První písemná zmínka o stavbě kostela ve Slavkově u Brna je z listiny napsané v Avignonu 9. listopadu 1322. Jednalo se o gotický kostel sv. apoštola Jakuba Většího. Koncem 17. století byl kostel natolik sešlý, že majitel panství Dominik Ondřej z Kounic pomýšlel na novostavbu, k níž zhotovil plány vynikající italský architekt Dominik Martinelli. Na místě starého kostela navrhl centrální stavbu na křížovém půdorysu s osmibokou kupolí. Tento plán však nebyl nikdy realizován. 27. června 1757 se starý gotický kostel z části sesunul, a proto byl uzavřen a zbořen. Bohoslužby se pak přesunuly do nedaleké kaple sv. Jana Křtitele na Špitálce.
Nový farní kostel Vzkříšení Páně patří mezi jedinečné památky klasicistní architektury v ČR. Byl postaven knížetem Václavem Antonínem z Kounic a Rietbergu v letech 1786 až 1789, tedy během pouhých tří let. Zpracováním stavebních plánů byl pověřen vídeňský dvorní architekt Ferdinand Hötzendorf.
Před kostelem je umístěna barokní socha sv. Floriána (1) z 18. století, která pochází z dílny italského sochaře Giovanni Giulianiho. Po pravé straně stojí litinový kříž z roku 1852.
Vstupní jižní průčelí kostela kopíruje starořecký styl. Šest sloupů s korintskými prvky nese trojúhelníkový štít s reliéfem „Rozeslání apoštolů“ (2) od sochaře tyrolského původu Františka Zacherleho a nápis připomínající knížete Václava z Kounic. Nad hlavním vchodem je zobrazen kounicko-rietbergský erb.
Interiér chrámu působí monumentálně díky rozsáhlému světlému prostoru. Pod kůrem se nacházejí dvě mramorové kropenky z konce 18. století. Loď kostela je dlouhá 33,5 m a široká 17,5 m. Její zaklenutí dosahuje výšky 25 m. Po obou stranách jsou arkády s reliéfní výzdobou, zobrazující v nadživotní velikosti výjevy ze života Ježíše Krista. Reliéf „Narození Páně“ (3) je dílem akademického sochaře Čeňka Vosmíka z roku 1910, stejně jako reliéf „Ukřižování Páně“ (8), který byl značně poškozen při bombardování města za 2. světové války. Reliéfy „Dvanáctiletý Ježíš“ (4) a „Vzkříšení Lazara“ (7) byly vytvořeny roku 1893 brněnskými sochaři Hansmanem a Stürmerem. Událost Ježíšova křtu v řece Jordánu přibližuje reliéf „Křest Páně“ (5). Je dílem Františka Zacherleho, stejně jako protilehlý reliéf „Poslední večeře“ (6), kterou Ježíš slavil se svými učedníky v předvečer Paschy. V presbytáři je vytvořen centrální reliéf „Vzkříšení Páně“ (9) od Františka Zacherleho, jemuž vévodí vítězná postava Vzkříšeného Krista. V lunetě nad tímto reliéfem je zobrazena archa úmluvy symbolizující místo přebývání Boha mezi lidmi.
Svatostánek (10) je krytý kopulí na osmi jónských sloupech. Po stranách jsou dvě velké sádrové postavy klečících andělů se zavěšenými lampami věčných světel. Původní hlavní oltář je vyroben z červeného solnohradského mramoru, stejně jako boční oltáře se zlacenými reliéfy. Na levém oltáři (11) je zobrazeno zjevení Hospodina Mojžíšovi v hořícím keři, na pravém oltáři (12) je výjev z Nového zákona – vzkříšený Kristus stoluje s učedníky putujícími do Emauz. Nynější oltář z bílého mramoru byl posvěcen 12. října 1986. Autorem je akademický malíř Milivoj Husák.
Po stranách presbytáře se nacházejí dvě kazatelny. Levá (14) nese na stříšce symboly Starého zákona – nádobu s ohněm, rozevřené desky Desatera a hůl s hadem. Pravá (15) má symboly Nového zákona – nádobu s ohněm a rozevřenou knihu Písma. Těchto dvou původních kazatelen nebylo možné použít pro špatnou akustiku kostela, proto byla roku 1804 postavena v lodi kostela kazatelna třetí (16). Na její stříšce jsou umístěny tři pozlacené symboly: kříž (víra), kotva (naděje) a srdce (láska).
Věž profiluje severní fasádu a rozděluje na dvě poloviny přilehlý objekt fary, kde se kromě obytné části pro kněze a pastoračního centra farnosti nachází kaple sv. Jakuba.
Interiér kostela.
Reliéfy a František Zacherle
Jako jediný farní kostel v brněnské diecézi nese náš slavkovský chrám titul Vzkříšení Páně. Kdo byl autorem hlavního výjevu na hlavním oltáři?
Oltářní reliéfy v kostele Vzkříšení Páně ve Slavkově u Brna nemají paralelu s jinými díly na území Moravy. Jedná se o jedinečnou ukázku díla ovlivněného normami josefínského dvora. Analýza reliéfů odhalila, že díla nejsou plně klasicistní, uspořádání figur je pozdní a uspořádání prostoru vychází z barokního klasicismu Alessandra Algardiho. Nutno poznamenat, že čtyři reliéfy v zadní polovině kostela vznikly až o sto let později.
Význam kostela a jeho vnímání v době svého vzniku nejlépe vystihují noviny Brünner Zeitung: „Tato nádherná stavba je na Moravě jediná svého druhu, protože stavba je v celku antická a vytvořená s takovým vkusem, že každý, kdo se na ni podívá, nachází potěšení. Krásná architektura na vstupu a na vhodně umístěném portálu se šesti sloupy a na vnitřní i vnější velké římse prozrazuje velkého mistra, který má velké znalosti o stavebnictví. Vídeňští akademičtí sochaři zanechali ve štukových sochách a dřevěných pracích, podobně jako štukatéři v jemných klenbách a kameníci v mramorových oltářích podle jednoduchého římského umění, mistrovská díla, které u každého znalce vzbuzují uznání. Tři oltářní sádrové obrazy jsou osobním výběrem knížecí jasnosti. Představují nejčistší a nejdůležitější pravdy křesťanství, které následně v tomto svatostánku spojují všechna tolerovaná křesťanská náboženství, bez rozptylování smyslů a možností uctít Boha. … Děkujte proto vy, obyvatelé Slavkova, vašemu knížecímu panu za tento velký dar, děkujte často v opakovaných modlitbách, poznávejte a vzdělávejte se, protože jinak nemůžete vyjádřit svou oddanost, a proste Boha, aby ve své nekonečné moudrosti vašemu knížeti požehnal, aby ho ještě mnoho let pro vás a pro stát uchoval…“ (Brünner Zeitung 1791, č. 1, s. 7–8).
Smlouva mezi Václavem Antonínem z Kounic-Rietberg a sochaři činnými ve Vídni ze dne 14. května 1789 ukazuje, kteří umělci byli vybráni na vytvoření tří oltářních reliéfů (Vzkříšení Krista, Křest Páně a Poslední večeře), reliéfu Archy úmluvy v lunetě, reliéfu Rozeslání apoštolů ve frontonu a dvou andělů na hlavním oltáři. Byli to vídenští akademičtí sochaři František Zacherle (1738–1801), Florian Griebler (1746–1813), Augustin Robatz (1757–1815), Franz Thaller (1759–1817) a Mathieu Renson (1753–?). Materiál potřebný k práci dostali, nemuseli ho kupovat, byli placeni pouze za práci. Jednotliví sochaři měli zaplacené náklady spojené s cestou z Vídně do Slavkova. Díky podrobným účtům se dozvídáme nejen přesné dny prací, ale i platby sochařům. Práce začaly už 16. května a trvaly do 19. září téhož roku 1789. Sochaři pracovali v průměru šest dní v týdnu, výjimkou je devět dní volna v červenci a dvoutýdenní práce bez přestávky v červnu a srpnu. V průměru dostávali sochaři dvě zlatky denně, dohromady za pět měsíců práce tak jeden sochař dostal 236 zlatých. Do této částky nebyly zahrnuty náklady za materiál, jedná se o čistý zisk. Ten se svou výškou řadí do běžných plateb sochařem. Jelikož všichni sochaři dostávali stejný plat, je zřejmé, že jednotliví umělci sehráli na reliéfech podobně velkou úlohu.
Zajímavostí jsou zámečník Georg Thilo, který vytvořil tyče, na které se upevňoval štuk, kovář Wenzel Fokl Schmit a truhlář Bartoloměj Štírský, kteří vytvořili pomocné nástroje pro sochaře. Objednatel Václav Antonín z Kounic-Rietberg také zasáhl do vzhledu reliéfů. Nejenže měl vliv na osvojování si stylu mladých umělců na vídeňské akademií, ale také často zasahoval do podoby finálního díla tím, že nákresy autorovi vracel do momentu, dokud dílo nevypadalo podle jeho představ. Svou roli sehrály i josefínské reformy, které výrazně zasáhly do vzhledu exteriéru i interiéru a způsobily jejich finální jednoduchost a účelnost. Jelikož reliéf Křest Krista byl inspirován malbou, je možné, že i ostatní reliéfy mají někde svůj předobraz. Ještě stále je dost otázek, které nemají odpovědi. Kde se nalézají modely, podle kterých vypracovávali sochaři reliéfy? Zachovaly se do současnosti kresby?
Nám, zatím podle jména známý František Zacherle, byl rakouský sochař narozený 6. 6. 1738 ve městě Hall in Tirol nedaleko Innsbrucku v Tyrolsku. Zemřel 5. 8. 1801 v nemocnici ve Vídni. Prvním studiem prošel v rodném městě u řezbáře Christopha Wörndleho, ke kterému přišel v roce 1753 a učil se u něj pět let. Po tomto školení odešel studovat do Vídně na Akademii výtvarných umění. Zacherle pracoval v Salzburgu a Brně, přičemž z těchto cest nejsou známy uskutečněné díla. V roce 1767 se vrací do Vídně. V letech 1773–1776 se účastní výzdoby Schönbrunnské zahrady a fontán pro Václava Antonína Kounice v Laxenburgu. V roce 1781 se ucházel o zakázku na výzdobu kostela sv. Michala ve Vídni, ale neúspěšně. Podobně skončil i o rok později, když se ucházel o profesuru na akademii. Z jeho pozdějších prací je známa jen výzdoba farního kostela Vzkříšení Páně ve Slavkově u Brna, po dokončení tohoto díla nejsou známa žádná další díla. Zemřel ve vídeňské nemocnici v roce 1801 ve věku 64 let.
Vzkříšení Krista – základní skutečnost křesťanské víry, kterou vyznáváme my věřící až doposud, je obsažena již v krátkém vyznání víry prvních křesťanů, u apoštola Pavla: „Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal: že Kristus zemřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem“ (1 Kor 15,3n). Pro nás věřící je Kristus vzkříšený také nadějí: „Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním (1 Sol 4,14). Hlavní reliéf vzkříšeného Krista na hlavním oltáři nám to stále připomíná, že Ježíš vzkříšený je stále s námi.
Další čtyři reliéfy
Při návštěvě chrámu si návštěvník neuvědomí, že reliéfní výzdoba, působící jednotným výtvarným stylem, vznikala celých 121 let. Jak jsem zmínil v předchozí kapitole, hlavní reliéf Vzkříšení Páně s reliéfy Křtu Páně, Poslední večeře a Archy úmluvy jsou dílem vídeňských akademických sochařů, vedených Františkem Zacherlem. Jaký byl důvod, že další čtyři reliéfy doplnily výzdobu chrámu později, neznáme. Můžeme se domnívat, že to byl nedostatek času k rychlému dokončení stavby nebo nedostatek financí. Při posvěcení kostela však byly čtyři niky na dalších sto let prázdné.
