• slavkov-austerlitz

Mirko Hanák – dirigent, skladatel a houslista

Aktualizováno: 5. 5.


Zleva: František Rybka, Leoš Janáček, Břetislav Bakala a Mirko Hanák v roce 1925.


Mezi významné slavkovské rodáky lze bezpochyby zařadit i Mirko Hanáka, který zemřel v březnu 1972. V letošním roce si tedy připomínáme 50. výročí jeho smrti. Vzhledem k tomu, že svůj umělecký život prožil mimo Slavkov, je zde poněkud (neprávem) opomíjen.


Mirko Hanák

*4. 9. 1891 Slavkov u Brna–✝22. 3. 1972 Ostrava

Miroslav Hanák se narodil 4. září 1891 ve Slavkově u Brna jako manželský syn v rodině obuvnického mistra Šimona Hanáka a Marie Hanákové v Bučovické ulici č. 147. Později se rodina přestěhovala do domu v Panské ulici č. 17 (dnes Husova). Jméno Mirko, pod kterým je znám, začal používat až kolem roku 1925. Po čtyřech letech měšťanské školy absolvoval soukromé středoškolské studium. Hudbou se zabýval od 6 let, od 14 let hrál na housle v různých orchestrech při různých příležitostech — koncertních, divadelních a tanečních. Prvního hudebního vzdělání se mu dostalo od Josefa Šerého, ředitele kůru ve Slavkově u Brna (v letech 1884–1921) a spoluzakladatele Farní cyrilské jednoty ve Slavkově (1885), která zde pořádala koncerty a představení. Šerý byl také majitelem hudební školy ve Slavkově, a tak je pravděpodobné, že Hanák navštěvoval právě tuto hudební školu.

Studia

Vyzbrojen hudebním základem od Josefa Šerého odchází z prvního ročníku učitelského ústavu do Brna na odborné studium k Leoši Janáčkovi na Varhanickou školu, kterou navštěvoval od září roku 1908 do roku 1911. Studoval i hru na housle s výborným prospěchem, jako další nástroj si vybral hoboj (ve kterém vynikal), a studoval i dějiny hudby, psychologii a v závěru studia také hru na klavír. Zde absolvoval s úspěchem své absolventské práce.

Po studiu na varhanické škole odešel ještě v létě 1911 do Krakova, kde absolvoval roční vojenskou službu a poté nastoupil (od října 1912) na tamější konzervatoř. Zde absolvoval dvouleté studium, nejprve v houslové třídě Henryka Czaplińského a v druhém roce (1913/1914) u prof. Karola Wierzuchowského. Za první světové války působil jako koncertní mistr při vojenské hudbě u 93. pěšího pluku (v Šumperku, Krakově a Radomi), a podnikal s tímto souborem cesty do tehdejšího Ruska. Ke konci války ještě absolvoval státní zkoušky Mirko Hanák v Krakově v r. 1914.

z houslí v Praze. Po celou dobu působení

v Polsku udržoval písemný kontakt s Leošem Janáčkem.

Hanák se koncem války chtěl dostat jako houslista do brněnského divadla. To se ovšem nepodařilo, ale měl k Janáčkovi i k Brnu vztah a s vyhlídkou mnoha pracovních příležitostí odjel právě sem. Měl také v plánu dělat státní zkoušku z klavíru a varhan, ale jeden z důvodů, proč se k ní nepřihlásil, mohlo být právě jakési vyčerpání a adaptace do normálního života.

