V těchto dnech si připomínáme 50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. U příležitosti tohoto výročí si stručně přiblížíme, co se stalo v srpnu 1968 ve Slavkově a také čím naše město v roce 1968 žilo.
21. srpen ve Slavkově
O násilném proniknutí pěti armád Varšavské smlouvy do Československa z noci 20. na 21. srpna se lidé dozvídali většinou až ráno z rozhlasu. Byla obsazena většina důležitých měst a letišť v tehdejší ČSSR, na kterých přistávala sovětská letadla s další vojenskou technikou. Ihned bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání, které však bylo rychle obnoveno z improvizovaných studií (záznamy z brněnské televize se dochovaly).
Hned po obsazení naší republiky spustila okupační vojska dezinformační kampaň. Nejznámější příklad okupační tiskoviny byl časopis Zprávy, který vycházel až do května 1969. Od 30. srpna 1968 do 10. května 1969 vyšlo celkem jedenašedesát čísel. Noviny se tiskly v NDR a distribuovaly se na československém území v masovém nákladu. Byly plné chyb a překlepů a stávaly se terčem výsměchu občanů ČSSR. Okupanti ovlivňovali myšlení i prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání. Nejznámější rozhlasovou stanicí okupantů se stala Vltava, která vysílala z prostoru Drážďan. Práce na jejím vysílání ve skutečnosti začaly již v červenci 1968, kdy byli pro práci v redakci získáváni první českoslovenští občané.
Titulní strana dezinformační tiskoviny Zprávy
Srpnovou invazi ve Slavkově popisuje kronikář J. Jakeš v městské kronice: „V neděli 25. srpna k večeru se přiblížila okupantská vojska ke Slavkovu od Bučovic a Nížkovic. Nejprve létal dlouhou dobu nad městem vrtulník v různých výškách. Pak přijely tanky a jiná vojenská vozidla. Vojáci v přilbách měli na vozech namířeny kulomety. I řidič auta měl připravený samopal. Tanky se v ulicích předjížděly. Spojením obou proudů vznikla na Špitálce zácpa. Vše směřovalo k Brnu. V pondělí a úterý jezdila jejich vozidla i v noci. V dalších dnech se objevovaly tanky jen zřídka. Po čas jejich přítomnosti u Slatiny a Tuřan dopravovali tam naším městem materiál vesměs v noci.“
Z těchto dnů se dochovaly pouze čtyři fotografie. Odvahu projevil tehdy 15letý Jan Mahr, který bydlel v ulici Čs. armády 1070. Svým fotoaparátem zachytil kolonu sovětských vojsk směřující od Nížkovic k Brnu. Fotky mu vyvolal jeho spolužák Luděk Ruffer.
Sovětská vojenská technika projíždějící 25. srpna Slavkovem od Nížkovic do Brna. Fotografoval Jan Mahr.
Středa 21. srpna 1968 se zapsala do paměti nás všech. I já mám na tento den svou osobní vzpomínku. Konec srpna jsem trávil jako kluk u strýce v Pavlově (pod Pálavou). Ve středu 21. srpna přišel celý rozrušený brzy ráno, ještě jsme spali, a budil nás: „Vstávejte, obsadili nás sovětčíci!“ Na hlavami nám zlověstně hučela vojenská letadla. Ještě téhož dne jsme se vydali zpátky domů na kole. U Židlochovic jsme míjeli kolonu sovětských tanků. Z pěkné asfaltky udělaly tanky doslova tankodrom. V obcích, jimiž jsme projížděli, jsme míjeli dlouhé fronty před obchody. Lidé čekali, že bude válka, a tak se zásobovali trvanlivými potravinami.
Začátkem září byl ve Slavkově ustaven Klub mladých (95 členů). Jeho členové se obrátili s provoláním k MěstNV a obyvatelstvu s požadavkem, aby všichni stáli za vládou republiky, ÚV KSČ a nepodporovali okupanty. Tento návrh byl záhy na přání okupační moci zakázán.
Obyvatelé Slavkova se stejně jako lidé v celé republice snažili všemožně okupantům znepříjemnit pobyt v naší zemi. Od prvních dnů okupace vápnem zamalovávali ukazatele směru, někde je i schválně otáčeli. Ve městě i v okolních obcích se začala objevovat různá protiokupační hesla, např.: Včera osvoboditelé – dnes vrazi; Semkněme se v jeden šik – Dubček je náš Jánošík; Za Dubčeka, za Svobodu; Varujte se lidí neschopných, jsou schopni všeho; Schovejte si slípky, husy, přijeli k nám bratři Rusi; Blaničtí rytíři, přišel váš čas, neboť nás napadl Sovětský svaz; Co Čech, to muzikant – co Rus, to okupant atd. Nápisy byly i v ruštině, např. Okupanty, iditě domoj, vznikly i písně: Jdi domů Ivane, čeká tě Nataša, tady tě holky nemilujou… Nápisy pak byly na příkaz okupačních vojsk mazány a zabílené ukazatele směru omývány. Předseda MěstNV v první polovině září zastavil ve slavkovském kině další promítání filmu o obsazování Československa, aby se nezvyšovalo nepřátelství k Sovětskému svazu.
Ukázky nápisů, které bylo možné spatřit téměř všude po republice.
Oproti velkým městům byl ve Slavkově poměrně klid. Žádné ztráty na životech, žádná zranění. Pokud je známo, tak jen jeden občan Slavkova utrpěl nepříjemné zranění. Oním občanem byl pan Jaroslav Loučanský. Jak se to stalo, popsala jeho dcera, Nataša Goldmanová: „Můj otec Jaroslav Loučanský byl přímým účastníkem srpnových událostí vpádu okupačních vojsk na naše území v roce 1968. Působil tehdy jako publicista a dokumentarista pro brněnské noviny. S fotoaparátem a kamerou dokumentoval v brněnských ulicích dění těchto vypjatých srpnových dnů.
Pamětníci si dobře pamatují nářek, pláč, hněv, zapálená auta, zraněné, mrtvé, krví potřísněné státní vlajky a střelbu z pušek a kulometů. Tohle všechno zdokumentoval otec na fotkách i filmu. Zaplatil za to rozstřelenou tváří a zraněním dvou prstů na pravé ruce. Bylo mi tenkrát 7 let, nepamatovala bych si to, nebýt všech fotografií a filmů, co otec nafotil a natočil. Bohužel, v 70. letech minulého století byla otci veškerá dokumentace zabavena, skartována a zničena. Zůstala mi jediná památka na otce a tento den – vyoperované střepiny z jeho tváře a trikolora potřísněná jeho krví.“
Jaroslav Loučanský a vyoperované střepiny, které J. Loučanského zranily.
Po násilném obsazení Československa projevovali lidé obrovskou solidaritu s jeho vedením a všemožně mu vyjadřovali podporu. Dokladem budiž i mimořádné vydání novin Náš čas pro okres Vyškov (viz obrázek níže). Ve dnech 27. a 28. srpna byla podniknuta na žádost některých občanů a MNV podpisová akce na podporu ÚV KSČ při jednání se zástupci Sovětského svazu v Čierné nad Tisou z 29. 7. Poselství s 1067 podpisy bylo odesláno prvnímu tajemníkovi strany Alexandru Dubčekovi (pozn.: Nejvyšším představitelem KSČ nebyl předseda, ale první tajemník [od r. 1971 generální tajemník a od r. 1989 předseda] – čestná funkce předsedy navždy patřila V. I. Leninovi).
Představitelé pražského jara: Svoboda, Dubček, Černík a Smrkovský.
Vedení města se postavilo za třídílnou federaci Československa, schválilo moravskoslezskou deklaraci a přihlásilo se za člena Společnosti pro Moravu a Slezsko (SMS). Na výzvu SMS se konala podpisová akce, občané manifestovali za třídílnou federaci státu a žádali, aby náš okres byl zastoupen v České národní radě. Bylo sepsáno memorandum pro Českou národní radu a Národní shromáždění, jež podepsali v dalších dnech zástupci 26 místních podniků a institucí. Schůze SMS 12. října 1968 se zúčastnili čtyři zástupci našeho města. Když pak Národní shromáždění schválilo dvojdílnou federaci, byl městským národním výborem dotazován náš poslanec Tomáš Spáčil (bydl. Velešovice), proč s tím souhlasil.
V roce 1968 byly zřízeny na MNV dva nové odbory: správní (ved. L. Štěpánek) a hospodářský (ved. S. Walter). Nového vedoucího po M. Zitterbartové a F. Koláčkovi dostal i stavební odbor – stal se jím J. Hudec. V této době nastoupili i další noví zaměstnanci: A. Cupáková, M. Soukopová a A. Formánková.
Srpnová invaze se projevila nepřímo i v řepné kampani. Dopravu cukrovky obstarávala z poloviny cizí vozidla, nejvíce z ČSAD. Brněnské závody odmítly vozidla poskytnout pro velké zpoždění své výroby následkem obsazení republiky vojsky pěti spřátelených států 21. srpna.
Noviny Náš život, který vydával OV KSČ Vyškov. Vydání z 22. srpna 1968.
Druhá strana Našeho života z 22. srpna 1968.
Rehabilitace a spravedlnost
U příležitosti 20. výročí československého „Vítězného února“ prohlásil tehdejší první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, že jsou potřebné změny po triumfu socialismu a že cílem je tzv. „socialismus s lidskou tváří“. Tím byl zahájen proces, zvaný pražské jaro: v dubnu započal program liberalizací, mezi něž patřil nejen důraz na ekonomické uvolnění ve prospěch spotřebního průmyslu, ale především svoboda tisku, zrušení cenzury, svoboda projevu, svoboda pohybu a připouštěla se už i možnost vícestranné vlády.
V praxi se nová polednová politika KSČ projevovala návratem k zákonnosti a spravedlnosti. Ve Slavkově u Brna umožnila občanům, aby se domáhali rehabilitace a náhrad škod, jež od roku 1948 utrpěli. Například Antonínu Drbalovi (rolníku ze Špitálky 738) uvalil místní národní výbor v roce 1950 nucený nájem na jeho hospodářství. I když tehdy plnil předepsané dodávky, bylo rozhodnutí o nájmu odůvodněno tím, že ohrožuje plánované hospodářství. Vnuceným nájemníkem byl ustanoven Jan Novák, předseda přípravného výboru JZD. V roce 1968 rozhodla okresní prokuratura, že vnucený nájem byl nezákonný a Městský národní výbor ve Slavkově u Brna požádal Eduarda Filipa, jenž likvidoval pohledávky rolníků v JZD při jeho přeměně na státní statek, aby totéž provedl u A. Drbala.
Podobně se odvolala Jenovefa Blahutková, manželka bývalého rolníka Josefa Blahutky v Bučovické ulici č. 158, proti vystěhování ze svého statku do Hodějic, které jí nařídil Okresní národní výbor ve Slavkově u Brna do tří dnů po doručení svého výměru 20. dubna 1953. I zde rozhodla okresní prokuratura, že to bylo nezákonné, a žádala ONV o zrušení tehdejšího rozhodnutí.
O rehabilitaci v té době žádali i jiní občané, úředníci a živnostníci. Majitelům domů na Palackého náměstí č. 67 (drogerie), č. 81 (hostinec U Lva) a č. 124 (dnešní květinářství) byly domy vráceny.
Jak žil Slavkov v tomto roce?
Bylo dokončeno pět rodinných domů a na Komenského náměstí byl svépomocí dokončen třetí družstevní dům (čp. 329–330) o 24 bytových jednotkách. V ulici Čs. armády (za horní cukrovarnickou vilou) byly dokončeny dva domy státního statku (6 bytů) a v Příční ulici č. 321 dům se čtyřmi byty. Rozestavěno bylo 23 rodinných domů a stavba bytového domu v sídlišti u nádraží se 35 byty. Jedna zajímavost: stavba rodinného domu v té době vyšla přibližně na 200 000 Kčs.
Na Palackého náměstí byla přestavěna prodejna masa (čp. 124 – dnes květinářství), upravena byla prodejna Švadlenka (čp. 85) a Košvicova cukrárna (čp. 73). Družstvo Jednota zahájilo stavbu své prodejny na křižovatce ulic Tyršova a Bučovická (dnes autodíly). Po deseti letech práce byla dokončena přestavba „spořitelny“ (dnes SC Bonaparte), která byla 19. dubna 1968 zkolaudována. Probíhaly i jiné práce, např. rozšíření kolumbaria na hřbitově, asfaltování některých ulic, budovala se kanalizace, osvětlení ulic apod. Na podzim byla zahájena stavba nového vodojenu o objemu 650 m3, který měl zajistit zásobování severní části města. V té době byly opraveny i kostelní hodiny. Dokončen byl vepřín s vozovkou, králíkárna a byl zřízen polní mlat.
Kronika města zaznamenala i stížnosti na nedbalou práci, nepořádek ve městě (špatná pracovní morálka zametaček), nedostatek košů na odpadky, ničení vozovek těžkými nákladními auty, znečišťování města odpadky některými občany atd.
