• slavkov-austerlitz

Naivní malířka Ludmila Procházková

Aktualizováno: 15. dub 2020


Mezi nejvýznamnější české ­naivní (insitní) umělce a k významným osobnostem našeho města patří malířka Ludmila Procházková. Narodila se 25. prosince 1903 v Heršpicích u Slavkova a malířské nadání zdědila po své matce, která pocházela z oblasti „lidových maléreček“ – z Klobouk. Její sklon k malování se projevoval od raného mládí.

Školu začala navštěvovat ještě před šestým rokem a svým malířským nadáním převyšovala ostatní děti. I po ukončení školní docházky malovala stále jen ze záliby. Jako jednadvacetiletá se vdala. Její manžel Josef Procházka byl poštovní úředník. V letech 1928–1932 žili ve Slavkově a pak v Biskupicích u Jevíčka. V roce 1938 odtud utekli před německým záborem pohraničí zprvu do Cetkovic, po krátkém pobytu pak do Brna, chvíli pobyli ve Slavkově, aby nakonec skončili v Dambořicích, kde bydleli až do roku 1948. Poté se natrvalo přestěhovali do Slavkova u Brna.

Většinu aktivního života trávila paní Procházková v domácnosti, několik let dělala poštovní úřednici. V letech 1951–1955 pracovala ve slavkovském muzeu, pro srdeční onemocnění se musela zaměstnání vzdát. Měla tři děti. Dcera Jiřina se odstěhovala s rodinou do Pardubic. Oba synové zemřeli v dětském věku (8 a 18 let).

Malovat začala v roce 1941. Nábytek při stěhování hodně utrpěl, pustila se proto do jeho zkrášlování malbou. Po nábytku se dala do malby lišty na talíře a hrnků do kuchyně, pak kredence a postupně pak dalšího nábytku. Když jednou její malůvky viděl malíř profesor Jan Znoj, byl velmi překvapen a gratuloval jí k čistému malířskému projevu bez cizích prvků. Tím jí dodal odvahy do dalších maleb. S citem zdobila dětské kolébky, pak starodávné truhly a další zachovalé starší kusy nábytku. To již bydlela ve Slavkově v Bezručově ulici a jedna z těchto kolébek byla i v tehdejší v obřadní síni MěstNV.

Malovala téměř na vše, co jí přišlo do ruky. Nejen na dřevo a plátna, ale také na sklo a keramiku. Za svůj život bylo těchto děl a dílek několik stovek. Naivní čistotu jejích obrazů umocňovala dětská významová perspektiva. Ze všech obrazů Ludmily Procházkové září čistota a dokonalý soulad barev. Jsou působivé svým vypovídajícím obsahem, svou srozumitelností a podmaňujícím kouzlem své prostoty. Mimořádně krásné jsou její obrazy se zimními motivy. A i když jsou její obrazy malovány naivně, pro svou vysokou přesnost jsou významným příspěvkem k umělecké archivaci regionální historie hlavně první třetiny 20. století.


Malířské náčiní paní Procházkové bylo skromné – několik štětců, tub s barvami a nějaké plechovky od konzervy s víčky na rozdělávání barev. Na stole býval obvykle plech buchet, na sporáku konev s čajem. Většina činností se odehrávala v kuchyni, která jí sloužila jako jídelna, přijímací pokoj, výstavní síň, dílna i malířský atelier.

Ludmila Procházková ráda vyprávělo o tom, co v mládí zažila. Např. o vesnickém bubeníkovi ohlašujícím obecní zprávy, draní peří za zimních večerů, šlapání zelí bosýma nohama v sudu, vytahování hladových koroptví v zimě z hlubokého sněhu, zvyklosti při narození, křtu, biřmování, svatbě, pohřbu, také lidové léčitelství jako ošetření hnisavých ran přikládáním kravského lejna, nošení korálků z oloupaných česnekových stroužků při žloutence, zaříkání nemocí u dobytka, léčba bolestí hlavy z uhranutí, odstraňování kožních bradavic vlasem z koňského ocasu, pasení hus, koz, sbírání obilních klásků (klásí), paběrkování kukuřice, tradice vánoční, velikonoční, masopustní, domácí kuchyně (lokše, báleše, šišky, slíže, fanky, vdolky) aj. O těchto věcech uměla nejen vyprávět, ale dovedla je i kouzelně vyjádřit na svých obrazech.

Všechny obrazy jsou vlastně namalované její vzpomínky na konkrétní situace, osoby nebo události zasazené do určitého místa. S oblibou jim říkala „obtažené a vybarvené vzpomínky“. Rozkošná je např. namalovaná vzpomínka ze školy, jak děti stojí v řadě k panu učiteli, který jim postupně ořezává tužky.


Se svým manželem, rodákem ze Slavkova, byli podle slov L. Procházkové harmonickou dvojicí. Za 52 let společného soužití se nepohádali. Josef Procházka byl sečtělý, před penzí pracoval v archivu slavkovského okresu. Byl sběratel (filatelie, filumenie, keramika, skautské odznaky). Po odchodu do důchodu začal také malovat. Zemřel 12. října 1976.

Ludmila Procházková vystavovala od roku 1963 u nás i v zahraničí (15 výstav, z toho 8 v zahraničí), mj. na výstavách naivního umění v Montrealu, Mnichově, Curychu nebo v Bruselu. Její díla vlastní SNG Bratislava, Národní museum Praha, GVU v Litoměřicích, Musée d’art naïf de l’Ile de France ve Vicq u Paříže atd. Ve Slavkově se konala výstava z děl Ludmily a Josefa Procházkových v roce 1982.

Rámy jejích obrazů na první pohled vypadají jako dřevořezby, ale ve skutečnosti si je Ludmila Procházková sama pletla ze žitné slámy a z obilního plevele – z ovsahy (ovsa hluchého). Bylo to proto, že na rám neměla peníze. S odstupem let se její originální rámování stalo stejně obdivovaným, jako její obrazy. Dovedla takto vytvořit nejen rámy k obrazům ze slámy, orobince. kukuřičného „šústí“, ale i kabelky, ošatky a další dárkové výrobky – vše s neopakovatelným půvabem. Nádherné jsou i její další výtvory: z husích, kačeních a slepičích brk, které zbyly po draní peří, dokázala vytvořit květy s voskovou vizáží, z polének vyřezávala panenky a zvýraz­ňovala je malbou. Z plenky vytvořila krásný, decentně malovaný šátek pro sváteční dny. Co se této drobné a skromné ženě dostalo do rukou, to dokázala umělecky ztvárnit.

Podle odhadů znalců jejího díla namalovala za svůj život 400 až 500 obrazů, které jsou roztroušeny po celém světě.



V posledních letech svého života paní Procházková místo malování brala do rukou pero a zapisovala své vzpomínky, příhody a události ze svého života. Její vyprávění svědčí o nesporném talentu. Tyto vzpomínky nebyly zveřejněny a zřejmě zmizely nadobro. Smrti se nebála, považovala ji za stejně přirozenou jako narození. Když jí bylo smutno, říkala, že se těší na klid a pokoj na té konečné stanici. Zemřela v roce 1984 ve Slavkově u Brna.

V Bezručově ulici nic nepřipomíná, že zde žila a tvořila jedna z našich největších naivních umělkyň. Nepochybně by si zasloužila alespoň pamětní desku na dům.

Z veřejně dostupných zdrojů zpracoval B. Maleček


Ludmila Procházková * 25. 12. 1903 Heršpice † 29. 9. 1984 Slavkov u Brna



53 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše