• slavkov-austerlitz

Šibeniční a popravčí vrch u Křenovic

Aktualizováno: 24. kvě 2020


Umělecký kovář a restaurátor Oldřich Bartošek se při výrobě replik mučicích nástrojů začal tematikou hrdelního práva více zabývat. A protože se na hranici křenovického a slavkovského katastru nachází popravčí vrch, oslovil asi před deseti lety město Slavkov s nápadem vybudovat k němu naučnou stezku.

Tento návrh však nebyl slavkovským zastupitelstvem přijat, a proto se obrátil na zastupitelstvo v Křenovicích. To mu slíbilo, že se budou hledat prostředky na její realizaci. Po nějakém čase ho oslovil MUDr. Michael Doubek s finanční nabídkou, aby společně vytvořili první zastavení. K tomu se ještě připojila obec a asi před pěti lety vzniklo první zastavení u místní Orlovny. Koncem loňského roku obdržela obec dotaci od Jihomoravského kraje na vybudování zbylých čtyř zastavení. Celá naučná stezka „Šibeniční a popravčí vrch v Křenovicích“, informuje návštěvníky o historii soudnictví, útrpného práva, katovském řemesle, věznění či cestě na popraviště a výkonem hrdelního práva v českých zemích. Tato stezka vede z centra obce do lokality „Na Spravedlnosti“ na hranicích křenovického a slavkovského katastru (návrší po levé straně silnice z Křenovic do Slavkova). U jednoho zastavení, které popisuje zadržení obviněných, se podařilo upravit obecní sklep na stylové vězení.

Nezávisle na tomto projektu proběhl v lokalitě na podzim roku 2015 výzkum prováděný Prof. Josefem Ungerem a jeho spolupracovníky z antropologického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Přestože se šibenice vesměs stavěly ze dřeva, nalezli místo, kde šibenice skutečně stála, dokonce i její kamenné zbytky. V dubnu 2016 proběhl rozsáhlý archeologický průzkum, při kterém byla odhalena a vyznačena poloha základů stavby o vnějších rozměrech 6x6 m a síle zdiva cca 1 m. Původní stavba byla vysoká asi 3 m a vedly do ní dveře a schody nahoru. V rozích potom bývaly asi 3 m vysoké sloupy spojené dřevěnými trámy, na nichž byli odsouzenci věšeni a zůstávali tam viset až do doby, než se jejich těla rozpadla. Celková výška šibenice tak mohla být až 6 m.

Dále bylo objeveno větší množství lidských kosterních pozůstatků, včetně devíti dobře dochovaných lebek, zlomky keramiky a stříbrná grešle ražená ve Slezsku roku 1696.

Vzhledem k tomu, že pozůstatky popravených se ukládaly přímo dovnitř stavby šibenice, popř. v její blízkosti, jedná se tak v podstatě o další hromadný hrob v okolí Křenovic, neboť se zde popravovalo více jak 500 let. Vědcům z Polska se také podařilo zajistit několik písemných záznamů o popravách na tomto popravišti převážně z 18. století, a to u apelačního soudu v Praze. Na základě tohoto objevu bylo rozhodnuto místo dále upravit. Nad úroveň terénu (do výšky cca 1 m) byl vyzděn obrys původních základů, kamenem z místních zdrojů. Vstup do šibenice znázorňuje torzo dveří, neboť to byly jedny z mála dveří, které se v té době zamykaly. Vnitřní prostor šibenice byl překryt dřevěným dubovým záklopem tak, jak tomu v minulosti bylo, a na jedné zdi byla umístěna kovaná plastická mapa okolí, neboť je z návrší velký výhled. Vedle bylo kromě poslední tabule vztyčeno kolo na kůlu jako symbol jedné z nejhorších poprav. K úctě všech nevinně popravených, kteří se pod tlakem krutého mučení přiznali i k věcem, které nikdy nespáchali, byl zde umístěn smírčí kámen s latinským nápisem „Na věčnou paměť“, jako usmíření s těmito obětmi.

Slavnostní otevření naučné stezky proběhlo v sobotu 25. června. Účastníci se sešli v parčíku pod místním kostelem. Toto místo nebylo vybráno náhodně, nýbrž proto, že se zde nachází historická barokní křtitelnice, jakožto symbol zrození. Pouť pak byla zakončena na samotném popravišti, kde život mnohých právě skončil. U jednotlivých zastavení promluvil autor stezky Oldřich Bartošek a na samotném popravčím vrchu pak Prof. Josef Unger. Na závěr děkan P. Mgr. Milan Vavro ze Slavkova spolu s místním farářem P. Kamilem Sovadinou, O.Praem. požehnali smírčí kámen a pomodlili se za všechny oběti, které zde navždy ukončily svou pozemskou pouť.

