Zejména naší mládeži a spoluobčanům, kteří se do našeho města přistěhovali v posledních třiceti letech, si dovoluji ve stručnosti sdělit základní údaje o kulturním tělese, které více než 50 let výrazným způsobem ovlivňovalo nejen hudební, ale v širším kontextu i kulturní a veřejný život ve Slavkově u Brna a dlouhou dobu nemělo na okrese Vyškov adekvátní konkurenci.
Co bylo slavkovské Orchestrální sdružení, kdy vzniklo, čím se prezentovalo, které osobnosti jsou s ním nejvíce spjaté?
U zrodu pozdějšího orchestru stáli v roce 1934 učitel Bedřich Krapek, znamenitý houslista, a JUDr. Vladimír Spurný, který se krátce předtím přistěhoval do Slavkova a měl orchestrální praxi violoncellisty. Nově vzniklý hudební soubor měl patnáctičlenné obsazení a jeho repertoár tvořily skladby z okruhu tehdejšího tzv. vyššího populáru, autorů Johanna Strausse, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a dalších. Hudebníci hráli pouze pro vlastní potěšení, bez veřejné produkce nastudovaných skladeb.
Bedřich Krapek, Vladimír Spurný a František Franc.
Zásadním obratem pro orchestr byl příchod ředitele slavkovského kůru Františka France k dirigentskému pultu v roce 1937. Pan Franc byl znamenitý hudebník, pianista, varhaník, sbormistr i dirigent v jedné osobě. Byl absolventem Janáčkovy varhanické školy. Za jeho krátkého působení dosáhl orchestr mimořádné úrovně. Podle pamětníků byl náročný a nesmlouvavý, měl však pochopení pro amatérské muzikanty a získal si všeobecnou úctu a vážnost. V té době přijalo hudební těleso název Orchestrální sdružení. Lze jen litovat předčasného úmrtí Františka France v roku 1942, kdy odešel ve věku 45 let, na vrcholu uměleckých a životních sil. Jako uznání jeho výrazného přínosu pro rozvoj hudebního života města nese slavkovská umělecká škola v současnosti ve svém názvu jeho jméno.
Po ukončení 2. světové války se taktovky v Orchestrálním sdružení ujal Ladislav Vykoupil (vlevo), všestranný hudebník s dlouholetou praxí ve vedení dechového souboru a pěveckého sboru. Repertoárově navázal na tradici, založenou Františkem Francem. V polovině 50. let měl orchestr již 30 až 40 členů. Téměř všichni byli Slavkováci.
V roce 1957 se stal novým dirigentem Orchestrálního sdružení Břetislav Rozsypal (vpravo) a na dalších 30 let se stal doslova jeho duší. Byl neúnavným organizátorem, který se zasloužil o stálé zvyšování umělecké činnosti orchestru, ale též o spolupráci s amatérskými a profesionálními pěvci z operního a operetního souboru brněnských divadel, s amatérskými pěveckými sbory – např. z Křenovic, Heršpic a Morkovic. Pan Rozsypal se v této době také výrazně zasloužil o rozsáhlou rekonstrukci a dostavbu našeho kulturního domu, pro kterou získal nejen potřebné finanční prostředky, ale též nadšené muzikanty a divadelní ochotníky na výraznou pomoc při prováděných pracích. Společným úsilím tak Slavkov získal výborné moderní kulturní zázemí, které bylo chloubou města i celého okresu. Společenský dům byl slavnostně otevřen na jaře v roce 1968.
Jaroslav Ledvinka, Jiří Kolovrátek a Josef Břoušek.
Dalším dirigentem Orchestrálního sdružení se v roce 1960 stal ředitel zdejší hudební školy (později LŠU – lidové školy umění) Jaroslav Ledvinka. Sám znamenitý houslista, přivedl do orchestru další vynikající hudebníky-učitele: Jiřího Kolovrátka a Josefa Břouška. Zakrátko se novými výraznými posilami stávají i jejich žáci, mezi nimi řada těch, kteří si v pozdějších letech zvolili hudbu za svá životní povolání. Pan Ledvinka se podílel na činnosti Orchestrálního sdružení nepřetržitě až do svého odchodu do důchodu v roce 1985.
Spolupráce obou dirigentů byla velmi dobrá. Dokázali si vytvořit svá osobní zaměření - pan Ledvinka hudbu klasickou a orchestrální doprovody, pan Rozsypal tvorbu romantickou, symfonické maličkosti a vyšší populár.
1 - Koncert k 200. výročí narození W. A. Mozarta – 1956; 2 - Sdružení v r. 1954;
3 - Rok 1957; 4 - sedící zleva, pánové: Jakeš, Kantek, Kocman, Brauner, Pohle Otto, Krapek, Frank, ?, ?; prostřední řada zleva: ?, Andrla, Růžička, Jandl, Spurný, Eremiáš, Janoušek, Horna, Leitner; horní řada zleva: Holešovský, Pohle Eugen, Koňorza, Jirka, John, Novoměstský, Fanta, Tesák, Valenta, Burian.
Zřizovatel orchestru, nejprve Městská osvětová beseda a od roku 1975 Městské kulturní středisko, byl pro Orchestrální sdružení po celou dobu jeho existence spolehlivým zázemím, jako profesionální zařízení, pečující o rozvoj všestranné kulturní činnosti.
Nelze zapomenout na řadu obětavých členů orchestru, kteří pracovali ve výboru Orchestrálního sdružení a podíleli se spolu s dirigenty na organizování činnosti a především při náročné přípravě a realizaci jeho koncertů. Vzpomeňme alespoň na některé z nich: Františka Rybnikáře, dr. Jiřího Majera, Ing. Bohumíra Rozsypala, Mojmíra Rudolfa, Evu a Dušana Újezdských, Antonína Klimeše ... oni a řada dalších nejmenovaných dělali pro Orchestrální sdružení vše, co bylo v jejich silách a schopnostech. V prostorách Společenského domu strávili při zkouškách i veřejnosti neviditelných přípravných pracích velký kus svého volného času.
Fotky z koncertů ze 70. a 80. let minulého století.
Přišel rok 1989 a v nastalých nových politických a společenských poměrech bylo patrné, že dobrovolná amatérská kultura bude mít jiný charakter: její činnost bude postavena na bázi ekonomické soběstačnosti a především již nelze počítat s pravidelnými finančními dotacemi.
Starší členové orchestru byli unaveni, mladším se otevřely nové možnosti v zaměstnání či podnikání. Netrvalo dlouho a nastaly pro Orchestrální sdružení i existenční problémy. A tak po padesáti pěti letech své činnosti orchestr zanikl. Definitivně však vstoupil do slavkovské hudební historie 20. století. Orchestr nastudoval a provedl velké množství krásných hudebních děl, spolupracoval s divadelními ochotníky a dalšími různými pěveckými a hudebními tělesy. Na svých koncertech doprovázel mnoho sólistů, ať už místních či hostujících zpěváků, tanečníků, herců nebo např. absolventů brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie. Nebylo výjimkou, že při provádění některých náročných děl spolu s pěveckým sborem účinkovalo na jevišti současně kolem 80 účinkujících.
