• slavkov-austerlitz

Karel Valach – zapomenutý letec

Aktualizace: čvn 6


Posádka ve výcviku. Zleva Horák, Filler, Valach, Bernát, Konštacký, Plzák. Srpen 1940. Karel Valach na jaře 1939 sloužil na piešťanském letišti a jako střelec jednoho ze tří dvouplošníků Šm 328 odtud dne 7. června spolu s jedním Aerem 101 uletěl do Polska / Repro: internet


V lednu 2007 přinesl Slavkovský zpravodaj zajímavý článek, ve kterém jeho autor Vladimír Pavézka vzpomenul letce RAF Karla Valacha. Jeho jméno je možno najít na slavkovském hřibitově a je uvedeno na konci tabule se jmény obětí II. světové války. Závěrem svého článku se V. Pavézka ptá: Jak se dostalo jméno tohoto letce na pamětní desku ve Slavkově a žil zde někdy? A prosí čtenáře zpravodaje o pomoc při pátrání po jeho osudech.

Uplynulo šest let a Vladimíru Pavézkovi se podařilo získat další zajímavé podrobnosti ze života tohoto letce:


Karel Valach se narodil v Kroměříži, odkud se celá rodina přestěhovala do Slavkova u Brna. Po základní vojenské službě zůstává armádě a stává se pilotem československého letectva. Po okupaci jedním z mála letců, kterým se podařilo uletět z mateřského letiště na Slovensku do Polska. Po porážce Polska Německem byla jeho cesta podobná jako ostatních dobrovolníků. Nejdříve Francie, po její kapitulaci pak cesta do Anglie a pak brzy k 311. československé peruti. Při jedné vycházek se seznámil s anglickou dívkou a krátce nato se s ní oženil. V té době již zahájili Němci leteckou bitvu o Anglii. Ubíhaly měsíce rodinného štěstí, ale také bojových střetů s nepřítelem. Až přišel 23. červen 1941. Osádka Wellingtonu mířila k náletu na Brémy. Při zpátečním letu byl letoun napaden nočním stihačem Luftwaffe, začal hořet a zřítil se zemi. Přežil jen první pilot Vilém Bufka, který se zachránil na padáku a dostal se do zajetí. Zbytek posádky včetně Karla Valacha uhořel.

Po skončení války, kdy se velitel Bufka vrátil ze zajetí, navštívil v Anglii Valachovu ženu Dorren s malým synkem Charliem, aby jim podal zprávu o posledních okamžicích svého přítele Karla, dvojnásobného nositele Československého válečného kříže 1939. Tak skončil život jednoho z odvážných československých letců z Vyškovska.


Před operačním letem. Zleva: Sgt Karel Valach (padl 23. 6. 1942), Sgt Josef Filler, F/Sgt Josef Bernát, P/O Vilém Konštacký (padl 23. 6. 1942), P/O Josef Horák (z Lidic) a Sgt Jan Plzák / Repro: internet


Článek z knihy Od okupace k vítězství. Vyškovsko 1939–1945

Nevrátil se s letounem Wellington KX-T –T2990 z náletu na Brémy. Podle zprávy holandského Červeného kříže letoun havaroval u Nieuwe Niedrop, zpráva však nic neříká o pohřbu osádky, v níž byli dále J. Hejna, V. Konštacký, A. Rozum a L. Smrček. Kapitánem letounu byl rotmistr Vilém Bufka, který se jako jediný z osádky zachránil padákem. Upadl o zajetí a v něm se dočkal konce války. Vzpomenut na panelu 37 v památníku letců Runnymede.

Článek z knihy František Loucký – Mnozí nedoletěli

Okolnosti zániku Wellingtonu T2990-KT-X a smrti pěti členů jeho posádky mohly být objasněny až po válce. Letoun se v pořádku dostal k cíli, ale při zpáteční cestě jej zaskočil noční stíhací Messerschmitt Bf.-110. Pilotoval jej Oblt. Egmont Prinz zur Lippe-Weissenfeld, velké noční stíhací eso Luftwaffe. Bylo to již osmé vítězství. Celkem sestřelil 51 letadel. Ačkoli druhý pilot Sgt. Alois Rozum a předni střelec F-Sgt, Jan Hejna se zřejmě z hořícího letounu pravděpodobně dostali, zahynuli stejně jako navigátor P-O Konštacký, radiotelegrafista PO Leonard Smrček a zadní střelec Sgt. Karel Valach, kteří byli s největší pravděpodobností zraněni nebo zabiti již na palubě stroje. Jejich ostatky v troskách Wellingtonu, hluboce zarytého do země na pozemku farmy rodiny C. van Eetena, se Němci ani nesnažili nalézt, tím méně důstojně pohřbít. Teprve roku 1989 bylo díky iniciativě svědka této události pana A. Wita místo havárie upraveno do podoby válečného hrobu a následujícího roku slavnostně odhaleno.

Článek z knihy Jiří Rajlich — Na nebi hrdého Albionu

VHA, fond kvalifikačních listin – J. Breitcetl. Po vzniku samostatného Slovenského štátu působila 64. letka v Piešťanech. Osm jejích příslušníků se 7. června 1939 proslavilo svým odvážným úletem do Polska, k čemuž použili čtyř dvoumístných letounů. Zatímco osádka letounu Aero Ab-101.15 (des. Jozef Hrala – čet. Ludovít Ivanič) přistála v Krakově, osádky strojů Letov š-328.155 (des. Jan Lazar - čet. František Knotek), š-328.342 (des. Imrich Gablech – des. Jozef Řehák), š-328.344 (des. Jozef Káňa – svob. Karel Valach) dosedly na letecké základně Deblin. Letouny nebyly vydány zpět na Slovensko, letci byli 1. července 1939 přijati do svazku polského letectva a později sloužili v RAF. Byli to jediní slovenští letci, jimž se podařilo uletět do Polska. Pokus mechaniků 10. letky, voj. Pavola Rajtáka a voj. Jozefa Krošláka, o úlet z Nitry do Polska na stroji š-328.250 skončil tragicky. Došlo k němu 7. června 1939, ale v důsledku nepřízně počasí a ztráty orientace nad Oravou se osádka rozhodla vyskočit. Zatímco Krošlák zahynul v troskách letounu, který dopadl v prostoru Oravská Magura, Rajtákovi se seskok zdařil, ale byl zadržen slovenskými orgány a později odsouzen k 25 letům těžkého žaláře.



Letoun WellingtonKX-FX-9827, na kterém létali piloti 311. československé peruti / Repro: internet


Úlet Karla Valacha ze Slovenska do Polska

Desátník Lazar uvedl, že jako nejvhodnější doba k úletu se jevil 7. červen 1939, den předcházející církevnímu svátku Božího Těla. V tento inkriminovaný čas končilo zaměstnání již v 10.00 hodin. Kromě toho měl letecký personál povoleno koupání v místních lázních. Všech osm letců se domluvilo na době odletu na 12.00 hodin po obědě. Kamarádi des. let. Lazara připravili nepozorovaně vše potřebné k odletu a on sám zůstal v kasárnách a teprve 15 minut před dohodnutým časem dorazil na letiště.

Letouny stály po dvou u hangárů. Po příjezdu des. let. Lazara se posadili čtyři letci do auta a vyrazili k hangáru, kde stály dva letouny Š-328. Vojenskou cisternou vezl Lazar výzbroj a výstroj, která se ihned naložila do strojů. Svobodník Valach spustil motory, které naštěstí ihned naskočily. Druhé dva stroje obstarával čet. let. Ivanič. Ve 12.03 odstartovali piloti čtyř strojů jednotlivě, a to bez zahřívání motorů, na které nezbyl čas. Ve čtyřech letounech Š-328.344, Š-328.342, Š-328.155 aAb-101.1 odletěli piloti Gablech, Lazar, Káňa a Hrala s mechanikem Ivaničem, střelcem Valachem, radiotelegrafistou Rehákem, všichni příslušníci 64. letky, spolu s Knotkem od technické letky.

Jako první odstartoval Lazar, kterého následoval Káňa a Gablech. Poslední odletěli Hrala s Ivaničem. Se strojem Ab-101 dosáhli 3000 metrů a po hodině a půl letu přistáli v pořádku na letišti v Krakově, kde se posléze hlásili na československém konzulátu. Tři osádky (Káňa a Valach, Gablech a Knotek nebo Rehák?, Lazar a Rehák nebo Knotek?) letěly na strojích Š-328 ke slovensko-polským hranicím ve výšce pouhých 800 až 1000 metrů. Od hranic pak přízemním letem. Po třech hodinách letu přistáli v Dęblinu.

Počínaje 1. červencem 1939 byla celá skupina přijata do řad polského letectva. Po vypuknutí války prožili se svými polskými a českými kamarády martýrium polské kampaně, při které jim šlo mnohokráte o život. Imrich Gablech, Ľudovít Ivanič, Jozef Káňa, Jozef Hrala, Jan Lazar a Jozef Rehák upadli do sovětského zajetí, ze kterého byli po mnohaměsíčním utrpení repatriováni na Západ. František Knotek upadl jako příslušník 311. československé bombardovací perutě již 25. září 1940 do německého zajetí. Osvobození se dočkal až 5. května 1945. Karel Valach, příslušník téže jednotky, zahynul 23. června 1941 v osádce Viléma Bufky. Jozef Hrala zahynul při cvičném letu 13. října 1942. Z celé skupiny dnes žije pouze plukovník v záloze Imrich Gablech, který 28. října 2009 obdržel Řád Bílého lva III. třídy vojenské skupiny. Tentýž rok 4. listopadu oslavil úctyhodných 94 let...


Trosky stroje ani těla se z bahna nepodařilo vyprostit. Leží kousek od kříže a obyvatelé holandské vsi Nieuwe Niedorp sem kladou květiny. Místo havárie navštívili manželka a syn Karla Valacha / Foto: R. Bukva


Karel Valach (* 26. 1. 1918–† 23. 6. 1941) Rotný 311. peruť – F-Sgt Palubní střelec – Air Gunner Vyznamenání: • dva Československé válečné kříže 1939

• čs. Medaile Za chrabrost


Vladimír Pavézka



Komentářů čtenářů

25.12.2015 16:22 Skubi Další informace o sestřelení je možné dohledat v knize zmiňovaného Viléma Bufky s názvem Bombardér T-2990 se odmlčel. 20.9.2013 19:22 Roman Žilka  - Hrdina. Co dodat? Buďme rádi, že jsme měli ve svých řadách lidi, jako byl Karel Valach. Nebýt jich, těžko bychom měli být na co hrdí. Čest jeho památce.

53 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše