top of page

 

  • Obrázek autoraslavkov-austerlitz

Bývalý hostinec v Bučovické ulici

Aktualizováno: 3. 1.


Hostinec u Frištenských v roce 1905


Některé domy ve Slavkově mají zajímavou historii. Jeden z nich, bývalý hostinec v Bučovické ulici č. 146, vám nyní představujeme. Historie domu v 19. století je nejasná (známe jen některé majitele), ale od začátku 20. století je bílých míst v jeho historii již méně.

Začněme malou statistikou. Podle údajů sčítacích operátů města žili v domě č. 146 níže uvedení obyvatelé.

• V roce 1857 byl majitelem domu č. 146 Jan Novozámský (*1818). V domě žil s manželkou Marií a synem Petrem a dcerami Barbarou, Janou a Františkou.

• V roce 1869 byl majitelem nemovitosti Martin Zaufal (*1802), hospodský, kde žil s manželkou Martou a dětmi Aloisem a Marií. Dále s nimi žili nemanželská dcera Viléma Zaufalová a schovanka Františka Zaufalová. Dalšími obyvateli byli František Šmérek (*1829) s manželkou Margaretou a syny Emanuelem, Aloisem, Janem, Vilémem a Františkem.

• V roce 1880 vlastnil nemovitost Jan Jandl (*1836), hostinský. Žil zde s manželkou Anežkou a dcerami Františkou, Marií, Růženou a Amálií. Žila zde ještě Marta Coufalová, vdova-výměnkářka.

• V roce 1890 patřil dům č. 146 Aloisi Coufalovi (*1850), hostinskému. V domě žil s manželkou Augustou a syny Eduardem, Vilémem a Janem. V domě bydlela i služebná Marie Dostálová z Křižanovic.

• V roce 1890 byl majitelem stále Alois Coufal (*1850). V domě s ním žila manželka Augusta, synové Eduard, Vilém a Jan. Služebná Marie Dostálová.

• V roce 1900 byl majitelem František Pokorný (*1863), hostinský, dále manželka Marie, dcery Anna, Josefka a Ludmila a služebná Marie. Hlášena byla i domácí zvířata: 4 krávy a 8 slepic.

• V roce 1910 byl jako majitel zapsán Alois Frištenský (*1854), hostinský. V domě žil s manželkou Kateřinou, synem Františkem a vnučkou Annou. Dále v domě žili Václav Koňorza (posluha), služebná Eliška Panušková z Mostu a jako host Josef Švehla (zápasník) z Prahy. Domácí zvířata: 2 krávy, 2 prasata, 13 slepic a 2 husy.

• V roce 1921 byl hlášen jako majitel domu Václav Hrabovský (*1871), hostinský. S ním žila manželka Marie a tchán Leopold Ledvina.


Tolik tedy sčítací operáty.

O obyvatelích domu z 19. století je známo velmi málo, podrobnější osudy domu a jeho obyvatel jsou popsány až začátkem 20. století.

V roce 1904 doprovázel na cestách po republice známého zápasníka a mistra Evropy v řecko-římském zápase Gustava Frištenského jeho mladší bratr František, kterému bylo 18 let. V srpnu zavítali do našeho města, kde se konalo vystoupení na nádvoří zámku (viz obr. plakátu). Bratrům se zde zalíbilo a rozhodli se ve Slavkově usadit. Pro svůj záměr získal rodiče a ostatní mladší bratry. Když se objevil v novinách inzerát notáře Lavického ze Slavkova, že ve Slavkově v Bučovické ulici se prodá hostinec „U Diváckých“ – bylo jasno. Později Frištenští ještě zakoupili hospodářskou usedlost v sousedství. Tato hospoda se stala jakousi základnou rodiny. Od r. 1905 se hospoda jmenovala „U Frištenských”. František koupil do hospody nový kulečník a ariston s dobovými písničkami. V hospodě šenkovala slečna Šimáčková, která se vyučila ve Vídni a později se provdala za rolníka Aloise Kociána.

V roce 1914 Frištenští dům zbourali (i sousední) a postavili dům nový.

Takto popsal fotografii Karel Frištenský: V roce 1904 jsem koupil starou hospodu a starý baráček. V roce 1914 po návratu z Ameriky jsem oboje zboural a takto postavil. Byla válka a já také narukoval. Přijel jsem na dovolenou a stojím u dveří hospody. Úplně vpravo je bratr Josef. Ve Slavkově u Brna 1915.


Ve dvoře se mimo kuželnu nacházela prostorná kůlna, která se stala tělocvičnou pro Gustavovy bratry – Karla, Josefa a Františka – rovněž budoucí zápasníky. Když jim zanedlouho vyhořela, nechali postavit zděnou místnost natolik prostornou, že ji mohl používat za tělocvičnu i slavkovský Sokol. Pořádaly se v ní různé zábavy, sportovní a tělovýchovné akce Sokola, promítalo se tam pojízdné kino apod. Zde také skladovali činky, žíněnky a jiné zápasnické nářadí.

