Zájem o historii města a o uchování událostí ve městě formou kroniky jako první projevil tehdejší starosta Jan Koláček. Jan Koláček (ve funkci starosty v letech 1861–1876) prostudoval dějiny města, uspořádal archiv a založil první pamětní knihu města Slavkova (kroniku). Uložil ji v roce 1876 s věnováním do obecního archivu. Ovšem tato kronika je dodneška nezvěstná. Jako poslední se o ní zmínil kronikář Jan Severa v roce 1928 v prvním díle kroniky na straně 311.
Částečný opis Koláčkovy kroniky a výpisky z archivu obsahovala kronika, kterou napsal městský tajemník Karel Řezníček (který zemřel v r. 1911). Jeho zápisky byly rodinnou památkou stavitele Františka Matouška. Ten je zapůjčil rodině řídícího učitele Skály, kde se ztratily.
Starosta Koláček však nebyl jediný, kdo v druhé polovině 19. století pracoval na kronice. S městským archivem také spolupracoval v letech 1863–1877 katecheta a ředitel školy František Poimon (obr. vpravo), jenž zanechal v rukopisech opis většiny slavkovských výsad po rok 1509. Osud tohoto opisu není též znám.
Městské privileje též zapisoval Matěj Voděra (* 1822), starosta města v roce 1876. I tyto zápisy byly ztraceny.
Dějinami našeho města se zabýval i Jan Lužný, kontrolor cukerní daně ve Slavkově. O městském archivu podal zprávu v časopise Vlasteneckého a muzejního spolku olomouckého v roce 1892. Také napsal stručné dějiny města v brožuře Upomínka na národopisnou výstavku v roce 1893.
Ovšem nejdůkladněji prostudoval městský archiv slavkovský rodák Alois Ličman, který v roce 1921 vydal v knižnici Vlastivěda moravská Místopis slavkovského okresu. Tuto a další výše jmenované práce použil Petr Tichavský při zakládání obecní kroniky v roce 1922.
Titul brožury o výstavě v r. 1893; Alois Ličman a titulní list jeho „vlastivědy” i s podpisem
První dochovaná kronika města tedy pochází z roku 1922 a mj. obsahuje i události retrospektivně od r. 1884 s poukazem, že dřívější kronika se ztratila. Jak již bylo uvedeno, prvním kronikářem byl Petr Tichavský, ředitel měšťanských škol na odpočinku. Po něm se psaním kroniky zabývala řada slavkovských učitelů: Jan Severa, Alois Šust, Miroslav Koňorza, Rudolf Florián, Jan Kocman, Jaroslav Jakeš a Lubomíra Kropáčková. Jediným neučitelem byl ing. Zdeněk Vytopil, zaměstnanec cukrovaru, který zapsal léta 1950–1957.
Ukázky titulních listů několika svazků kroniky
V r. 1939 byly kroniky z příkazu okupantů odvezeny, uloženy v zemském archivu v Brně a vráceny až po osvobození v r. 1945. Události let 1939–1944 byly dopisovány zpětně. Navíc v zápisech z dob okupace bylo někým vyříznuto několik listů. Můžeme se jen domnívat, že snad rukou někoho, kdo neměl zcela čisté svědomí. I průběžné vedené zápisky z roku 1968 musely být v době normalizace náležitě upraveny.
Slavkovští kronikáři
24. dubna 1922 byl městským zastupitelstvem pověřen „úkolem kronikáře” Petr Tichavský, ředitel měšťanské školy ve výslužbě. Do začátků dostal k bádání Vlastivědu moravskou – slavkovský okres z pera Aloise Ličmana, dále Vzpomínku na národopisnou výstavu ve Slavkově konanou 20.–27. srpna 1893 a konečně různé zápisky ze starších a novějších dob města Slavkova od neznámého autora.
Petr Tichavský (25. 4. 1851– 6. 9. 1924)
Prvního října 1884 byl přeložen z obecné školy v Dědicích jako prozatímní odborný učitel na chlapeckou měšťanskou školu ve Slavkově. 1. 3. 1894 se stal definitivním ředitelem této školy. V roce 1919 byl na vlastní žádost po 46 letech služby přeložen na trvalý odpočinek. Jeho zdravotní i psychický stav byl ve stáří narušen úmrtím dvou dospělých dcer a později i své manželky na jaře r. 1924. Petr Tichavský žil ve Slavkově 40 let. Kroniku psal jako učitel ve výslužbě v 72. a 73. roku svého věku (od 1. 5. 1922 do srpna 1924). Zemřel 6. září na rakovinu, pohřeb se za velké účasti (i žáků obou škol) konal 9. září 1924. Jeho ostatky byly poté převezeny do Pardubic k zpopelnění.
Jeho nástupcem se od 21. 9. 1924 stal Jan Severa, odborný učitel.
Jan Severa (*8. 5. 1884 Pozořice)
Od roku 1903 působil jako učitel v několika obecných školách vyškovského okresu. Od roku 1907 do r. 1910 učil na chlapecké měšťanské škole, poté na škole dívčí. Aktivně se zúčastnil 1. světové války jako vojín u 8. pěšího pluku v Brně. Byl raněn v Polsku, po vyléčení konal službu v kancelářích (Rumunsko, Maďarsko) až do června 1917, kdy byl vojenské služby zproštěn. Ve školním roce 1920/1921 řídil nově založenou měšťanskou školu v Pozořicích. Poté se vrátil do Slavkova, kde působil na dívčí měšťanské škole jako odborný učitel matematiky, měřictví, kreslení a krasopisu. Kroniku vedl do roku 1931, kdy se vedení kroniky vzdal.
Vedení kroniky po něm převzal v roce 1931 Alois Šust.
Alois Šust (*21. 11. 1875 Vysoký Potok u Šumperka–1946 Slavkov u Brna)
Alois Šust byl majitelem domu č. 578 v tehdejší Brandlově ulici (Mánesova). Byl učitelem a ve Slavkově začal učit 1. září 1896. V roce 1901 se oženil s dcerou slavkovského měšťana Františka Floriána z Bučovické ulice č. 149. Vedením kroniky byl pověřen 17. července 1931 tajemníkem Janem Polcarem na doporučení městské rady. Současně se stal i správcem muzea města Slavkova. Kroniku psal v letech 1931–1939. Zemřel v roce 1946.
V době 2. světové války byly z příkazu říšského protektora protektorátu Čechy a Morava pamětní knihy (kroniky) zabaveny a uloženy v zemském archivu v Brně. Proto záznamy šesti válečných let mohly být učiněny až po jejich vrácení v roce 1945. Chybějící rok 1940 zapsal v roce 1945 Miroslav Koňorza. Roky 1941–1944 zapsal v roce 1946 Rudolf Florian. Léta 1945–1947 zapsal Miroslav Koňorza. Zhodnocení vývoje města v období 1945–1954 zapsal v roce 1955 Zdeněk Vytopil.
Místní národní výbor pověřil na schůzi konané 8. října 1946 funkcí městského kronikáře Miroslava Koňorzu, odborného učitele měšťanské dívčí školy ve Slavkově u Brna.
Miroslav Koňorza (*6. 9. 1915 Slavkov–28. 2. 1980 Slavkov)
Miroslav Koňorza studoval v letech 1926–1934 reálné gymnázium v Bučovicích a na pedagogické akademii v Brně, kde získal vysvědčení způsobilosti pro obecné a měšťanské školy. Od roku 1935 vyučoval na různých školách okresu Slavkov a Bučovice, po vykonání odborné zkoušky v roce 1944 trvale na dívčí měšťanské škole ve Slavkově, a to do roku 1951 jako odborný učitel a v letech 1951–1953 jako ředitel 3. střední školy. Byl ženatý. V roce 1950 se Miroslav Koňorza funkce kronikáře vzdal.
19. 4. 1950 byl pověřen funkcí městského kronikáře Rudolf Florian, ředitel národní školy dívčí ve Slavkově u Brna.
Rudolf Florian (*4. 4. 1889 Slavkov u Brna)
Rudolf Florian navštěvoval trojtřídní měšťanskou školu ve Slavkově, dále pak učitelský ústav v Brně, kde získal vysvědčení způsobilosti pro obecné školy. Působil na školách v Mor. Málkovicích, Uhřicích, Karviné a ve Slavkově. Byl ženatý a měl dvě děti.
Dne 31. 3. 1955 byl ustanoven na schůzi rady MNV nový kronikář. Stal se jím důchodce Ing. Zdeněk Vytopil, Kounicova ul. 928.
Ing. Zdeněk Vytopil (*15. 2. 1888 Ždánice)
Vystudoval českou reálku v Brně a v Hodoníně, poté Vysoké učení technické v Praze, obor technické chemie. Státní zkoušku vykonal 6. 10. 1910. Mj. pracoval i ve slavkovském cukrovaru (1. 4. 1913–31. 3. 1948). V době 1. sv. války sloužil u rakouské armády u dělostřelectva na italské frontě. Se zápisy do kroniky skončil v létě 1957.
Na uvolněné místo kronikáře nastoupil Jan Kocman, který byl jmenován kronikářem města 28. června 1957 s platností od 1. 7. 1957.
Jan Kocman (*8. 2. 1885 Nížkovice)
Pocházel z šesti sourozenců. Navštěvoval měšťanskou školu ve Slavkově a potom učitelský úřad v Příboře v letech 1900–1904. Zprvu působil jako učitel ve Štědrákově Lhotě v okrese Šumperk, pak krátce v Bludově a od r. 1908 nepřetržitě do roku 1938 v Chromči u Bludova jako učitel a později jako řídící učitel. V r. 1914 byl mobilizován a na srbské frontě zraněn. Jako učitel byl označen nechvalně známým P. V. – Politisch verdächtig (politicky podezřelý) a skončil v koncentračním táboře u Vídně, odkud byli vojáci posíláni na nejhorší úseky fronty. V r. 1918 se vrátil do Chromče a v r. 1922 se oženil. V roce 1938 po připojení Sudet k Německu se usadil ve Slavkově u Brna, kde byl ustanoven řídícím učitelem dívčí obecné školy ve Slavkově. V r. 1941 však byl protektorátními úřady pensionován a pracovně nasazen jako zemědělský dělník. Jeho manželka vlivem válečných útrap zemřela v roce 1945. Měli syna a dceru. Pracoval až do 72 let věku. Vedení kroniky se vzdal koncem roku 1959. Zemřel v srpnu 1980.
Vedení kroniky po Janu Kocmanovi převzal od roku 1960 Jaroslav Jakeš.
Jaroslav Jakeš (*9. 10. 1898 Slavkov u Brna)
Slavkovský rodák Jaroslav Jakeš své mládí a studium strávil v Bučovicích. Učitelskou dráhu začal v Mouřínově. Poté působil až do r. 1938 v Jablunkově na Těšínsku (15 let). Po obsazení Sudet přesídlil do Slavkova, kde zprvu působil na chlapecké měšťanské škole a pak na osmileté škole ve Slavkově, kde vyučoval tělesnou výchovu, matematiku a kreslení. V roce 1968 přestal na vlastní žádost kroniku vést. Zemřel asi v roce 1970.
Skoro celé dva roky nemohlo město najít kronikáře. Až koncem r. 1970 byla navržena nová kronikářka Lubomíra Kropáčková, učitelka na ZDŠ Tyršova ve Slavkově u Brna.
Lubomíra Kropáčková (31. 12. 1918 Slavkov u Brna–20. 3. 2016 Slavkov u Brna)
Vystudovala učitelský ústav v Brně. V r. 1942 zahájila učitelskou dráhu v Bučovicích. Pokračovala na školách ve Slavkově, pak krátce na Kyjovsku. V r. 1957 se vrátila na okres Vyškov. Vysokoškolské vzdělání si doplnila studiem na pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v r. 1968. Učila na ZŠ Komenského a také na ZŠ Tyršova ve Slavkově. V r. 1990 se zapojila do pátrání po osudech slavkovských židů, které její zásluhou zůstaly zachovány i pro další generace. Publikovala ve Slavkovském zpravodaji jak příspěvky z historie Slavkova, tak především básně ze své bohaté tvorby. Jako autorka se podílela na vzniku knihy Slavkov u Brna – město nejen se slavnou minulostí v r. 2007. Ze zdravotních důvodů skončila se zápisy do kroniky v roce 2007.
