Asi mnozí z nás netuší, že blízko Slavkova (cca 11 km) mohou uvidět jedny z nejkrásnějších jarních květin: hlaváček jarní (Adonis vernalis) a koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). Kvetou právě v této době v přírodní rezervaci Větrníky u Letonic. Příroda se teprve probouzí ze zimního spánku a vše je ještě šedivé – jen žluté terče hlaváčku a fialové kalichy koniklece svítí v jarním slunci.
Tato lokalita je poměrně zachovaná, za což můžeme poděkovat dobrovolným ochráncům přírody, kteří stráně zbavují náletových rostlin, a zachovávají tak vhodné podmínky pro růst těchto stepních květin.
NPÚ Větrníky byla zřízena už v roce 1951. Je jednou z největších a nejcennějších stepních rezervací na jižní Moravě. Nachází se zde unikátní teplomilná a suchomilná květena ponticko-panonského typu (23 druhů chráněných a 43 druhů ohrožených rostlin). Kromě již zmíněných dvou květin – hlaváčku a koniklece – je zajímavostí např. kavyl Ivanův – připomínající ptačí pírka, nebo třemdava bílá – jejíž květy vydávají intenzivní citronovou vůni. Z živočichů stojí za zmínku májka fialová, vzácná pěnice vlašská, nebo ťuhýk šedý, který napichuje ulovený hmyz na trny různých keřů. Největším ohrožením lokality je zejména nálet šípku a hlohu.
Podle pověsti sídlila na kopci Větrníku rodina divokých větrů. Otec Vichor, matka Meluzína a synové Severák a Vánek. Jednou se roznesla zpráva, že mezi lidmi nejoblíbenější Vánek hledá nevěstu, čímž se stane králem větrů. Doslechlo se o tom i pěkné děvče Jarmilka, která nad místními chlapci ohrnovala nos. Najednou neměla stání a neustále vybíhala před chaloupku, aby ji Vánek nepřehlédl. Ten si ji skutečně vyvolil a odvedl na své území Větrníky, kde byla krásná příroda, ze vzdálených zemí přinesená. Nadešel den svatby. Vánek odletěl jako každý den do světa pomáhat lidem. Jarmilka začala trhat květy, aby se jimi okrášlila, ale sotva popošla dál, nalezla ještě krásnější, původní tedy zahodila a utrhla nové. To udělala hned několikrát, protože žádná květina se jí nezdála dost krásná. Dříve než Vánek se však vrátil otec Vichor a když uviděl rozházené květiny, rozzlobil se a tou největší silou shodil Jarmilku do rokle, svrhl na ni podemletý břeh a zasypal ji hlínou. Když se Vánek vrátil, marně Jarmilku hledal a říká se, že ji hledá dodnes. Proto zde stále vane vítr a tak nazvali místní lidé toto území Větrníky.
B. Maleček
