Svěcení praporu v roce 1896
V hudebních i v obecně kulturních dějinách Slavkova u Brna zaujímá pozoruhodné místo Farní cyrilská jednota (dále též FCJ). Je spolkem, jehož délku existence ani repertoárový záběr žádný jiný slavkovský spolek nepřekonal. V minulosti byla několikrát zmíněna v regionální historické i muzikologické literatuře, vždy však pouze v širším kontextu. Jelikož dnes (r. 2010) žijí již jen dva někdejší činní členové jednoty (nar. 1918 a 1919), považuji za svou povinnost aspoň tímto příspěvkem připomenout těleso, kterým prošly stovky nadšenců, kterým časově i fyzicky náročná pěvecká a divadelní činnost byla samozřejmostí.
Za rozhodující impuls k založení FCJ ve Slavkově můžeme považovat přípravu k oslavám milenia smrti sv. Metoděje v roce 1885, které nakonec přerostly do akce vpravdě mezinárodní. Předběžné valné hromady 9. 8. 1885 v prostorách městské radnice se zúčastnilo 29 osob. Ke schválení spolkových stanov došlo 15. 8. 1885 pod č. j. 16 597, ustavující valná hromada se konala 13. 12. 1885.
Nejviditelnější složkou spolku se stali činní členové, kteří se měli zúčastňovat zkoušek a vystoupení spolku a naplňovat tak jeho hlavní poslání. Po opadnutí prvotní vlny nadšení se několik následujících desítek let udržoval stav na počtu 60–70 pěvců, což umožňovalo realizaci i děl, vyžadujících poměrně silné hlasové obsazení. Každý zpěvák zkoušel minimálně dvakrát týdně; v pondělí muži, v úterý ženy, v pátek byla zkouška společná a nedělní odpoledne poskytovalo rezervu pro zkoušky mimořádné.
Až po 10 letech existence si FCJ pořídila vlastními náklady spolkový prapor a slavnost jeho svěcení se stala jedním z nejsvětlejších bodů historie spolku. Dějiny FCJ však netvořily pouze události radostné, členové se museli potýkat i s mnohými strastmi a příkořími. Některé trampoty se nakonec obrátily v dobré; kvůli nepřízni vedení města od počátku 20. století si několik spolků nakonec postavilo vlastní dům (budova dnešní Základní umělecké školy).
První světová válka přervala nit života mnohých spolků; Jednota v sestavě ztenčené o narukované vojáky udržovala aspoň pravidelné zkoušky liturgického zpěvu, ochotníci své nácviky ztlumili na minimum, do celkového zákazu divadelních představení v roce 1916 hráli pouze dvakrát. Dušený plamínek držely při životě jen mladší členky, provozující v neděli odpoledne loutková představení. Bolestně bylo vnímáno zejména přerušení dopravy, kvůli kterému nebylo možné ani vypravit zástupce na pohřeb bývalých členů. Až počátkem roku 1917 divadelní činnost poněkud ožila, již v březnu se hrálo s pomocí vojáků, léčících se v lazaretu.
Cyrilská jednota v roce 1930
FCJ ve Slavkově odchovala celé tři generace zpěváků a hudebníků. Z první, zakladatelské, známe hlavně činovníky, jejichž jména jsou zaznamenána ve spolkových dokumentech, zatímco řadoví členové figurují v zápisech sporadicky. Příslušníci druhé generace se narodili nedlouho před nebo krátce po vzniku Jednoty. A generaci třetí, narozenou hlavně za první republiky, zastavil v tvůrčím rozletu zákaz, jenž postihl všechny korporace, s jejichž existencí, natož činností, nehodlal totalitní režim v budoucnu počítat. Členové sice pokračovali v činnosti jako chrámový sbor, ale záhy přišly časy diametrálně odlišné od dosavadních. Na všechny byl postupně vyvíjen soustavný psychologický tlak; tu silnější, tu mírnější, podle
okolností a úvahy, která metoda přinese větší efektivitu. Těžko lze mít za zlé rodičům, kteří do zkoušek přestali chodit, poněvadž nechtěli svým dětem kvůli občasnému zpívání v kostele uzavřít cestu ke studiu či sobě ke kariernímu postupu v práci. Zredukovaný sbor FCJ se tak záhy dostal do pozice, která stranické představě vyhovovala: začal pozvolna stárnout a bez nutného přílivu mladých členů byla prognóza jejího zániku záležitostí jednoduchých počtů...
Jen během prvních 40 let 20. století vyprodukovala Cyrilská jednota na 70 činoher, přes 60 zpěvoher a bezmála 70 nejrůznějších koncertů, večírků a hudebních akademií (!!!). Už tento výčet budí úctu, která se ještě umocní vědomím, že vedle světské produkce zde stále existovala činnost tělesu nejvlastnější, a to práce na reformě chrámové hudby a zpěvu. Na její vrub bylo připsáno přes 50 celých mší a desítky děl menších forem – graduale, ofertorií, Pange lingua a nejrůznějších vložek.
Opereta Lojzička provedená 27. října 1935 v cyklu jubilejních oslav padesátiletého trvání Cyrilské jednoty ve Slavkově u Brna
Na svém uměleckém vrcholu stál spolek počátkem druhé světové války: 21., 22. a 29. září 1940 provedli sólisté a sbor FCJ, doprovázeni Slavkovským orchestrálním sdružením, operu Viléma Blodka V studni a 20. října v obdobném obsazení byla ve slavkovském kostele při mši sv., vysílané brněnským rozhlasem, provedena Mše F-dur Františka Picky. Šestého dubna 1941 bylo v sále slavkovské spořitelny provedeno na počest 100. výročí narození Antonína Dvořáka jeho oratorium Stabat Mater, vše řídil František Franc (ne náhodou nese již několik let naše Základní umělecká škola jeho jméno ve svém názvu). Po jeho úmrtí byly spolku dopřány ještě dvě velké události: 29. a 30. 4. 1947 při oslavách milenia smrti sv. Vojtěcha, spojených s poutí jeho ostatků po našich zemích a 22. 3. 1953 posledním slavnostním provedením Haydnova oratoria Sedm slov Vykupitelových na kříži.
Cyrilská jednota ve Slavkově s protektorem Václavem Uhýrkem a sbormistrem Františkem Francem v roce 1935
Zrušení FCJ bylo v rozhodnutí Okresního národního výboru ve Slavkově u Brna ze 14. 10. 1953 odůvodněno slovy: „Po provedení nové úpravy spolkového života bylo očekáváno, že spolek Farní jednota Cyrilská ve Slavkově u Brna se bude snažiti zvýšenou měrou přispět k budování socialismu. Toto očekávání však nebylo splněno. Okresní národní výbor ve Slavkově u Brna došel proto k přesvědčení, že existence spolku nepomáhá k výstavbě socialismu, a proto rozhodl, jak výše uvedeno. Vzhledem k naléhavému veřejnému zájmu na provedení shora uvedeného rozhodnutí vylučuje se odkladný účinek případného odvolání, není odvolání přípustno.“
Farní cyrilská jednota na fotografii s P. Václavem Drbolou (stojící druhý zprava)
Farní cyrilská jednota ve Slavkově byla skutečně výjimečným fenoménem. Fenoménem pěveckým, hudebním, divadelním a zejména lidským. „Cyriláci“ byli na svůj spolek hrdi a nelitovali námahy pro něj mnoho udělat. Není příliš relevantní námitka, že „byla jiná doba, nebyla televize, video a podobně, lidé se dokázali bavit i jinak“. Příčina ochoty pro „Cyrilku“ něco obětovat byla jinde. Spočívala ve vztazích, které si členové vybudovali nejen mezi sebou, takže formální zákaz, násilné rozpuštění spolku, znamenal pouze změnu formy existence. Od většiny členů to však vyžadovalo značnou dávku osobní statečnosti, snášet pronásledování režimem. Většina „Cyriláků“ tak zůstala svému spolku věrná až do posledních sil, ne-li do smrti. A je na nás, aby tolik nadčasově krásného neupadlo v zapomnění.
Petr Hlaváček
Zdroj: Slavkovský zpravodaj 10/2010
Členové FCJ 24. října 1965
Farní cyrilská jednota v roce 1950