Reliéf Dvanáctiletý Ježíš, jak připomíná nápis v levém dolním rohu reliéfu, je od brněnských sochařů Hansmana a Stürmera z roku 1893. Připomíná událost z Lukášova evangelia, kdy po třech dnech hledání nachází Maria a Josef dvanáctiletého Ježíše uprostřed znalců Zákona v Jeruzalémském chrámu, kteří se podivují jeho moudrosti. Celému reliéfu dominuje postava mladého Ježíše obklopeného izraelskými učenci. Pozadí tvoří sloupořadí chrámu, lustr a jemně vypracované záclony. Pod nohama ch lapce leží na schodech rozvinutá listina s textem: „Věnovala Antonia Čápová.“
Reliéf Vzkříšení Lazara. Monumentální reliéf, zaplněný velkým počtem lidí, se námětem poněkud vymyká dějové lince života Ježíše Krista tím, že je zasazen mezi Poslední večeři a Ukřižování Páně. K tomuto zásahu v chronologii reliéfů došlo díky dlouhému časového období a různým autorům, kteří se na výzdobě kostela podíleli. Reliéfu vévodí vznešená postava Ježíše se vztyčenou pravicí směrem ke klečícímu Lazarovi, kterého Kristus vzkřísil z mrtvých. Celému zázraku přihlíží dav lidí mizící v nedohlednu pod obloukem městské brány. Pod klečícím Lazarem v dolním levém rohu na kameni ve tvaru trojúhelníku je znovu zmiňována Antonia Čápová jako donátorka. Jmenováni jsou také autoři reliéfu Hansman a Stürmer s rokem zhotovení 1893.
Dedikace Antonie Čápové na reliéfu Vzkříšení Lazarovo. Druhé věnování je na reliéfu Dvanáctiletý Ježíš.
Farář P. Josef Pospíšil učinil v roce 1893 do farní kroniky tento zápis: „Co utěšený a radostný úkaz v těchto pro kněze trapných a smutných časech znamenati lze, že jistá nepatrná, skromná osoba ze Slavkova Antonia Čápová z dědictví, ku kterémuž neočekávaně přišla, dala zhotoviti ve farním chrámu Páně dva plastické obrazy, jak se tam až dosud nalézají – Dvanáctiletý Ježíš v chrámu a Vzkříšení Lazarovo. Obrazy tyto zhotoveny od slovutných sochařů brněnských Hausmanna a Stümmer za cenu 2300 zl. rak. val. aneb 4600 korun byly na hody, tj. 15. října 1893 od veledůstojného pana preláta kapituly brněnské Dr. Františka Zeiberta slavnostně posvěceny.“
Reliéf Narození Páně zobrazující radost křesťanských vánoc, je dílem akademického sochaře Čeňka Vosmíka z roku 1910. Pod jednoduchou stříškou betlémské stáje vidíme klečící postavu Panny Marie nad položeným Jezulátkem. Z druhé strany klečí sv. Josef a pastýř. V pozadí stáje stojí oslíček a volek. Nad stříškou letí tři andělé nesoucí stuhu s nápisem: GLORIA IN EXCELSIS DEO (Sláva na výsostech Bohu). Pod klečící postavou Panny Marie můžeme nalézt podpis autora.
Reliéf Ukřižování Páně zhotovený v roce 1910 Čeňkem Vosmíkem, byl zničen po bombardování města za II. světové války. Znovu byl vytvořen v 50. letech. Znázorňuje kříž s tělem Krista, naklánějícím hlavu k ženě, která objímá jeho nohy. Vedle ní stojí postava zahalující si rukama tvář, z druhé strany je vzpřímená postava se sepnutýma rukama. Pozadí, umocňující tichou bolest a tragiku výjevu, tvoří pouze holá stěna a náznak mraků nad křížem.
Autor Vincenc (Čeněk) Vosmík, nar. 5. dubna 1860 Humpolec, † 11. dubna 1944 Praha, byl český sochař a restaurátor. Vlastnil sochařskou dílnu na Smíchově a byl autorem např. čtyř štítonošů na nárožích Mohyly míru u Prace, soch na Národním muzeu, katedrále sv. Víta, Kutné Hoře aj.).
