Obůrky

Ke každé obci nebo městu odjakživa patřily polní (pozemkové) tratě. Jde o ucelené části krajiny a zemědělské půdy, které mají historicky dané hranice a specifická místní jména. Patří i ke Slavkovu. Na začátku 20. století bylo možno napočítat v katastru města kolem stovky polních tratí. V této době začal stavební boom a rozšiřováním zástavby zanikaly polní trati v těsné blízkosti města. Tento osud potkal zhruba před 100 lety i polní trať Obůrky.

Speciální mapa Vojenského zeměpisného ústavu Praha z r. 1920 s polními tratěmi. Detailní výřez Slavkova

Trať Obůrky se nacházela ve východní části Slavkova přibližně v prostoru ulic Havlíčkova, Bezručova, Dvořákova, Smetanova, Slovanská (jižní část), Krátká, Polní a Förstrova až k Litavě. V paměti občanů Slavkova však název Obůrky přežil až do dnešní doby a zvlášť starší lidé ho stále používají.

V minulosti byla oblast Obůrek podmáčená a místy až bažinatá, protkaná malými potůčky-svodnicemi. Tento stav se ukázal jako problém v době, kdy ve 20. letech minulého století byly stavbou domů toky struh a potůčků zastaveny a voda podmáčela půdu. Přijatá řešení v té době byla jen prozatímní. Bylo nutno vybudovat kanalizaci. To ovšem za podmínky, že bude regulována Litava až ke Slavkovu. Druhou podmínkou bylo zavedení nového vodovodu. Koncem roku 1929 dospěla regulace Litavy do Linhartských Vážan, čímž byla splněna první podmínka. Výstavba vodovodu měla začít v následujícím roce, akce však nabrala malé zpoždění. Se stavbou bylo započato v říjnu 1931 a vodovod měl být dokončen v červenci 1932. Součástí prací byla i další regulace Litavy.

1 - Vila Anna na rohu Havlíčkovy a Smetanovy ulice; 2 - Polní ulice v té době ještě bez silnice; 3 - Dvořákova ulice s rozkvetlými višněmi; 4 - Smetanova ulice, vpravo odbočka do Förstrovy ulice

Hlavní tepnou Obůrek je Smetanova ulice, resp. její část, která začíná na úrovni Havlíčkovy ulice směrem k východu. Smetanova ulice vznikala od r. 1909 a jak již bylo napsáno, po 1. světové válce se stala její východní část centrem budoucí čtvrti Obůrky. V katastru Obůrek se začalo stavět kolem roku 1920. Prvním stavitelem byl Karel Rozehnal, který v roce 1919 postavil dům č. 617 (třetí dům od Krátké ulice směrem k městu). Jak bylo v té době zvykem, nová ulice byla nazvána podle jejího stavitele – Rozehnalova. V roce 1926 byla nově pojmenována na Mlýnskou ulici podle směru ke mlýnu. V roce 1935 byl její název změněn na ulici Bedřicha Smetany.

Zakladatel ulice a zednický mistr Karel Rozehnal se narodil 28. 10. 1880 v Pustiměři. Za své osmnáctileté stavební činnosti postavil ve Slavkově cca 100 rodinných domků. Mj. si na rohu Smetanovy a Havlíčkovy ulice kolem roku 1920 postavil svoje sídlo, které bylo známé jako vila Anna. Aktivní byl i ve veřejném životě – byl městský radní, člen školní rady a předseda agrární strany ve Slavkově. Karel Rozehnal zemřel po delší nemoci 30. července 1924 ve věku 44 let.

V roce 1920 si řezník Antonín Plhal nechal postavit ve Smetanově ulici dům č. 624 (dnes naproti Dentistaru). Karel Rozehnal postavil dva domy č. 618 a 806 v roce 1922 dokončil další tři domy 809, 810 a 808. V roce 1923 postavil Jakub Hašek domek č. 811 a Antonín Chromeček postavil dva domy na Obůrkách č. 816 a 817 (roh Havlíčkova–Bezručova).

O rok později byl ustaven parcelační plán pro stavby domků na trati v Obůrkách. Cena 1 m2 půdy byla stanovena na 4 Kč. V témže roce pokračovala na bývalé panské trati Obůrky výstavba tří domků (majitelé F. Svoboda, Josef Koudelka a Eduard Hanák).

Z důvodu sníženého rozpočtu byl v r. 1925 odložen plán stavby dělnických domků na Obůrkách a současně bylo odvoláno vypracování projektu městské kanalizace. Obůrky byly rozděleny na 98 parcel. Ale již v témže roce začala obec stavět 10 domů v Obůrkách (zájemci složili 4000 Kč a pak spláceli). Patřili mezi ně Jan Svoboda, Al. Minařík (827 Havlíčkova), Matouš Rotrekl, Karel Drbal, Alois Řehák, Karel Sáček, Josef Hořava, Jan Šmerda.

Stavební ruch byl v roce 1927 velmi živý, stavělo se v ulici Mlýnské, Havlíčkově, Na tržišti aj. Celkem bylo na Obůrkách postaveno 21 rodinných domků – č. 862 až 881 (Dvořákova, Smetanova). Byla dokončena strojnická dílna F. Kocmana v Mlýnské ulici. Počet domovních čísel dosáhl čísla 881. V Havlíčkově a Mlýnské ulici byla postavena silnice v délce 380 m za 84 446 Kč.

Výstavba pokračovala velmi rychle i v dalších letech. V roce 1928 bylo na Obůrkách dostavěno 40 rodinných domů. Domovních čísel bylo již 917.

V r. 1929 byly dokončeny domy č. 918 A. Drápal (Polní), 919 A. Fryč (Foerstrova), 921 M. Valníčková (Dvořákova), 922 Š. Ševečková (Smetanova), 924 a 925 A. Přikryl (Smetanova, na prodej), 926 a 927 F. Matoušek (na prodej) atd. Rozšiřováním města o nové ulice přibylo starostí a výdajů s osvětlením, kanalizací, úpravou ulic atd.

Při budování nových ulic dbala obec na jejich estetický vzhled. Za tímto účelem vydala závazné pokyny, jak by měly ulice vypadat. Ve Smetanově ulici, která v době první republiky patřila nepochybně mezi nejkrásnější ulice ve městě, to byly např. stejná barva, typ a výška plotu předzahrádek, stejný materiál, podoba chodníků atd. Zpočátku byly požadavky dodržovány, ale později se začala projevovat „lidová tvořivost”. Reagoval na to i kronikář Jan Severa, o čemž svědčí zápis v městské kronice z roku 1929: „V nově postavené čtvrti Na Obůrkách, jichž středem prochází Mlýnská ulice, nastaly trampoty s úpravou předzahrádek domovních. Nařízeno původně, aby byly jednotné dřevěné laťové ploty zeleně natřené a červené cihlové sloupky. Poněvadž však sloupky se bouraly, začali někteří majitelé stavěti sloupky z betonu a změněného tvaru. Po dlouhém jednání uznána výhoda tohoto stavu. Tím ovšem jednota vzhledu byla trvale porušena. Docíliti jí bylo však vůbec těžko, neboť soukromé vlastnictví těžko se uniformuje. Ačkoli téměř všechny ploty natřeny zeleně, viděti mezi nimi jeden červeno-bílo-modrý, každá lať jinou barvou. Třebaže v barvách státních, přece – myslím – málo vkusné.”

V roce 1930 byla na Obůrkách postavena nová silnice dlouhá 434 metrů (z Bučovické ulice) směrem jižním až k litavskému ramenu, vedoucímu vodu od mlýna (stavitel A. Přikryl) – dnešní Slovanská. V následujícím roce byl ve Slavkově postaven tisící dům – rodinný domek od stavitele Antonína Přikryla na Obůrkách.

V roce 1933 bylo usneseno provést stavbu obecní silnice na Obůrkách. Šlo o ulici Mlýnskou v délce 349 m, dále ulici Dvořákovu (143 m) a ulici Förstrovu (94 m). Stavbu prováděl M. Jelínek, zednický a tesařský mistr z Habrovan za cenu 125 000 Kč za podmínky spolupráce místních firem a dělníků.