Kůlna, tělocvična, sál a později tiskárna ve dvoře domu


Příklad Gustava Frištenského a jeho bratrů si brzy získal následovníky. Zkusit svou sílu a zdatnost přicházeli do tělocvičny další nadšenci – Josef Mann, Karel Zaoral, Karel Trněný, Konrád Vykouřil, Karel Emerich, Majárek, řezník Kraml, Häring, Sehnal, Rotrekl, Bečvář, Jirka, Laštůvka, Vrabec a další Slavkováci. Dále v oddíle působil Slovák Gejza, Herkules Motl z Ostravy a dokonce i černoch Abdul Ahmed.

Bratři Frištenští


Aby mohli jezdit se zápasnickými produkcemi po vlasti české, pořídili si přenosnou arénu, již nazvali „Dostálova aréna”. Zápasili nejen v Čechách a na Moravě, ale často byli zváni k produkcím i za hranicemi. Byli velmi populární, o čemž svědčily velké návštěvy na jejich vystoupení. Slavkováci byli na jejich produkce i slávu pyšní, jejich zápasy hojně navštěvovali a dělali bouřlivou zvukovou kulisu.

Zápasnický oddíl Hellas byl velmi populární a přetrval ještě dlouho potom, co Gustav odešel do Litovle a vedení převzal bratr František.

Josef Frištenský v mládí Karel F. s otcem Aloisem Josef Frištenský


Frištenští se z Kamhajku u Kolína přestěhovali nejprve do Brna, pak do Drásova u Tišnova a nakonec v r. 1904 do Slavkova u Brna. Ve Slavkově zůstali synové Karel (26. 2. 1881–9. 9. 1932) a Josef (27. 2. 1885–31. 7. 1964), kteří začali sedlačit, a nejmladší dcera Pavla. Ta na přání všech bratrů vystudovala Vesnu v Brně, pak se ale provdala za sedláka a zůstala doma. Josef po ukončení sportovní činnosti se věnoval především hospodaření na zemědělské usedlosti v Bučovické č. 180 ve Slavkově u Brna. Byl také dlouholetým členem slavkovského hasičského sboru.

Po první světové válce patřil dům hostinskému Václavu Hrabovskému. V r. 1924 koupil dům bývalý ruský legionář Josef Šimek (*1878 – foto vpravo), který sem přenesl svoji tiskárnu z vedlejšího domu. V roce 1932 onemocněl a tiskárnu už nemohl vést. Zemřel v roce 1933.

V roce 1932 se dozvěděl rodák ze Žďáru nad Sázavou Josef Řetický (*1902), že ve Slavkově se nachází tiskárna v konkursu a půl roku je už mimo provoz. Spolu se svým kamarádem-tiskařem, rovněž ze Žďáru, Ladislavem Vencelidesem (*1908) ji znovu zprovoznili pod názvem Knihtiskárna Řetický a Vencelides. Kvalitou práce a příznivými cenami získali zákazníky zpět. Tiskárnu proslavil tisk prvních známek se slavkovskými motivy 17. května 1945 a také vydávání deníku (a později týdeníku) Slavkovské noviny, kdy první číslo vyšlo již 27. dubna(!) 1945. Bohužel, po změně režimu v únoru 1948 musela tiskárna svou úspěšnou činnost ukončit.

Tiskárna ve 30. letech; Josef Řetický; budova tiskárny ve dvoře – L. Vencelides, J. Řetický s manželkou; J. Řetický a L. Vencelides při práci v tiskárně (3x); J. Řetický před domem s manželkou Boženou a dcerou Helenou; průčelí tiskárny


Potom se v bývalé tělocvičně a tiskárně měnilo osazenstvo podle potřeb Místního národního výboru. Nejprve tam pracovali natěrači, které později vystřídali stolaři (pánové Nedorostek a Přikryl). Přibližně od roku 1972 sloužila bývalá zděná kůlna brněnskému archivu k uskladnění archiválií. Její stav se natolik zhoršil, že se musel archiv vystěhovat a kůlna byla v r. 1979 zbořena.

Dům č. 146 v Bučovické ulici dnes


Dvůr byl upraven, stavebně upraven byl i dům stojící v Bučovické ulici. Malá okna pod střechou byla zazděna, sedm malých oken nahradila čtyři okna nová a do ulice září nová fasáda. Jen betonové skruže u domu připomínají dobu, kdy se mohli žízniví kolemjdoucí občerstvit vodou ze studny.

Poslední pamětnice domu z 30. let, paní Božena Řetická (*1920), zemřela v roce 2018. Dnes žije v domě její dcera, vnučka a vnuk s rodinami.


Bedřich Maleček

207 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Kommentare


bottom of page