Na úvod několik faktických poznámek. Městská brána na konci Panské (Husovy) ulice byla zbořena v roce 1865. Husova ulice se do roku 1915 jmenovala Panská. Na památku 500letého výročí upálení mistra Jana Husa byla 13. 7. 1915 Panská ulice pojmenována podle návrhu člena obecního výboru Františka Uhlíře mladšího na Husovu třídu. V roce 1933 bylo usneseno provést kanalizaci v Husově třídě i s domovními přípojkami nákladem 38 500 Kč.
22. 5. 1934 se městské zastupitelstvo usneslo zbourat přístavek u radnice v Husově ulici (řeznický krám a obuvnickou dílnu – š. 2,9 m, d. 9,7 m). Nahradit ho měl opěrný pilíř. Město se zřeklo práva tuto uvolněnou plochu někdy zastavět.
Husova ulice bývala po náměstí nejživější částí Slavkova. Před 2. světovou válkou a ještě několik málo let po ní by se daly na prstech jedné ruky spočítat domy v této ulici, v nichž nebyl obchod nebo řemeslnická dílna.
V domě hned vedle radnice č. 63 (který je v současnosti podepřen trámy) se nacházelo papírnictví Františka Hrozka, které skýtalo školákům sešity, pravítka, inkousty, tužky, ostatním obyvatelům veškerý papírnický sortiment. V sousedství pan Kocourek ve svém krejčovství (dnes proluka) šil obleky a pláště. Vedle pan Husák (č. 61) provozoval obchod s řemeslnickými potřebami. V domě č. p. 60 provozoval Emil Kantek řeznictví a uzenářství. Svůj dům v roce 1946 přestavěl na jednopatrový. Předtím měl v tomto domě svoji firmu A. Uhlíř. V čísle popisném 59 měl Rudolf Balija opravnu aut, jeho bratr František Balija pracoval v dílně také a jezdil s nákladním autem na dřevoplyn do okolních vesnic pro mléko, které vozil do brankovické mlékárny.
1 - Panská ulice v době 1. světové války; 2 - Dům č. 51 Jana Kociana; 3 - Dům č. 51 dostává novou střechu (ještě před rokem 1915); 4 - Husova třída kolem roku 1920.
V domě číslo 58 pekl a prodával pečivo a chléb Josef Kolečko. Jeho soused Jan Florian měl malé řeznictví. Ob jeden dům (č. 55) jste mohli mlsat zákusky, zmrzlinu a cukrovinky v cukrárně Josefa Tvrdoně. Předtím zde měl cukrárnu Antonín Telleš. V sousedství (č. 54) měli Pešovi hrnčířství a prodávali na jarmarcích kameninové hrnce a mísy. Robert Karlo, italský legionář, byl krejčí a dělal hlavně drobné opravy. Vedle Ludvík Menoušek měl krejčovskou živnost, šil obleky a byl velmi šikovný. Na samém konci ulice v rožním přízemním domě č. 51 sídlil fotograf Jan Kocian a přes silnici vedoucí do Zborovské ulice (dříve Široká a Hrnčířská, od r. 1926 se jmenovala Emericha Valníčka) bylo další papírnictví Baštářových (č. 22). Vedle bylo hrnčířství u Navrátilů. Sousedka vdova Karla Richtrová v č. 21 provozovala řeznictví (dnes prodejna elektra).
1 - Průvod ulicí cca v r. 1922; 2 - Husova před rokem 1920; 3 - Po roce 1920; 4 - Husova ulice před rokem 1920.
Když jste se pustili po protějším chodníku směrem od pošty, v prvním domě prodával smíšené potravinářské zboží Antonín Stojar, vedle v č. 5 měl od roku 1934 menší módní obchod s látkami Jan Šimoník, který se vyučil v obchodě u Mezníků (Husova 8). V domě č. 5 bydlel také veterinář pan Matzenauer. Dům patřil panu MUDr. René Weilovi, který byl židovského původu. V roce 1940 celou rodinu odvedli nacisti do koncentračního tábora a už se nikdy nevrátili.
Oskar Bárta, Antonín Stojar, Jan Šimoník a mistr holič pan Frank.
Jejich soused Oskar Bárta (č. p. 6) zvěčňoval občany fotografováním. Později (v době okupace) zde bylo papírnictví Antonína Polacha. V sousedství paní Martínková pokračuje v rodinné tradici Frankových, kteří ve svém holičství a kadeřnictví spoluobčany esteticky upravovali. Další dům č. p. 8 patřil Bernardě a Janu Mezníkovým – prodávali v něm látky a textil, v zadním traktu budovy provozovala paní Š. Ordeltová čistírnu a prádelnu. Později ji přestěhovala do sousedství, kde před ní šila šaty švadlena Jenny Šebečková. Přes jeden dům v čísle 11 v tehdy přízemním domě měl brašnářskou a sedlářskou dílnu pan Toman, později zde bydlel natěrač a lakýrník František Špaček. Ve dvoře v malé dílně opravoval kola a kočárky pan Škaroupka.
Jan Hrubý, Jan Florian, Rudolf Balija, Vlastimil Navrátil, Ladislav Hrozek, Jan Kocian.
Z vedlejšího domu č. p. 12 vyjížděl MUDr. Oldřich Kalvoda za svými pacienty nebo je přijímal a léčil doma v ordinaci. Vedle Kalvodů bydlel holič pan Bednařík. Potraviny jste mohli nakoupit u Františka Dubiny v domě číslo 14. Vedle v č. 15 Bohumil Mazal nabízel látky a textil, později sklo a porcelán. U Mazalů byla také trafika pana Jelínka. Prodejna skla a porcelánu byla v tomto domě i po roce 1948, vedoucí tam byla Anna Mazalová.
1 - Ateliér fotografa J. Kociana; 2 - Dům J. Kociana na rohu se Zborovskou; 3 - Husova ulice v druhé polovině 20. let; 4 - Průvod ulicí začátkem 30. let; 5 - Rok 1928; 6 - Selská jízda v r. 1931; 7 - Pohřební průvod Husovou ulicí, v pozadí je vidět holičství pana Bednaříka a obchod s potravinami Františka Dubiny; 8 - V r. 1966 ještě fungovala prodejna skla a porcelánu a trafika v domě č. 15.
V dalším stavení č. 16 měl Vlastimil Navrátil stáčírnu a sklad piva. Boty podrážel a opravoval švec Šimon Hanák. U Drkošů (č. 18) provozovali kamenictví, po přestavbě tam sídlil stavitel Jan Macka. Na konci ulice v rohovém domě č. 20 prodával elektrospotřebiče a elektromateriál Jan Hrubý. Ve stejném domě provozovala trafiku paní Julie Hrubá.
1–4 V roce 1933 se budovala kanalizace a došlo i na předláždění ulice; 5 - Poštovní úřad na rohu Husovy ulice; 6 - Husova ulice koncem 30. let minulého století.
Během let, zvláště pak po roce 1948, mnohé obchody změnily sortiment, některé úplně zanikly. Dnes by asi původní obyvatelé „shon“ ulice nepoznali. Všichni tehdy žili svorně, sousedsky, pracovali rozhodně více než osm hodin denně, ale nestěžovali si, svá povolání dělali rádi a mnozí z nich se dožili vysokého věku.
Ivana Kolečková za laskavého přispění příbuzných babiček z Husovy ulice – SZ 8/2005
1, 2 - Přístavba patra u domu Hrubých; 3 - Zátarasy v roce 1945; 4 - Vlevo Kocourkovo krejčovství a vpravo vedle radnice Hrozkovo papírnictví.
Husova ulice v roce 1965.