top of page

 

  • slavkov-austerlitz

Prolézali jsme zámeckou barokní stoku

Aktualizováno: 28. 5. 2020


Podzemí zámku je opředeno mnoha pověstmi, mýty a polopravdami. Zjistit, jak podzemí skutečně vypadá, určitě mnohé láká. Když jsem dostal nabídku od pana Dušana Horáka, stavbyvedoucího Imosu Brno, firmy opravující nádvoří, k průzkumu více než 300 let staré stoky, neváhal jsem.

Do stoky jsme pronikli poměrně úzkou šachtou uprostřed nádvoří. První úsek, dlouhý asi 30 metrů, byl postaven z cihel a byl vysoký necelý metr. Do poloviny byla na jeho dně položena nová fólie z 90. let minulého století. Dál už jen cihly. Lezl jsem chvílemi po kolenou, chvílemi „kačením“ pochodem. Přiznám se, že jako člověku celý den sedícímu u počítače, to dělalo velké potíže. Byl jsem rád, že nízká chodba končí a po žebříku jsme slezli asi o 2 metry níž do další chodby. Ta se stáčela mírně vlevo, vysoká byla asi 1,7 m, široká max. 80 cm a celá byla postavena z pálených cihel.

V dálce jsme uviděli světlo. Byla to vpusť (kanál) umístěná ve valech přibližně v místech pod pokladnou zámku. Trochu jsme srovnali záda a pokračovali dál. Za chvíli jsme procházeli kolem přípojky odpadů ze zámeckých záchodů, což nejprve spolehlivě zaregistrovaly naše nosy a pak i zrak.

Poté se chodba stáčela mírně doprava a stoka se snížila na nepříjemných 120 cm. Navíc v těchto místech nebylo dno úplně čisté a místy jsme se brodili po kotníky v odpadech. Naštěstí tento úsek netrval dlouho a po zahnutí doleva jsme ucítili čerstvý vzduch a světlost chodby se zvýšila na přijatelných 160 cm. Cestou jsme míjeli spostu přípojek různých průměrů a možná některé byly jen větrací šachty. Za pár minut jsme došli na konec chodby, kde byla chodba zazděna a stoka pokračovala dál jen rourou o průměru asi 40 cm.

Cestou zpět jsme si uvědomili, v jak vynikajícím stavu celá stoka je. Více než 200 let staré cihly stále vypadaly jak nové a nebylo vidět téměř žádné poškození. V duchu jsme složili poklonu tehdejším stavitelům, jejichž dílo přetrvalo tak dlouhou dobu bez nejmenších změn.

Podle našich odhadů jsme došli k okraji zámeckého parku, který již sousedí s Fügnerovou ulicí v místech, kde stojí mateřská škola. Naše domněnky podporuje i nález podobných klenutých stok při výstavbě kanalizace v roce 2006 na Koláčkově náměstí. S největší pravděpodobností byly tyto stoky propojeny. Možná, že v nedávné minulosti někdo při opravách kanalizace narazil z druhé strany na tyto chodby a zazdil je. Dál je kanalizace vedena už rourami.

Zámecké podzemí skrývá ještě spoustu překvapení. Některá nám zůstanou zřejmě navždy utajena.


Bedřich Maleček


87 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page