Naučná stezka „Šibeniční a popravčí vrch v Křenovicích“ je věnována událostem spjatým s výkonem hrdelních trestů v období středověku a raného novověku (13.–18. století). Přestože obec Křenovice vlastní hrdelní právo nikdy neměla, neboť spadala pod vrchnost ve Slavkově, má tato stezka přiblížit zájemcům historickou lokalitu, která se nachází v křenovickém katastru a v mapách je dodnes nazývána „Na spravedlnosti“. Konaly se zde popravy osob odsouzených ve městě Slavkově, které hrdelní právo mělo a účastnili se jich jistě lidé ze širokého slavkovského okolí. Stezka je rovněž věnována památce nevinných obětí, kterých mezi popravenými bylo jistě mnoho. Nešlo totiž vždy o těžké zločince, ale i o drobné zloděje, kteří kradli z hladu, nebo o osoby ze zločinu pouze nařčené; obecně známým příkladem je čarodějnictví.

Popraviště upadlo v zapomnění a bylo po léta přehlíženo tak, jako ve většině dalších případů. Je to památné místo, kde se mnoho lidské krve již dávno vpilo do země a kde srdceryvný křik odsouzenců odvál vítr minulosti. Záměrem zbudování této naučné stezky bylo, aby tyto události neodvál čas docela. Měli bychom si s pietou připomenout hrůzy, které tehdejší doba přinášela, a uvědomit si, v jakém pohodlí dnes žijeme. Toto místo si zaslouží tichou vzpomínku na popravené i oběti trestných činů. Protože se zde popravovalo více jak 500 let, je toto místo dalším hromadným hrobem v okolí Křenovic. Pro představu, na počátku 16. století bylo na území čtyř pražských měst (Hradčany, Malá Strana, Nové Město Pražské, Staré Město Pražské) vykonáno dohromady kolem čtyřiceti poprav ročně.

Ličman, A.: Slavkovský okres, Vlastivěda moravská, Brno 1921, s. 328: „Roku 1288 vyňal král Václav II. poddané slavkovské komendy Německých Křížovníků z pravomoci úřadů župních a dovolil jim postaviti šibenici. Řád Německých rytířů držel komendu ve Slavkově až do roku 1411. Šibenice tato byla zrušena roku 1789 na hranici slavkovsko-křenovické“.

Na vzniku této stezky s pěti zastaveními, dlouhé asi 2 km, se podíleli: Obec Křenovice, Oldřich Bartošek, MUDr. Michael Doubek a dotace JmK.



Doplnění

Šibeniční vrch nebyl svého času postaven na náhodně vybraném místě. V době existence velkého slavkovského rybníku Tazus (o výměře cca 1,4 kilometru čtverečního pohyblivé vodní plochy) a Vážanského rybníku (o výměře cca přes 1 kilometru čtverečního pohyblivé vodní plochy) se nalézala křižovatka cest u návrší Šibeničního vrchu ležícího nedaleko. Pověšeného delikventa tak bylo možno spatřit z veliké vzdálenosti od města Slavkova, Vážan i Křenovic, ale především od celé délky rybničních břehů.

K ochraně majetku před pytláctvím na rybnících byly zavedeny přísné a odstrašující tresty. Byl-li kdo přistižen při krádeži ryb, postihlo jej krátké řízení jako „škůdníka zemského“, zbojníka a lapku. Byl pověšen na nejbližším místě u rybníku, aby jako umrlec děsil pro výstrahu v co největší dálku a na hruď mu zavěsili rybu jako důkaz viny.

Za vynikající znalce vodních děl a také jejich budovatele mimo jiných patřil i špitální řád německých rytířů s původním názvem Špitální bratři od Německého domu Svaté Marie v Jerusalemě. Ti vybudovali ve Slavkově svoji největší opevněnou komendu na Moravě s názvem Commendatoris de Nusedllicz.

Průzkum pod vedením Prof. Josefa Ungera na Šibeničním vrchu upřesňuje důležitým způsobem historii města Slavkova. Řadí se nepochybně mezi velmi významné archeologické nálezy tohoto tisícíletí na území Slavkovska.


Jaromír Seifert

77 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše