna proti Švédům v roce 1645. Opevnění Brna sehrálo svou roli ještě při pruském vpádu v roce 1742, ale na konci 18. století pevnosti tohoto typu již nebyly schopny obrany. Deputace měst předávaly klíče od městských bran velitelům přitáhlých vojsk ještě dříve, než se nepřítel objevil na dostřel (Vídeň, Brno 1805).
Slavkov v roce 1826. V modrém kroužku jsou tři brány, žlutě je vyznačena linie hradeb
Ostatně tehdy se již války rozhodovaly jak mocensky, tak politicky na jiných bojištích. Vojenský konzervatismus však vedl k přežívání městských pevností. Mnohá města se zbavují svírajícího prstence hradeb teprve v polovině 19. století nebo i později (Brno, Olomouc). Zde šlo ovšem o města královská. Poddanská města, nevázaná plány generálních štábů, se zbavují svých hradeb podstatně dříve. Počátek likvidace slavkovských hradeb souvisí s novostavbou zámku v první polovině 18. století. Tehdy zaniklo ohrazení města na severu včetně Zámecké brány.
Nejstarší vyobrazení města z kaple sv. Urbana
Převážná část hrazení Slavkova na východní, jižní a západní straně se dochovala donedávna nebo dodnes. Jak je vidět z pozůstatků ochozu lépe dochovaných úseků (např. proti hřbitovu), dochovala se zde hradba v původní výši. Nejstarší vzhled městského opevnění známe z vyobrazení na oltářním obrazu z kaple sv. Urbana (dnes uložen na římsko-katolickém farním úřadu ve Slavkově, kopii můžeme vidět v kapli sv. Urbana), který byl namalován v roce 1812, nebo v těsné blízkosti tohoto data, a ze dvou vedut Václava Petruzziho z dvacátých let 18. století (jedna je uložena v Archívu města Brna; druhá, ještě ve třicátých letech uložena v zámecké knihovně, je po druhé světové válce nezvěstná). Severní městská zeď na nich již není patrna. Dochovalo-li tzv. josefinské vojenské mapování (asi z 60. let 18. stol. – originál uložen ve Státním válečném archívu ve Vídni) původní průběh hradeb, potom severní zeď směrem od východu nepatrně stoupala k severu a v místech zámku povlovným ohybem pokračovala k jihu tak, že západní strana městské zdi byla o něco kratší než východní.
Jižní městská zeď se od obou rohových bastionů uchylovala nepatrně k severu (zlom uprostřed byl v místě brány), zatímco rovné úseky se směrem k severu odchylovaly tak, že zvětšovaly plochu města – na východě nepatrně, na západě podstatněji. Hradby tak uzavíraly přibližně lichoběžníkové území nepříliš vzdálené obdélníku.
Městské brány byly čtyři – na ose Palackého náměstí severní (Zámecká či Rousínovská, známá jen z archívních pramenů) a jižní (Rybnická, Rybničná, Lázná, Vodní, později Hodinová, k níž nejspíše patří i název Dolní); Brněnská ulice končila západní bránou (Brněnskou či Špitálskou) a Bučovická ulice východní bránou (Bučovickou). Podle vyobrazení měly všechny stejný vzhled. Jejich vznik v této podobě lze klást do 16. století. Podle Aloise Ličmana zanikly po Rousínovské bráně ostatní v tomto pořadí: 1840 Brněnská, 1861 Bučovická a roku 1903 Hodinová. Snad zároveň s těmito branami (nebo již dříve?) byly v rozích hradeb postaveny válcovité bastiony. Oseky hradebních zdí odpovídají dochovanému stavu, jen střílny zachycené na vedutách nejsou dnes patrné. Zda bylo městské opevnění doplněno i příkopem není známo. Uvedené veduty svědčí proti této domněnce, ale není vyloučeno, že příkopy byly v 18. století již zasypány.
Nahoře vpravo je bourání hradeb u parkoviště v ulici B. Němcové; na dvou spodních fotkách je bourání hradeb
v Tyršově ulici 17. února 1968
Zatímco jsme poměrně dobře zpraveni o tom, jak jednotlivé části městského opevnění zanikly, nevíme nic o jejich vzniku. Nejstarší přímou zprávu o opevnění města najdeme v nadaci města na Špitál z r. 1497, v níž se mluví o bráně Brněnské. Téhož roku se dovídáme i o hlásných a o platu z hlásky. Že město bylo opevněno daleko dříve, víme z půhonu Jeronima Piweynera z Dražejovic na Mikuláše Reichšmida měštěnína brněnského, z Slavíkovic a z Křupařovic etc. ze 30 hř. gr. dobrých etc., v němž se praví: „jakož Mendlíková dobré paměti vzala dvě krávě kostela dražovského a těch od toho času, jakož p. Hašek Slavkova dobyl, požívala… (V. Brandl, Libri cit. et sent. III-1). Půhon se zřejmě vztahuje k r. 1423. Tehdy byl Hašek Ostrovský z Valdštejna husitským hejtmanem. Z toho, co víme o starších dějinách Slavkova, můžeme soudit na ještě starší původ hradeb. Jejich průvod musel být vyměřen při založení města, tedy do roku 1237 (do 1222?) a k jejich stavbě se přikročilo patrně záhy po uvedení do provozu základních městských staveb, zejména komendy. Není nepravděpo-dobné, že k jejich dokončení došlo kolem let 1288 a 1294, v nichž obdržel řád německých rytířů od krále Václava II. pro slavkovskou komendu právo exempce, hrdelní právo a některé další svobody. O hradebním právu není v těchto privilegiích zmínka.
První tři fotky – torzo hradeb v ulici B. Němcové a jeho rekonstrukce v r. 2010; čtvrtá a pátá fotka – zbytky hradeb
v severní části Kollárovy ulice; vpravo dole hradby u hřbitova
Pro vznik hradeb ve 13. nebo nejpozději ve 14. století mluví také archeologický stav památky. Ať již přinese budoucí bádání jakékoli zjištění (mezi hlavní úkoly patří zjištění průběhu hradby v severní části města, vyjasnění otázky existence hradebního příkopu), zůstanou zbytky hradeb nejstarší stavební památkou města. Cena této památky nespočívá pouze v její historické hmotě. Hradební čára je významnou součástí půdorysu města, který – jak je tomu i v našem případě Novosedlic (Slavkova) – je vedle názvu města jedinou památkou na jeho vznik. Patří-li Slavkov mezi nejstarší města (nejstarší Uničov byl založen 1213, po něm snad následuje Bruntál – 1223?, z dalších uveďme např. Opavu – před 1225, Znojmo 1220–1231, Brno 1231–1237, St. Město Pražské 1235–1245, Přerov 1252, Olomouc 1253), patří také památky na jeho vznik ke kulturnímu majetku, přesahujícímu svým významem daleko hranice města. Proto také byly slavkovské hradby pojaty do soupisu objektů památkově chráněných. Budoucí ochrana této památky by měla vést k maximální snaze o zachování zdí, stojících v poměrně dobrém stavu. Tyto úseky by měly být začleněny do moderního města tak, aby se staly jeho živou součástí. Nabízí se jistě řada možností – např. je lze využít jako přehrady mezi dětským hřištěm a komunikací nebo jako zvukové bariéry, které dnes mnohde budujeme s nemalými náklady. Tam, kde pro velmi špatný stav dochování nebude možné zbytky hradeb zachovat, bude vhodné vyhledat vhodná místa pro vyznačení průběhu hradby (např. jinou barvou asfaltu, tvarem dlažby apod.), aby si budoucí generace dovedly představit, kudy městská zeď procházela. Před necitlivým dostavováním hradeb by nás měl varovat výsledek dozdění hradby, který vidíme u barbarsky probourané garáže do hradební zdi proti hřbitovu.
S opevněním města Slavkova souvisí ještě jedna hmotná památka. Jde o kamenný erb města, umístěný na Hodinové bráně až do jejího zboření v roce 1903. Znak byl symbolem města jako samostatného právního subjektu a zároveň hlásal hrdost městské obce na její měšťanský stav, na práva a privileje, jimiž bylo obdařeno. Slavkovský erb pochází podle ozdobného lemu z pozdního 16. století nebo z doby kolem roku 1600. Při zboření brány byl snesen a později pietně osazen na průčelí budovy dnešní ZŠ na Komenského náměstí, postavené v letech 1906 a 1907.
Slavkovský zpravodaj 2-3/1987, autor nebyl uveden
Komentáře