Odešel historik Jiří Pernes

Ve Slavkově v r. 2018

Ve středu 21. května 2025 zemřel ve věku 76 let významný český nebo lépe moravský (aspoň tak to on sám cítil) historik prof. PhDr. Jiří Pernes, Dr. Byl mimořádně produktivním autorem, publikoval desítky knih, odborných článků, pronesl mnoho referátů na konferencích, spolupracoval na řadě televizních či rozhlasových pořadů.

Jeho badatelský zájem se soustřeďoval především na tři tematické okruhy. Na poslední dekády historie habsburské monarchie, na různé aspekty dějin Moravy a moravanství,

v posledních třiceti letech ale především na československé soudobé dějiny. Věnoval se zvláště období nástupu komunistického režimu v letech 1945–1948 a prvním dvěma desetiletím existence režimu.

Publikoval úzce zaměřené monografie (mj. Svět Lidových novin, LNL 1993), ale podílel se významnou měrou i na syntetických zpracováních českých dějin (příslušné kapitoly Dějin českých zemí z nakladatelství Karolinum či svazky Velkých dějin zemí Koruny české, jež vydává nakladatelství Paseka). Výběrový přehled jeho rozsáhlé bibliografie může čtenář najít na webových stránkách Ústavu pro soudobé dějiny.

Jiří Pernes byl jedním z představitelů Listopadu 1989 ve Slavkově

Přínosný pro odborné i laické publikum

Jiří Pernes byl historikem pozitivistickým v nejlepším smyslu toho slova. Neexperimentoval

s metodologií, vyprávěl – mimořádně čtivým způsobem – příběhy, jimž ale dával jednoznačný smysl a význam. Jeho práce byly přínosné jak pro odborné publikum, tak pro mnohem širší veřejnost se zájmem o dějiny.

Jiří Pernes byl – alespoň v Ústavu pro soudobé dějiny – také institucí, kterou bych nazval autor poslední záchrany. Byl to často právě on, který díky své ochotě, pracovitosti, rozhledu a v neposlední řadě také obrovské odborné knihovně, již měl doma po ruce, dokázal zachránit kolektivní práce, když hrozilo, že původně pověřený badatel z různých důvodů nebude schopen termín dodržet. Přiznávám, i mně jednou takhle pomohl.

Jiří Pernes ovšem nebyl jen autorem, byl v pravém slova smyslu multidimenzionálním člověkem. Před lety jsem se zabýval protirežimními protesty na první výročí okupace v srpnu 1969 a Jiří Pernes byl tak laskav, že mi poskytl svůj deník, který si tehdy jako mladík psal. Šlo o sice dílčí, ale přesto zajímavý pramen.

Zápis z 21. srpna 1969 popisoval situaci na jednom z brněnských náměstí, kde Jiří Pernes stál v davu naproti jednotkám policie a Lidových milic. Popisuje, jak postupně v davu spatřil jednoho a pak dalšího a dalšího ze svých přátel a kolegů z fakulty. To ho vedlo k úvaze: vždyť jsme tu všichni… i když to půjde špatně, tak tenhle režim nemůže přežít více než dalších dvacet let. Což se ukázalo jako mimořádně přesná prognóza.

Během oněch dvaceti let Jiří Pernes dokončil studia dějepisu a češtiny na Masarykově univerzitě (jež se tehdy nazývala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně), pracoval v několika muzeích, mimo jiné v muzeu ve Slavkově u Brna, kde od 1. března 1984 vykonával funkci ředitele tehdejšího Historického muzea. Začal také publikovat.

Na zámku ve Slavkově: v r. 2006, v r. 2005 a v r. 2015

Upřímný moravský vlastenec

V roce 1990 se stal ředitelem Moravského zemského muzea v Brně, v roce 1994 nastoupil do Ústavu pro soudobé dějiny. S ústavem byla pak jeho profesní kariéra spojena dalších třicet let. Byl mimo jiné předsedou vědecké rady ústavu a dlouhá léta vedoucím jeho brněnské pobočky. Externě vyučoval na Masarykově univerzitě i na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, teď už ovšem v Ústí nad Labem.

V roce 2010 vyhrál konkurz na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Ti, kteří zřízení ÚSTR několik let před tím prosadili, se nedokázali smířit s tím, že by nad institucí ztratili kontrolu: zorganizovali proti Jiřímu Pernesovi mediální kampaň, která vyvrcholila obviněním z plagiátorství, a Jiří Pernes byl z pozice ředitele po pouhých šesti týdnech odvolán. Kauzu údajného plagiátorství později šetřila Komise pro etiku výzkumné práce AV ČR a porušení etických pravidel neshledala.

Jiří Pernes se opakovaně angažoval ve veřejném životě i jinak než jako badatel a autor. Několikrát kandidoval v různých volbách: do Senátu, do Evropského parlamentu, do zastupitelstva v Brně, ovšem nepříliš úspěšně. Bylo to na kandidátkách ODA, ODS či různých moravistických uskupení. Pernesova snaha o veřejné nebo politické angažmá byla, myslím, vedena především jeho upřímným moravským vlastenectvím. Což se (stejně jako jeho obdivný pohled na habsburské impérium) zdálo z pražské perspektivy trochu bizarní. Postupně se to ale bylo možné naučit chápat a respektovat.

Ve Slavkově v roce 2019 (1 a 2) a doma v Kobeřicích v r. 2008 při rozhovoru do Slavkovského zpravodaje

Láhve Pernesovice i pro Pražáky

Ačkoli centrem Pernesova profesního i společenského života bylo především Brno, přesunul se do nedalekých Kobeřic, kde s paní Jitkou nádherně zvelebili venkovské stavení.

V Kobeřicích každý rok začátkem léta pořádal narozeninovou oslavu, jíž se – s malou nadsázkou – účastnil každý, kdo v Brně něco znamenal. Jiří zvával ale i hosty z Čech či dokonce z Prahy. Na zahradě pěstoval řadu ovocných stromů, z úrody pak nechával pálit ovocné kořalky. Láhve Pernesovice vozil do Prahy a obdarovával jimi kolegy. Producentskou a konzumentskou zálibu ve vínu a ovocných destilátech ostatně považoval za jednu z definičních charakteristik moravské národnosti, jak kdysi napsal a jen napůl to asi nebylo míněno vážně.

Před dvěma roky ale začaly z Kobeřic přicházet neradostné informace: Jiří Pernes onemocněl a podstupoval obtížné léčebné procedury. I v té době ovšem pokračoval v práci a dokázal dokončit důležité texty. Zprávy se měnily. Někdy se zdálo, že to je lepší, někdy zase trochu horší a naopak..., až nakonec přišla zpráva nejhorší.

Jiří Pernes nám bude chybět jako významný moravský, ale určitě i český historik. Mnoha lidem v Kobeřicích, Brně, ale i v Praze bude chybět jako zajímavý člověk a skvělý přítel.

Oldřich Tůma, Lidové noviny