Ještě v lednu 1919 pobýval ve svém někdejším studentském bytě, pak ale odjel do Ostravy na pozvání svého kamaráda z vojny, aby tady hráli v různých nočních podnicích. Zde se ucházel neúspěšně o místo dirigenta u šéfa ostravské opery Emanuela Bastla, který mu ovšem nabídl místo koncertního mistra. Na tomto postu hrál v ostravském divadle při prvním českém představení (byla to Libuše Bedřicha Smetany) v městském divadle v Moravské Ostravě dne 8. května 1919. Poté odešel s Antonínem Drašarem a s polovinou souboru k Divadlu sdružených měst východočeských (Pardubice, Chrudim, Náchod, Mladá Boleslav, Hradec Králové), kde zastával funkci dirigenta. Kvůli neshodám ohledně platových podmínek odešel k českému divadlu v Olomouci, kde byl ředitelem Jaroslav Stuka-Wilkonski, ale za necelé čtyři měsíce si pro něj ředitel Drašar přijel a vzal jej zpět s příslibem vyššího platu. Po odchodu ředitele Drašara se stal šéfem opery počínaje sezónou 1922/1923.

Někdy v letech 1919–1922, kdy působil u východočeského divadla, se seznámil s Janou Kovaříkovou (*12. 4. 1890 Plzeň–✝23. 5. 1960 Dobříš), se kterou se během tohoto působení také oženil. Do Ostravy přijel i s manželkou, která získala angažmá v činohře. Jana Kovaříková-Hanáková (foto vlevo) působila jako herečka v divadle i ve filmu; divákům je známá mj. jako bába Pejzlarka z filmu Poslušně hlásím z r. 1957.

M. Hanák později z ostravského divadla, po údajném rozvodu, odešel. Ve svém životopisu v digitálním archivu NDM je uvedena v roce 1931 jako jeho manželka Pavla Dokládalová (později Hanáková) – je tedy pravděpodobné, že právě s Pavlou Dokládalovou prošel Hanák druhým manželstvím. Přesto není známo, že by kdy měl nějaké potomky.

V průběhu svého působení v Ostravě se soustavně vzdělával, podnikal studijní cesty po Evropě, kde se seznamoval se světovým operním repertoárem, v roce 1928 složil státní zkoušky ze sborového zpěvu v Brně a úspěšně studoval také francouzštinu a psychologii. Francouzský jazykový kurz absolvoval Hanák s velmi dobrým prospěchem v letech 1930–1933 na Soukromé škole jazykové Kobylského v Praze. Byl držitelem diplomu psychologického institutu v Bruselu.

Vztah k Leoši Janáčkovi

Dalo by se říct, že Mirko Hanák svého učitele téměř bezmezně obdivoval, a to po celý svůj život, ve svých četných autobiografických poznámkách je zřejmá implicitní přítomnost Janáčkova fenoménu, a sám vždy zdůrazňoval, že je jeho žákem. Do jaké míry jej tato role omezovala či paralyzovala ve tvůrčí práci, zůstává otázkou. Jisté ale je, že si velmi dobře uvědomoval své poslání, které spočívalo spíše v působení v konkrétním kulturním, resp. hudebním prostoru. Později byl pevně přesvědčen, že jako zástupce následující generace takto musí zpřítomňovat tyto kvality svého učitele i po jeho smrti. Dopis od L. Janáčka (1911)

Ostravská divadelní scéna

Hanákova role spočívala od samého počátku ostravského angažmá ve vyvažování práce v opeře a operetě podle toho, jak se vyvíjela divácká přízeň jednotlivých žánrů a pochopitelně s tím související opatření vedení divadla. V sezóně 1922/1923 se do divadla vrací opereta, která byla předtím zrušena, ale ukázalo se, že nákladný balet nemůže finančně držet celé divadlo. Počínaje sezónou 1923/1924 doznalo divadlo podstatných změn, jako ředitel byl přijat slavkovský rodák František Uhlíř. Hanák v této sezoně nastudoval několik operních i operetních premiér a svou scénickou hudbou podložil hru Soud lásky Jaroslava Vrchlického. Následující sezóna byla pro divadlo velmi kritická. Potýkalo s finančními potížemi a také onemocněl ředitel Uhlíř (své nemoci nakonec podlehl). Začalo období, kdy Hanák začal dirigovat více v opeře.