Za zmínku stojí i to, že od 29. 11. 1968 byly již všechny soboty volné (na školách již od 1. září). Předtím ještě nějakou dobu byla volná jen každá druhá sobota.
Od 1. září přestala působit organizace Pionýr a byla obnovena činnost Junáka jako reakce na okupaci. Tyto změny byly možné jen proto, že normalizace začala postupně ovlivňovat společenský život až během roku 1969. Ve Slavkově nicméně v tomto roce fungovaly tyto sportovní oddíly: jezdecký, TJ Slavoj, lehké atletiky, plavecký, fotbalový, volejbalový, basketbalový, tenisový, turistický a šachový a také klub fotoamatérů.
Ustavující schůze Junáka ve Slavkově v roce 1968
Slavkovští junáci
Městský výbor KSČ svolal 10. dubna všechny straníky ve městě, aby podpořili obrodný demokratizační proces ve straně. Někteří členové strany byli nespokojeni s březnovými volbami, které se konaly ještě bez vlivu nových proudů. Nakonec se nová okresní konference strany konala, a to ve Slavkově 29. a 30. června.
V květnu byla po dvacetileté přestávce obnovena místní organizace Čs. strany lidové.
Kulturní a společenské akce
Díky zrekonstruované budově bývalé spořitelny, které se od svého znovuotevření 9. května 1968 začalo říkat společenský dům, byl v tomto roce kulturní a společenský život velmi bohatý. Kromě slavnostního otevření společenského domu se v květnu uskutečnilo slavkovské kulturní jaro za účasti Lidové školy umění, Místní osvětové besedy (smyčcový orchestr, orchestr Styl, dechová hudba a bigbeatová skupina Wry Faces – předchůdce Exitu) a ochotníků. Konaly se i různé přednášky: o Itálii, o T. G. Masarykovi nebo o M. J. Husovi. Z dalších akcí je třeba zmínit oslavu 50 let republiky 27. 10., dva beznadějné vyprodané koncerty (i když na svou dobu bylo vysoké vstupné – 20 Kčs) orchestru Karla Vlacha se zpěvačkami Martou Kubišovou a Janou Petrů, velkou estrádu mistra světa ve hře na foukací harmoniku Rudy Kachlíře, divadelní představení v době Vánoc a taky obnovenou tradici z první republiky – postavení vánočního stromu republiky před radnicí.
V neděli 11. srpna uspořádal dechový orchestr Místní osvětové besedy koncert na náměstí s peněžitou sbírkou na fond republiky. Fond byl založen z nadšení obyvatel nad demokratickým vývojem v republice.
Epilog
V roce 1969 po změnách ve vedení KSČ nastala tvrdá normalizace. To už je ale jiná kapitola. Dočasně umístěná sovětská vojska zde zůstala dlouhých 23 let; poslední vojáci okupačních vojsk odešli z území Československa 21. června 1991.
Státy, které se v roce 1968 invaze zúčastnily, se později omluvily. První bylo Maďarsko 11. srpna 1989. Maďarská socialistická dělnická strana zveřejnila svůj názor na nesprávné rozhodnutí o napadení Československa. Sněmovna Národního shromáždění Polska v roce 1989 přijala usnesení o odsouzení ozbrojených zásahů. Další omluvu schválilo 1. prosince 1989 Lidové shromáždění NDR, omlouvá se v něm československému lidu za jejich zapojení do vojenské intervence. Omluva z Bulharska přišla 2. prosince 1989. V lednu 1990 se za účast polských vojsk na invazi omluvil polský prezident Wojciech Jaruzelski, který v roce 1968 působil jako polský ministr obrany a podepsal rozkaz ke vstupu polské armády na území Československa. Invazi odsoudilo 4. prosince 1989 vedení sovětského vůdce Michaila Gorbačova, mise na záchranu socialismu byla prý lží a výsledkem neadekvátního přístupu a vměšováním se do záležitostí spřátelené země, tudíž bylo toto rozhodnutí nepodložené a chybné.
Celkem si okupace Československa do konce roku 1968 vyžádala 108 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných.
Zpracoval B. Maleček
Zdroje: městská kronika, dobový tisk, wikipedie
Petr Blažek: Okupační propaganda na československém území po 21. srpnu 1968
Slavnost Božího těla ve Slavkově v roce 1968