Ukázky zápisů jednotlivých kronikářů: 1. P. Tichavský, 2. J. Severa, 3. A. Šust, 4. M. Koňorza, 5. R. Florian, 6. Z. Vytopil, 7. J. Kocman, 8. J. Jakeš, 9. L. Kropáčková
Dne 1. 9. 2008 byl jmenován kronikářem města Mgr. Jiří Blažek. Události ve městě zapisoval až do 31. 12. 2012.
Dne 5. 12. 2012 byla jmenována kronikářkou města Mgr. Marta Urbánková s platností od 1. 1. 2013.
Práce kronikáře
Jak asi vypadala v době socialismu práce kronikáře popisuje L. Kropáčková: „…Práce s kronikou byla velmi náročná. Nemohu dopodrobna vypisovat všechny kroky, které bylo nutno učinit denně při shromažďování materiálů z tisku, závodů, organizací. O počítači a internetu jsem neměla ani tušení. Po utřídění materiálů jsem napsala koncepty. Ty jsem musela předložit některému důvěryhodnému straníkovi (byl pro určitá období jmenován radou). Ten mi odevzdal podepsané prohlášení, že práce je nezávadná. Mám dojem, že někteří koncepty ani nečetli. Pak jsem byla s potvrzením i s koncepty pozvána do rady městského NV, kde jsem odpovídala na otázky přítomných. Psát něco proti režimu se nedalo. Kontrolami by to neprošlo. Tak jsem psala aspoň tak, aby si zájemce představy o době mohl dotvořit sám. Vzpomínám například, že při zápisu o Semenářském státním statku jsem popsala jednu celou stránku vedením statku uváděnými nedostatky, s nimiž se při práci potýkali (a tudíž nemohli splnit stanovené plány).
…
Samozřejmě tehdejší mocipáni si pojistili nezávadnost zápisu. Nejprve kronikář zpracoval koncept zápisu a až po odsouhlasení vedením města se počátkem následujícího roku pořizoval do knihy čistopis dění roku uplynulého. Od počátku práce kronikářky jsem zpracovala metodiku a formu zápisu, členění na kapitoly. První byla kapitola: Město a jeho správa. S prací jsem začínala vždy na matrice města, přehledem o nově narozených a zemřelých. Následovaly další kapitoly – Průmysl, Kultura, Organizace, Sport atd. Někdy bylo od jednotlivých subjektů velmi obtížné získat ucelený přehled o činnosti za rok, byť i jen jako suchou statistiku. Naopak byly i organizace, které poskytly zajímavé a poutavé informace, díky nimž se zápis stal čtivým, přitažlivým a hodnotným i pro budoucí generace. Tak následoval rok po roce, stovky večerů, sobot i nedělí, až těch roků jsem zapsala do městských kronik celkem 30. Tato práce mně zabírala veškerý volný čas, byla pro mě ale současně i zábavou, společenskou seberealizací a udržováním aktivních společenských kontaktů.”
Zápisy v kronice z pera p. Lubomíry Kropáčkové byly vždy vysoce hodnoceny, při účasti v celostátní soutěži kronikářů obsadila s městskou kronikou jedno z prvních míst, městská kronika byla vystavena i v Národním muzeu v Praze.
Zajímavosti
Od svého předchůdce J. Jakeše a jeho přítele J. Kocmana věděla L. Kropáčková, že posledně jmenovaný píše trvale svoji vlastní soukromou kroniku a má v úmyslu dát ji v příhodné době k dispozici. V r. 1980 ale J. Kocman náhle onemocněl a jeho dcera si ho odvezla k sobě do Prahy. Tam v srpnu téhož roku zemřel. Obrátila jsem se s písemnou prosbou na rodinu dcery, zda v pozůstalosti zemřelého neobjevili jeho zápisky ze Slavkova. Nikdo však o ničem nevěděl.
•
Motto kronikáře: Kronikář by se měl při psaní rozhodně vyvarovat zbrklosti v uveřejňování nepotvrzených zpráv a také uplatňování vlastního názoru. Kronika má být objektivní.
Bedřich Maleček