Jeho parádní disciplínou byl oštěp

Trojnásobný mistr ČSR a držitel čtyř národních rekordů František Hejtmánek

Všestranný sportovec, průkopník atletiky ve Slavkově u Brna i v Brně, který bojoval v I. světové válce, legionář. Ale především český (1911) a československý rekordman v hodu oštěpem (1921–1922), reprezentant a trojná-sobný mistr ČSR. To je stručná charakteristika Františka Hejtmánka, který v letech 1921–1929 žil ve Slavkově u Brna, kde se i oženil.

František Hejtmánek se narodil v Nosislavi 14. 11. 1891, jeho otec František byl půlláníkem, matka Františka rozená Kalabusová byla z Heršpic u Slavkova. Po jeho narození se rodina záhy přestěhovala do Heršpic, kde se později narodili Františkovi mladší sourozenci Karel a Jaroslav a kde František žil až do svého nástupu do bojů I. světové války.

František s atletikou začínal jako student obchodní akademie v Brně při pětiboji brněnských středních škol v roce 1909. V roce 1911 se zasloužil o vítězství obchodní akademie ve 2. ročníku středoškolského pětiboje, když zvítězil ve čtyřech disciplínách a v páté skončil druhý. Ve stejném roce přestoupil do Moravské Slavie a na závodech v Praze na II. české olympiádě 2. 7. 1911 překonal český rekord v hodu oštěpem výkonem 56,14 m (starým způsobem, držením na konci nářadí, tzv. z prstu). Vynikající výkonnost si udržel až do vypuknutí války 1914. Velmi dobrých výkonů dosahoval i v dalších disciplínách, nejen vrhačských, ale i ve skocích a bězích, a je tak oprávněně považován za jednoho z nejlepších brněnských předválečných atletů. Připravoval se i na překonání světového rekordu, ale zranění ho nadlouho vyřadilo z činnosti.

V době první světové války bojoval na ruské frontě s 8. pěším plukem. Padl do zajetí 18. 5. 1915 v dnešním Polsku u obce Klimontów v hodnosti desátníka. V zajetí pobyl na neznámých místech nelehké tři roky. Do čs. legií vstoupil v Omsku, kde byl zařazen zase jako vojín 24. 7. 1918 u štábu čs. vojsk. Na Sibiři se úspěšně zúčastnil řady atletických závodů (1918–1920), dokonce se připravoval na poválečnou olympiádu v Antverpách v roce 1920. Ale protože se vrátil až v roce 1920, nedostal se do nominace. V legiích skončil demobilizací 30. 9. 1920 v hodnosti rotmistra. Jako legionář užíval druhé jméno Vladimír, encyklopedie uvádí i jeho pseudonym Hejnek.

Po návratu z války si našel bydlení v Brně (Veveří 57), později se vrátil do Slavkova. Zde žil v letech 1921–1929, kde mj. pomáhal s propagací atletiky. Pokračoval ve znamenitých výkonech v hodu oštěpem a stal se československým rekordmanem. Musel se přeorientovat na nový způsob hodu, na tzv. švédský styl, kterým jako první český oštěpař překonal hranici 50 metrů: výkon 50,11 m (3. 7. 1921 v Praze) a 53,09 m (7. 5. 1922 opět v Praze). Byl trojnásobným mistrem ČSR (1920–1922) a reprezentantem republiky, držitelem čtyř čs. rekordů, reprezentoval ve dvou mezistátních utkáních (1922 a 1923). Závodní činnost ukončil v roce 1924.

Po návratu z války se stal ředitelem obchodní centrály Ústředního svazu českých hospodářských družstev Moragro v Brně. Oženil se 30. května 1923 v Heršpicích se svou sestřenicí Marií Paráčkovou (naroz. v Husovicích), která od roku 1906 žila ve Slavkově. Až do roku 1929 žili ve Slavkově ve Zhořelově (dnes Čapkově) ulici č. 489, kde se jim narodil v roce 1928 syn Miloš. František Hejtmánek zemřel 22. 10. 1947 v Brně a je pohřben na židenickém hřbitově.

Hrob Františka Hejtmánka, jeho manželky a syna v Židenicích

V roce 1971 se ve Slavkově uskutečnil první ročník memoriálu Františka Hejtmánka v hodu oštěpem pro dorostence při příležitosti uplynutí 50 let od doby, kdy ve Slavkově pod jeho vedením začínala lehká atletika. Jeho manželka Marie, která pochází ze Slavkova, darovala pro vítěze memoriálu broušený putovní pohár.

B. Maleček