Po válce

Po osvobození Slavkova v dubnu 1945 bylo dle rozkazu místního velitele Rudé armády nutno ihned vystěhovat celou čtvrť lidově zvanou Obůrky, jelikož se tam ubytovalo celé frontové velitelství Rudé armády. Před polednem v sobotu 28. dubna se obyvatelé ulic Havlíčkova, Stojanova, Tržiště a Pastýřská stěhovali. Mnozí ani neměli kam. Tento stav trval 14 dní.

Oprava dlažby chodníků v ulici B. Němcové a ve Smetanově ulici začala v roce 1951. V roce 1954 byl upraven povrch vozovky ve Smetanově ulici a o tři roky později (v roce 1957) pak dostala ulice asfaltový povrch.

1 - Havlíčkova ulice (bílý dům vlevo je dnešní řeznictví Bajko); 2 - Budování kanalizace ve Slovanské ulici v r. 1963; 3 - Polní ulice v místech dnešního obchodu Coop (60. leta); 4 - Förstrova ulice v 60. letech; 5 - Krátká ulice v 60. letech; 6 - Havlíčkova ulice, vpravo odbočka do Bezručovy ulice (60. leta)

V roce 1958 proběhla výměna vodovodního potrubí v ulicích B. Němcové a Lidické. V tomto roce také začala výstavba nové psychiatrické léčebny v Polní ulici.

Největší akcí roku 1963 byla kanalizace ve Slovanské ulici, která si vyžádala 425 tisíc korun. Na přelomu 50. a 60. let postupně a pomalu přibývaly na Obůrkách rodinné domy. Podle městské kroniky roku bylo v roce 1965 okresním národním výborem rozhodnuto, že Slavkovu nebude do dalších let přidělována žádná státní ani družstevní výstavba. Zdůvod-nění: Slavkov svou výstavbou v minulých letech (např. Filipov, bytovky na Komenského nám. aj.) předstihl jak Bučovice, tak i Vyškov. Slavkov má zůstat zemědělský, bez průmyslu a bez vzrůstu obyvatel. Povolena bude jen družstevní výstavba svépomocí.

Na konci Smetanovy ulice, za křižovatkou se Slovanskou ulicí, stávala po levé straně velká barokní sýpka, která 10. července 1945 vyhořela. Oheň vznikl ve 23 hodin. V té době bylo velmi živo na nedalekém tržišti (dnes parčík u čerpací stanice). Stál tam mj. i kolotoč a houpačky. Byli tam také rudoarmějci, kteří dosud pobývali ve městě. Požár vznikl ve spodní části sýpky, kde měl majitel papírnictví pan Hrozek uloženo zboží a obchodník Kučera ze Špitálky byliny s řezačkou. Konstrukce sýpky sestávala z mohutných dubových trámů o rozměrech 40x40 cm a oheň se rychle rozšířil. Požár byl tak prudký, že hořící dřevo a jiné části létaly do značné vzdálenosti, podle Emanuela Hrabovského (souseda) např. až k cukrovaru. Okolní stromy a tráva byly spáleny. Sousední dům pana Hrabovského měl žárem rozpraskané zdi. Ze sýpky zůstaly jen sklepní klenby, které se začaly v polovině 60. let propadat. Vojenskou jednotkou byly tehdy zbourány a zasypány.

1 - Barokní sýpka na konci Smetanovy ulice, vedle dům pana Hrabovského; 2 - Prvních pět bytových domů v Polní ulici – počátek nového sídliště (první polovina 70. let)

V roce 1969 byly ve Slovanské ulici upraveny chodníky a bylo instalováno 25 světel veřejného osvětlení. Povolením stavby čtyř bytových jednotek začala výstavba nového sídliště v Polní ulici. Následujícího roku byla zahájena výstavba tří čtyřbytovek – STS Bučovice, ČSAD Slavkov a MEZ Brno. Do roku 1975 zde bylo postaveno 16 bytů. Ve Smetanově ulici byl položen finální živičný povrch na vozovce v r. 1972.

V rámci investičních akcí se v letech 1974 a 1975 budovala v akci Z kanalizace v Bezručově ulici v délce 300 m. V této době byla také zahájena výstavba (dnes již neexistující) samoobsluhy a prodejny masa na rohu Havlíčkovy a Bezručovy ulice (na jejím místě je nyní Koruz). Byla provedena rekonstrukce vodovodní sítě ve Dvořákově, Förstrově, Havlíčkově a Krátké ulici. V roce 1976 byl dokončen přivaděč vodovodu z Opatovické přehrady, čímž byl zaručen dostatek vody v celém městě.

