Obojživelníci a plazi jsou v naší přírodě zvláště citlivým ukazatelem zdravé krajiny. Na zhoršení životních podmínek reagují úbytkem populace nebo i naprostým vymizením. U obojživelníků je to přítomnost vhodného vodního prostředí. Intenzivním obděláváním půdy mizí jejich potravní zdroje, zvýšený dopravní provoz ohrožuje jejich migrace na místa, kde se zrodili a kde se rozmnožují. Mnohé rybochovné vodní nádrže jim tyto potřeby neumožňují. Lepší podmínky jim nabízí prostředí lesních porostů, které jsou však od našeho města poměrně vzdálené. Zvláště po ustanovení charakteru Přírodního parku v okolních lesích, kde jsou více respektována ochranářská opatření. Nový mokřadní ekosystém je propojen s podobným mokřadním celkem a vodním tokem. Při poškození jednoho celku (šámové rybníčky) je možná migrace obojživelníků, ptáků, savců. Stálá hladina mokřadu umožňuje obojživelníkům přezimovat i pod vodou pomocí kožního dýchání. Umožňuje jim to množství krevních vlásečnic v jejich kůži.
Skokan zelený; skokan hnědý; skokan krátkonohý; skokan zelený-klepton
Pochůzkou po mokřadu i přes den je možné sluchem i pozorováním zjistit i druhy, které již mokřad osídlily. Je to pravděpodobně komplex tří druhů vodních skokanů, kteří se zdržují převážně jen u vody. Dva druhy jsou rodičovské, třetí je mezidruhovým křížencem, zvaný Klepton. Není to čistý druh, ale má možnost se dále v celé skupině křížit. Je uváděno, že Mendelovy genetické zákony v tomto případě neplatí. Tímto křížencem je náš hojný skokan zelený. Má znaky skokana krátkonohého a skokana skřehotavého, který se na mokřadu hojně ozývá. Přesnější určení druhu zpravidla není i možné při opatrném odchytu do síťky je problém se zmítající se žábou, která je kluzká a hbitá a „za nic na světě“ se nechce nechat prohlížet.
Nemá to ani smysl. V této době námluv a páření vynikají i krásou. Za intenzivního slunce se samcům oční duhovka zbarvuje intenzivně zlatě. Můžeme spatřit i volající samce, kdy jeho bílé rezonanční měchýřky v koutcích tlamky mohou být i narůžovělé od krevních vlásečnic na napínaných rezonátorech.
Nesmírná variabilita ve zbarvení vládne i ve skupině skokanů suchozemských. Je to skokan hnědý, ostronosý a štíhlý. Více u nich převládá hnědé vybarvení, upoutá vždy tmavá spánková skvrna od oka k přední končetině. Tito skokani opouští vodu, svá trdliště, kde se množí a toulají se po krajině. Skokan hnědý je běžný druh našich listnatých i smíšených lesů,(lesní žába), často je vídána i v našich zahradách. Žáby vůbec jsou poměrně dlouhověké, mohou se dožívat až 25 let. U většiny druhů jedno kladení shluku vajec může obsahovat řádově i tisíc jiker. Zvláštností je, že skokan ostronosý, samec tohoto druhu v době páření mívá intenzivně modré zbarvení.
Očekává se, že mokřad budou osidlovat i další druhy obojživelníků, hlavně žáby. Kuňka obecná, také známá pod názvem kuňka ohnivá pro její zářivě červeně skvrnité bříško, shora nenápadně hnědavá, plná kožních bradaviček. Ozývá se i z prohřáté vody v rákosí Šámových rybníčků. Jejich stanoviště je chráněno v evropském programu NATURA 2000. Prohřátá voda, porosty rákosu a pobřežních křovin a stromů jistě přiláká i sympatickou a populární rosničku zelenou, naši stromovou žábu.
Mokřad „třináct jezer“; vpravo biocentrum Šámy
Další druh obojživelníků, čtyři druhy čolků, kteří se vyskytují v širším okolí našeho povodí Moravy, tedy i Litavy jsou zařazeny jako silně a kriticky ohrožené druhy. Náš nejběžnější druh, čolek obecný, dříve v našem blízkém okolí velmi hojný v každé čisté, mírně proudící pramenité vodě. Poslední výskyt prokázal faunistický výzkum počátkem tohoto století, prováděný různými zainteresovanými organizacemi, pořádaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR Praha v rámci mapování území v našem okolí pro zakládání chráněných stanovišť vybraných druhů živočichů a rostlin v rámci evropského programu NATURA 2000. Čolek obecný byl zjištěn u pramenů Prostředníčka, tehdy ještě bez odpadní vody, čolek velký v lesních hlubších tůních prameniště Milešovického potoka, cca 10 km od Slavkova. V případě čolka obecného by mohla být účelná jeho reintrodukce, znovuvysazení.
Milan Hrabovský, Slavkovský ochranářský spolek
Comments