Na začátku tohoto desetiletého období (1925–1935), stráveného převážné v opeře, se také vrací ke skládání operet, které píše pro ostravské publikum a sám uvádí své novinky prakticky pravidelné každou druhou sezónu, a na jehož konci slaví největší úspěch se svou šestou (v Ostravě pátou) operetou Frajerečka.

Poválečná léta

Po skončení 2. světové války se hudební život rychle obnovil do stavu před válkou. V čele opery stál od r. 1946 Z. Chalabala. Mirko Hanák byl od této doby obsazován už jen v opeře, a to až do odchodu do důchodu. S příchodem mladé dirigentské generace bylo příležitostí pro M. Hanáka stále méně. Od sezony 1958/1959 se stal novým šéfem opery Bohumil Gregor, s jehož nástupem Mirko Hanák odchází ve věku 67 let definitivně do zaslouženého důchodu.


Mirko Hanák v roce 1940.


Zhodnocení

Mirko Hanák působil v ostravském divadle nepřetržitě 38 let a jako dirigent v letech 1922–1950 provedl 107 operních premiér – přes 70 titulů ve více než dvanácti stech představeních a 73 operetních premiér – 63 titulů ve více než čtrnácti stech představeních. Jako dirigent na nejvyšší odborné úrovni vynikal přesností, spolehlivostí a úsporným, jasným a neokázalým dirigentským gestem, vždy čerpal z ověřených tradičních postupů.

Mirko Hanák se projevoval jako velice univerzální dirigent opery, operety, ale i baletu, autor scénické hudby i operet. Největší význam v jeho umělecké kariéře spatřujeme v době meziválečné, kdy se významně podílel na produkci ostravského divadla, jež hrálo významnou roli ve výchově místního hudebního publika. Další významnou zásluhou byl jeho aktivní přístup při obnově činnosti divadla po skončení druhé světové války.

Na Slavkov nezapomínal. Dokladem toho jsou dvě skladby věnované rodnému městu. První je Výstavní pochod z 23. května 1931 – skladba pro symfonický orchestr F dur a pro dechový orchestr, kterou věnoval Napoleonské výstavě. Druhou je symfonická rapsodie Slavkov 1805 z roku 1959. Druhá věta stejnojmenné symfoniety zazněla na koncertě k 180. výročí bitvy u Slavkova v roce 1985.

Výstavní pochod z roku 1931.


Dílo Mirko Hanáka

Operety

Růžový talisman, Geniální švec, Milostpánova komorná, Královnin náhrdelník, Na palubě lásky, Frajerečka, Láska je slepá, Ať se mládí vydovádí, Slečna manekýnka, Námluvy na horách, Radegast, Hlavní role, Jindra, Žena policajt (poslední čtyři operety nebyly provedeny).


Scénická hudba (Ostravské divadlo)

A. de Musset: Andrea del Sarto, A. de Musset: O čem sní mladé dívky, J. Vrchlický: Soud lásky, W. Shakespeare: Macbeth, W. Shakespeare: Julius Caesar, J. K. Tyl: Jan Žižka z Trocnova, R. Medek: Jiří Poděbradský, Ulice zpívá, Nezbedný bakalář.


Balet

Fantaska


Orchestrální díla

Téma s variacemi, Slavia, Našim legionářům!, Smuteční pochod, Výstavní pochod, Valašský tanec, Beskydská suita, Slavkov 1805, Dumka a Valašská symfonietta.


Instrumentální díla

Silhouetty, Potopený zvon, Valse – intermezzo, Ukolébavka, Romance, Humoreske, Menuett, Meditation a Ein Ständchen auf der Laura.


Duchovní díla

Mše f pro smíšený sbor s průvodem varhan, Otče náš, Nezdar, Zavolal Bůh!, Česká mše As-dur, Hymnus.


Písně

Romance, Tři písně o lásce, Brno zpívá, Nové pletky, Balada o Radhošti, Nová Ostrava, Der Abschied, Maryčka Magdonova, U sv. Antoníčka a Za Těšínem.


Text Radima Plška upravil a zkrátil B. Maleček

44 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše