Většina z nás se už určitě setkala v přírodě s babočkou bodlákovou. Je to napohled obyčejný motýl, který se kolem nás mihne rychlým letem těsně nad zemí. Často je už notně olétaný s potrhanými křídly a vybledlými barvami. Při bližším zkoumání však zjistíme, že babočka bodláková je vlastně krásný motýl.
Čím je vlastně tato babočka zajímavá? Je to vynikající letec a během vegetačního období dokáže uletět několik tisíc kilometrů!
Už několikrát jsme měli možnost i ve Slavkově pozorovat masivní tah tohoto motýla. Jeden z nejvěších tahů se uskutečnil v květnu roku 2009, kdy napříč Evropou letělo několik milionů kusů tohoto motýla. Hlavní proud těchto motýlů proletěl Slavkovem ve výšce 1–3 m nad zemí v neděli 19. května odpoledne. Motýli letěli v širokém pásu rychlým klikatým letem poměrně hustě a neomylně jedním směrem – na severovýchod. Tento průlet trval několik dní. Např. vozovka silnice na Bučovice byla u okrajů vozovky posetá stovkami sražených jedinců.
Další velmi zřetelný tah baboček Slavkovem byl k vidění koncem května roku 2019.
Tah babočky bodlákové (Vanessa cardui) je zajímavý přírodní úkaz a dá se srovnat s mnohem známějším tahem monarchů stěhovavých (Danaus plexippus) v Severní Americe. Tam jsou ovšem hejna více kompaktní a i početnější.
Naše babočka bodláková začíná podnikat svou dlouhou pouť (až 8000 km) již koncem února. V oblastech na jih od Sahary a v severní Africe (především v Maroku a Alžíru) potravní zdroje na jaře brzy vysychají a motýli se vydávají do Evropy. Jeden proud míří přes Pyrenejský poloostrov, další překonávají Středozemní moře z pobřeží Libye a Tunisu. Pyreneje dělící Španělsko od Francie překonávají ve dvou proudech – východní směřuje do Evropy po pobřeží Středozemního moře, západní po pobřeží Atlanského oceánu. Na jih Evropy přiletí v březnu. Je tam jaro, potravy je dost. Avšak v dubnu je již na jihu Evropy sucho a nepříznivé podmínky pro vývoj housenek. Část baboček proto vyráží do střední Evropy, kde je jaro v plném proudu, vegetace bují, druhá část se vydává západní částí Francie do Velké Británie. Babočky zde nacházejí prostřený stůl nejen pro sebe, ale i pro své housenčí potomstvo. V létě se u nás líhne jejich druhá generace. Část motýlů zůstává, ale část populace táhne dál severovýchodním směrem napříč Evropou až do Skandinávie, do Finska a Norska – často i na Island a do Skotska. Babočka bodláková byla dokonce spatřena i za severním polárním kruhem.
Při tahu je babočka bodláková schopna uletět úctyhodné vzdálenosti. Její cesta vede i přes hory a není pro ni překážkou ani nadmořská výška nad 2200 m. Na svém tahu Evropou dosahuje tento motýl rychlosti až 50 km/h. Malá část motýlů využívá při letu na sever příznivých větrů a ve velké výšce snadno překoná delší vzdálenosti.
V říjnu, kdy se rychle ochlazuje, odlétají motýli zpět do Afriky. Dosud se přesně nevědělo, jakým způsobem se vrací, protože zpětný tah nebyl pozorován. Podle posledních poznatků (díky speciálnímu entomologickému radaru) zpět do Afriky létají babočky ve velkých hejnech v noci ve výšce 300 až 500 m. Tam se nechávají unášet vzdušnými proudy. Dosahují tak rychlosti 80 až 110 km za hodinu a jsou schopny tuto obrovskou vzdálenost zvlánodnout za dva týdny. Jejich návrat je proto rychlý a nenápadný.
Přestože baboček odlétá na sever každé jaro statisíce až miliony, není jejich tah tak nápadný, jako tah výše zmíněných monarchů stěhovavých. Babočky totiž táhnou v širší frontě, spíš jednotlivě a nízko při zemi a jejich migrace je rozložená do delšího časového údobí.
Nejznámější tažný motýl světa, monarcha stěhovavý (Danaus plexippus), se vydává na svou pouť Severní Amerikou dvakrát ročně - na podzim táhnou motýli v obrovských hejnech několik tisíc kilometrů na jih do svých zimovišť ve středním Mexiku, v letním období se pak vracejí na sever do oblasti Velkých kanadských jezer, kde se rozmnožují. Podobné divadlo se odehrává i na západním pobřeží - populace monarchů, která v létě obývá Skalnaté hory, zimuje v Kalifornii.
Monarcha stěhovavý (Danaus plexippus)
Babočka bodláková není náš jediný migrující motýl. Dalšími tažnými motýli jsou babočka admirál a lišajové – lišaj svlačcový (Agrius convolvuli) nebo u nás vzácně se objevující lišaj oleandrový (Daphnis nerii), kteří mají svůj hlavní domov daleko na jihu, ve Středomoří, odkud k nám každé jaro přilétají a překonávají přitom nejen vzdálenost mnoha set kilometrů, ale i pohoří, jež se jim stavějí do cesty, včetně alpských průsmyků. Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) pochází dokonce ze severní Afriky.
Babočka admirál, lišaj svlačcový, lišaj oleandrový a lišaj smrtihlav
Babočka bodláková
Je tažným druhem. Její vlast leží v tropech a v subtropech. K nám zalétá z jižní Evropy a ze severní Afriky. První jedinci se objevují už v dubnu, většinou však až v květnu. Vytvoří u nás zpravidla dvě pokolení. Motýli u nás nepřezimují. Housenka žije na bodláku, pcháči aj. Rozpětí předních křídel: 45–60 mm.
Areál. Celá Evropa, Asie, Afrika, Severní Amerika.
Biotopová vazba. Prakticky všudypřítomný druh, preferuje však nelesní biotopy od nížin do hor (v době tahu pozorováno množství jedinců i v nejvyšších polohách alpínského stupně – Praděd 1492 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Polyfág. Řada druhů z čeledí Urticaceae, Asteraceae, Malvaceae, Convolvulaceae, Boraginaceae, Verbenaceae a Fabaceae. V ČR především na bodlácích (Carduus spp.) a pcháčích (Cirsium spp.).
Vývoj. Vícegenerační. Na jaře k nám přilétají motýli z jihu, u nás má tři navzájem se prolínající pokolení, takže ji můžeme vidět od května do října; na podzim se část imág opět vrací do Středomoří a do Afriky. Samice kladou vajíčka jednotlivě na vrcholky živných rostlin, housenky žijí jednotlivě.
Chování. Solitérně žijící druh, známý svými dálkovými migracemi.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Všude rozšířený a hojný migrant.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen.Bedřich Maleček
(foto: V. Kohoutková, M. Hrabovský, P. Navrátil, B. Maleček a archiv Wikipedie)
Commentaires