1 - Obchod s potravinami na rohu Smetanovy a Dvořákovy ulice; 2 - Bezručova ulice – pohled ze Slovanské ulice k Havlíčkově ulici; 3 - Pohled do Bezručovy ulice směrem ke Slovanské ulici; 4 - Stavba bytovek 1330 a 1331 v Polní ulici

Starší obyvatelé Obůrek vzpomínají, že ještě na začátku 70. let 20. století mohli navštívit obchod na rohu Smetanovy a Dvořákovy ulice, kde se nacházela prodejna potravin. Dům patřil rodině Tichých, ale prodávali zde Stárovi.

V roce 1980 přibylo v Polní ulici pět bytových domů, které stavěli občané svépomocí jako členové bytového družstva Žuráň. V tomto roce byla zahájena stavba zbývajících bytovek – celá výstavba 24 bytových domů byla dokončena v roce 1984. V tomto roce byly vybudovány chodníky ve Slovanské a Dvořákově ulici. I nadále probíhala individuální výstavba rodinných domů. V průběhu 80. let byly jednotlivé domy dokončeny v celé oblasti Obůrek, hlavně však v Bezručově ulici.

V měsíci říjnu 1999 byla zahájena oprava povrchu vozovky nejjižnější části Slovanské ulice od křižovatky s ulicí Smetanovou po ulici Polní. Oprava stála 397 tis. Kč a byla ukončena začátkem prosince.

Koncem srpna 2002 byla zahájena rekonstrukce kanalizačního řadu v ulici Foerstrova s termínem dokončení v říjnu t. r. Povrch vozovky nad výkopem byl provizorně zahutněn štěrkem vzhledem k tomu, že příští rok bylo záměrem města pořídit zde povrch nový, definitivní.

V letech 2013 a 2014 proběhly opravy veřejné kanalizace v ulicích Havlíčkova a Smetanova, které skončily v polovině roku 2015. Poté proběhla ve Smetanově ulici velká rekonstrukce samotné ulice včetně veřejného osvětlení, místního rozhlasu a chodníku. Po obou stranách ulice byly vysázeny okrasné stromy. Tyto práce byly ukončeny v listopadu a stály 4,1 mil. korun. V následujícím roce proběhla rekonstrukce veřejného osvětlení v Bezručově ulici.

Mohutná bouře, která 27. 5. 2016 postihla naše město, řádila i v Obůrkách. Některé ulice, především Smetanova, byly zaplaveny do výšky 20 cm.

V roce 2017 přišla na řadu rekonstrukce jižní části Slovanské ulice (cca 350 m) od Bučovické ulice až k ulici U Mlýna. Slovanská ulice patřila v té době k nejvíce poničeným lokalitám. Chodník ze zámkové dlažby se posunul blíže k vozovce, aby vznikl nový prostor pro zeleň před fasádami domů a bylo vybudováno také 22 parkovacích stání. Vozovka dostala nový povrch. Rekonstrukce stála 8,4 milionu korun. Na opravách se podílela i firma Lohmann & Rauscher částkou 1,5 milionu korun. Kromě Slovanské ulice se dočkaly nové dlažby i v části ulice U Mlýna. Nutnou rekonstrukci kanalizace potřebovala také Dvořákova ulice. Akce se uskutečnila taktéž v roce 2017.

Prvních pět fotek je z rekonstrukce Smetanovy ulice z let 2013–2015. Na šesté fotce je rekonstrukce Slovanské ulice v r. 2017. Poslední dvě fotky jsou z demolice administrativní budovy bývalé Agry v ulici U Mlýna v r. 2015

Průmysl

Ve východní části Obůrek ve Slovanské ulici od křižovatky se Smetanovou ulicí až ke kamenosochařství M. Konečný na rohu s Polní ulicí se nachází rozpadající se budova bývalé provozovny. Již více než 30 let je opuštěná, na jedné části chybí střecha. Již před 2. světovou válkou se zde nacházela tzv. kolíčkárna1), která patřila rodině pana Hrdy. Po roce 1948 byla znárodněna a výroba se přizpůsobila tehdejším potřebám. Provozovna patřila OPP (Okresnímu průmyslovému podniku Vyškov), která od šedesátých let začala produkovat výrobky z tehdy nového materiálu – z plastu. Hlavní náplní byly plastové koupelnové skříňky. Podnik v té době zaměstnával 30–40 lidí. Po privatizaci v r. 1990 tato výroba s novými majiteli pokračovala do roku 1993, kdy pro blíže nespecifikované potíže zanikla. Výroba plexi byla přesunuta do budovy bývalého mlýna v Tyršově ulici a trvá dodnes.

V roce 2014 začala bytová výstavba (Rezidence Litava) v areálu bývalého Elektroodbytu. V této lokalitě již od 17. století existoval pivovar. Ve Slavkově se vařilo pivo od středověku (první zmínka z roku 1497). Koncem 16. století měšťané soustředili pivovarskou výrobu do jednoho domu na náměstí (dnešní Panský dům č.p. 89), ten ale museli kvůli zadlužení po třicetileté válce prodat. Od té doby vařila ve Slavkově pivo pouze šlechta, a to v místech, kde měla i další hospodářské budovy. Panský pivovar byl v provozu do roku 1917, kdy jej od Kouniců koupil hrušecký pivovar. V objektu zůstala dál sladovna. Později zde vznikl sklad Elektroodbytu, který se staral o plynulé zásobování elektromateriálem. V roce 1974 byl celostátně velký nedostatek elektroinstalačního materiálu. Byl proto vypracován předepsaný limit zásob. Z toho důvodu byl areál Elektroodbytu oplocen, rozšířen a byly provedeny další úpravy v interiérech. Zvýšil se i počet pracovníků na 110 a bylo přijato šestibodové opatření ke zlepšení zásobování. Do roku 1980 byla naplánována výstavba skladových ploch. Po roce 1990 Elektroodbyt zanikl a areál se postupně změnil v sídla různých menších firem a v ubytovnu.

Kolem roku 2014 zde začala bytová výstavba (stavba rodinných domů) a úplná přeměna lokality v Rezidenci Litava s 86 byty a třemi rodinnými domy byla dokončena až v současné době. V jednom z bytových domů (Slovanská 1692) vzniklo od 1. května 2024 odloučené pracoviště Mateřské školy Zvídálek se dvěma třídami, které město provozuje v pronajatých prostorách. Důvodem byla dlouhodobá rekonstrukce budovy MŠ na Koláčkově náměstí.

1 - Bývalá kolíčkárna, později „plexi” ve Slovanské ulici; 2 - Dnes už neexistující administrativní budova Agry; 3 - Areál bývalého pivovaru, později Elektroodbytu (dnes rezidence Litava); 4 - Budova bývalého mlýna, na jejímž místě stojí nový pivovar (jen komín zůstal)

V těsné blízkosti bývalého panského pivovaru, který zanikl v roce 1917, na místě bývalého mlýna byl postaven v letech 2011–2013 nový pivovar s pálenicí. Jeho slavnostní otevření se uskutečnilo 15. 2. 2013. V roce 2017 byla pálenice zrušena a na jejím místě vznikl logistický sklad.

Starý mlýn, který musel být zbořen, byl poháněn vodou z mlýnského náhonu, která byla přiváděna z horního soutoku u Hodějic. Mlýnský náhon byl užíván jako obousměrný kanál, kdy bylo možno velkou vodu od Němčan pustit mimo náhon přímo do Litavy anebo z ní do náhonu. Spojené vody od Hodějic tekly do mlýna a pivovaru se sladovnou s přilehlým hospodářským dvorem. Odtud se rozdělovala zbytková voda ze mlýna do dvou směrů – prvním do Postranné pod hradby města pro jeho potřebu a druhým do napřímeného odtokového koryta (okolo dnešního sídliště Polní) napojeného na soutok staré a napřímené Litavy.

Dalším podnikem, který měl své sídlo na východní hranici Obůrek, byla Agra. Závod vznikl na počátku roku 1971 delimitací bývalých družstev Mona Otnice a Pamos Kunovice. Agra byla organizačně podřízena Agře Přelouč. V závodě byla zajišťována výroba technologického zařízení zprvu pro vepříny a po roce 1976 pro chov skotu, později se zde vyráběly i nároč-nější stroje, jako jeřáby, dopravníky apod. V 80. letech plánovalo vedení města rozšíření závodu Agra. Pracovalo zde cca 140 pracovníků v sedmi výrobních halách. Agra skončila v roce 1997 a její administrativní budova byla v roce 2015 srovnána se zemí.

V letech 2025 a 2026 proběhla i rekonstrukce vodovodního řadu v Havlíčkově ulici. Je to jedna z posledních ulic města, která čeká na rekonstrukci vozovky a chodníků. Na rekonstrukci čeká i Bezručova ulice. Svůj ráz zcela změnila i ulice Krátká. Starý rohový dům s dílnou byl zbourán a na jeho pozemku se zahradou vyrostly tři moderní obytné domy. Nový dům zaplnil i volné místo na rohu Krátké a Polní ulice.

Demolice domu na rohu Smetanovy a Krátké ulice v březnu 2022

Počínaje 90. lety si lidé postupně svépomocí modernizovali své domy včetně venkovních úprav a ulice Obůrek prokoukly. Od svého počátku až po dnešek patří čtvrť Obůrky mezi klidné a příjemné části města k bydlení. Pomohla k tomu i přeměna skladového areálu v nedávné době.

Ulice Obůrek

Smetanova

Začínala od křižovatky Lidická–B. Němcové (dříve Pastýřská–Růžová) směrem na východ, založena byla v r. 1909. Původní název ulice byl dříve Rozehnalova podle jejího stavitele. V roce 1926 byla nazvána Mlýnskou. V roce 1935 (1. března) byl její název změněn na ulici Bedřicha Smetanovy.

Förstrova

Ulice, která spojovala ulice Smetanovu a Polní. Jméno Dra Foerstera Jos. Bohuslava2) dostala 1. 3. 1935.

Krátká

Spojnice mezi Smetanovou a Polní.

Havlíčkova

Vede ze Smetanovy do Bučovické ulice. Založena v r. 1908 nejprve po západní straně. Pojmenována byla v r. 1926 podle Karla Havlíčka Borovského3).

Dvořákova

Nachází se mezi Smetanovou a Bezručovou. Své jméno dostala 1. 3. 1935 podle hudebního skladatele Antonína Dvořáka.

Polní

Od ulice Čs. armády až po Slovanskou (paralelní s ulicí B. Němcové a Smetanovou). Patří k ní i celé sídliště Polní s 24 bytovými domy (96 bytů). Svůj název dostala 9. 10. 1939.

Bezručova

Původní název od 1. 3. 1935 byl Dr. Antonína Cyrila Stojana4), po válce nazvána Bezručovou5).

Slovanská

Vznikla v r. 1912. Část ulice směřující od Bučovické na jih se jmenovala Na tržišti. (Od Bučovické na sever nesla název Tovární.) Tržiště, kde se konaly trhy na hovězí dobytek, se nacházelo v místech dnešní čerpací stanice v Bučovické ulici. Název Slovanská nese i spojovací ulice mezi bývalou kolíčkárnou a dětským hřištěm u výrobního areálu U Mlýna.

U Mlýna

Ze Slovanské k pivovaru.

Poznámky:

1) Kolíček neboli také roubík (zdrobněle roubíček) byl dřevěný špalíček s očkem, který sloužil k utažení a zajištění provazu na slaměné snopy bez nutnosti vázat složité uzly. Celý konopný provaz s kolíčkem se nazýval vazák. Tento systém výrazně šetřil čas i prsty vazačů oproti pletení slaměných povřísel. Používal se před nástupem samovazačů a kombajnů.

2) Josef Bohuslav Foerster, narozen jako Josef Caspar Franz Förster, byl český hudební skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik.

3) Karel Havlíček Borovský byl český vlastenec, novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky.

4) Antonín Cyril Stojan (1851–1923), byl moravský římskokatolický duchovní a politik, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský v letech 1921–1923. Lidmi přezdívaný jako Tatíček Stojan – na Moravě je dodnes velice uctíván.

5) Petr Bezruč (vlastním jménem Vladimír Vašek) byl český básník. Je považován za autora jediné básnické sbírky Slezské písně, vydané na počátku 20. století.

Bedřich Maleček